Bude to bolet? Ptají se nás nejčastěji

„Lidi nejvíce zajímá, jestli má odběr kostní dřeně nějaká rizika a zda bolí. Je skutečně potřeba vyvrátit mýtus, že strašně bolí,“ zdůrazňuje vedoucí Českého registru dárců krvetvorných buněk Mgr. Marie Kuříková.

 

„Metoda se za posledních dvacet let dost změnila a všichni dělají maximum pro to, aby odběr zpříjemnili. Určitě to není zcela bezbolestné nebo příjemné, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. Lidé se většinou uklidní, když se dozvědí, že kmenové buňky se neberou jen z kosti, ale dají se „filtrovat“ i ze samotné krve.

Dříve kvůli bolesti obávaný odběr z hrudní kosti se stále provádí, ale vždy jen u pacientů a pouze ke zjištění fáze onemocnění,“ dodává lékařka. „Dárcovství se dělá metodou odběru kostní dřeně z kosti pánevní nebo separací kmenových buněk z periferní krve.“

Jakmile se zaregistruji, tak mě ihned čeká i odběr kostní dřeně?
Kdepak. Samotný odběr kmenových buněk je až vrcholem procesu. Většina lidí, kteří se zaregistrují, se ho nikdy nedočká. Do té doby je čeká jen klasický ambulantní odběr malého množství krve. Teprve „na zavolání“ dochází k dalším kontrolám a případnému odběru kmenových buněk.

Takže registrací kapky své krve dávám všeobecnou naději nemocným lidem a pak už jen čekám, jestli to vyjde…

Ano, nic víc než odběr jedné zkumavky krve vás to v podstatě nestojí. Když přijde na věc, můžete vždy bez důvodu odmítnout. Je to pro nás sice zklamání, ale stává se to.

Můžete uvést příklad?
Motivace k dárcovství se u lidí liší. Většina se jde zaregistrovat, protože věří v obecnou užitečnost tohoto činu – jsou ochotni dát buňky komukoliv. Jiní lidé se registrují hlavně proto, že jim onemocněl známý. Pokud se pacientovy nenajde vhodný dárce nebo se transplantace neuskuteční z jiného důvodu, pak může motivace ochladnout. To nás mrzí.

Někteří lidé se registrují, ale vadí jim například představa, že příjemcem jejich buněk by byl třeba černoch apod.

To mně by naopak polichotilo, kdyby se moje krev „líbila“ někomu z druhého konce světa…
Jistá pravděpodobnost tu vždycky je. Jakmile se registrujete, a my po vyšeření vložíme potřebné údaje do databáze, stanete se do 24 hodin součástí mezinárodního registru dárců kostní dřeně. Zanedlouho budeme napojeni i na registr jihoafrický.

Když se spojení podaří, tak HURÁ! Důležitá je však ochota dát krvetvorné buňky komukoliv.

A dá se říci, kdo komu dává buňky nejčastěji?
Shoda je otázkou genetiky. Logicky z toho vyplývá, že Čech může darovat často jinému Čechovi, případně jinému Evropanovi, severoameričanovi apod. Kromě mnoha dalších důležitých medicínských parametrů, je potřeba také podobná hmotnost. Stokilovému chlapovi většinou nebudou stačit kmenové buňky od padesátikilové slečny nebo malého miminka, jehož maminka darovala při porodu pupečníkovou krev. Ty naopak mohou zachránit život jinému dítěti. Z dospělých dárců jsou ideální urostlí, zdraví muži, kteří mají buněk tak říkajíc na rozdávání.

Dárců však stále není dost, a proto je praxe taková, že většina našich příjemců dostává štěp k transplantaci od cizinců. V našem registru je asi 20 tisíc potenciálních dárců .

Existuje ještě registr v Plzni, kde je zhruba 34 000 dárců.

V zásadě je celý proces anonymní, jsme vázáni mlčenlivostí. Na anonymitu a bezpečnost údajů klademe velký důraz, aby nemohlo dojít ke zneužití.

V USA se každoročně koná dobrovolné setkání dárců a příjemců.

Nedávno jsme měli tu čest se ho zúčastnit, protože dvě naše děti podstoupily transplantaci a dostaly štěp kostní dřeně od amerických dárkyň. Bylo to dojemné setkání. Jedno dítě cestovalo s maminkou a druhé s ošetřovatelkou, které to umožnili rodiče holčičky jako odměnu za obětavost, se kterou se o jejich dcerku v nemocnici dobrovolně starala.

Kdo jsou nejčastěji pacienti, kteří potřebují transplantaci kostní dřeně?
Je to celé spektrum od malých dětí po starší lidi, kteří mají nějaké onemocnění poruchy krvetvorby. U dětí to bývá nejčastěji akutní leukémie, u dospělých leukémie chronická. Transplantace je úspěšnější u dětí než u dospělých, protože jejich organismus se rychleji regeneruje. V tom má skvělé výsledky FN Motol, kde u dětí bývá úspěšnost dlouhodobé remise nemoci 80 až 90 procent.

U dospělých hrají více roli infekce a další faktory, které úspěšnost ohrožují. Štěp darované kostní dřeně si u nového „hostitele“ musí zvyknout, musí si s novým organismem „porozumět“. Vyléčení život ohrožující nemoci je někdy vykoupeno jinými dlouhodobými, ale menšími zdravotními problémy.

Děti zkrátka snesou víc, než dospělí.

Také platí, že čím starší je dárce, tím hůře se u příjemce štěp zabydluje.
Proč registrujete jen lidi do 35 let, ale darovat mohou až do 60?

Úspěšnost uchycení krvetvorných buněk je tím vyšší, čím mladší je dárce. Je to také finanční otázka. Uchovávat vzorky starších dárců, u nichž stále klesá pravděpodobnost, že budou osloveni, je finančně náročné. V Německu a USA ale berou každou šanci, takže se můžete registrovat ještě v 58 letech a dát dva roky naděje.

Záleží na shodě krevní skupiny?
Prakticky ne. Krev se filtruje a dělí se podle genetických znaků na bílých krvinkách. Deset základních znaků se kombinuje do miliónů variant. Krevní skupiny jsou jen čtyři. Důležité to je jen v malém počtu případů.

Kolik je u nás ročně provedeno transplantací?
To nelze přesně říci. Existují totiž transplantace autologní, kdy dárcem je sám pacient, transplantace alogenní – dárcem může být příbuzný (většinou sourozenec, rodič nebo dítě) a nepříbuzný (anonymní dárce). V ČR je několik transplantačních center, neznám údaje za celou republiku.

Náš registr zpravidla ročně zprostředkuje 60 až 70 transplantací od českých a zahraničních nepříbuzných dárců.

Těhotné ženy jsou na dva roky vyřazeny z registru dárců krvetvorných buněk. Mohou v tomto období pomoci potřebným nějak jinak?Ano, rozhodně. Mohou darovat pupečníkovou krev svého dítěte. V Bance pupečníkové krve České republiky je téměř 4 tisíce štěpů pupečníkové krve, což je celkem slušný počet na to, jak jsme malá země. Registr je však mezinárodní a nutno říci, že dárců tak není nikdy dost.

Mamince se před porodem odebere vzorek krve, pak se po přestřižení pupeční šňůry odebere pupečníková krev, přímo miminku se krev nebere, takže ho to nebolí. Odebraná krev neboli štěp nesmí být kontaminován. Po půl roce jde maminka s dítětem na ještě jedno komplexní vyšetření, a pokud je vše v pořádku, může jít štěp definitivně do registru. Je to výborná metoda, protože tento druh štěpu je pak okamžitě k dispozici, pokud má svého příjemce.

Ne každý odběr se však povede a z toho někdy bývají maminky zklamané. Někdy to je dáno komplikacemi u porodu, jindy je krve z pupečníku tak málo, že není použitelný

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele anička
anička

Ahoj, darování kostní dřeně i pupečníkové krve je velmi záslužné. Pupečníkovou krev si ale taky můžete nechat uložit pro sebe - pro budoucí potřebu dítěte. Výhoda je v tom, že budete mít k dispozici vlastní buňky, tedy 100% shodné. U některých onemocnění se sice vlastní buňky použít nedají, ale u celé řady dalších jsou právem preferovány. Výzkum kmenových buněk nezůstává omezen pouze na transplantace, naopak, možností jejich využití neustále přibývá. Na www.cordbloodcenter.cz jsou další aktuální informace o možnostech použití kmenových buněk.

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené