Spontánní potrat jako ukončení naděje na těhotenství

Když bylo mojí první dceři něco přes rok, znovu jsem otěhotněla. Miminko bylo plánované a s láskou očekávané, ale přesto jsem už ve chvíli, kdy jsem viděla pozitivní těhotenský test, intuitivně cítila, že je něco špatně. Ultrazvuk v devátém týdnu těhotenství moje obavy potvrdil. Zárodek se přestal vyvíjet. Jiskřička života uhasla.

To, co se dělo potom, jsem vnímala jako ve snu. Příjezd do nemocnice, další vyšetření, příprava na zákrok a poté kyretáž. Bezesná noc na nemocničním lůžku. Návrat domů. Nečekaně velký smutek.

Ačkoliv se ke mně v tu dobu všichni snažili chovat s ohledy, zdálo se mi, že nechápou moje pocity. Slova jako „však brzo zase otěhotníš, zkusíte to znovu“ se mi zarývala stejně, jako se ostří kyrety zařízlo do mojí dělohy. Nechtěla jsem být znovu těhotná. Chtěla jsem být stále ještě těhotná. 

Abych se vyznala ve svých pocitech a možná také proto, abych našla cestu ven z deprese, začala jsem hledat informace na internetu. Našla jsem je, a ještě něco mnohem víc. Našla jsem skupinu žen, které prošly podobnou zkušeností jako já. Teprve tehdy jsem zjistila, že v tom, co prožívám, nejsem sama. A že to, co se mi přihodilo, není zas tak ojedinělé, jak se mi zprvu zdálo.

Samovolný a zamlklý potrat

„Samovolný potrat je definován jako ztráta těhotenství do 20. týdne nebo plodu s váhou nižší než 500 gramů. Samovolným potratem končí 10–15 % všech prokázaných těhotenství. Většinou je to do 12. týdne těhotenství,“ vysvětluje MUDr. Radka Gregorová, gynekoložka.

Příznaky jsou různé. V případě spontánního potratu jsou to obvykle bolesti podbřišku, špinění či krvácení (ačkoliv ne vždy je špinění na počátku těhotenství příznakem počínajícího potratu). V případě zamlklého potratu (missed abortion) však může vše navenek probíhat normálně, neboť zárodek sice odumře, ale zůstává nadále v děložní dutině a žena nemusí subjektivně cítit žádné potíže. 

Příčiny 

Příčiny potratů mohou být jak na straně matky, tak na straně plodu. „Ze strany matky jsou to infekce rodidel nebo anatomické děložní odchylky. Ty mohou být vrozené, nebo získané. Patří sem nitroděložní srůsty, přepážka v děloze, jednorohá nebo dvourohá děloha, myomy. Ze strany plodu mohou vést k potratu genetické odchylky, špatné uhnízdění vajíčka, léky, toxické látky. Další možnou příčinou opakovaných potratů jsou odchylky genetické výbavy jednoho z rodičů nebo nedostatečná funkce děložního hrdla,“ objasňuje MUDr. Gregorová.

Opakované potrácení může být důsledkem různých imunních reakcí. Například mateřský organismus tvoří protilátky proti plodu. U nemoci zvané systémový lupus erythematodes (SLE) se v nadměrném množství tvoří protilátky, které mohou způsobit krevní sraženiny v cévách placenty. To může být důvodem nejen opakovaných potratů, ale i předčasného porodu a neprospívání plodu v děloze. Řešením je podávání kyseliny acetylsalicylové a heparinu. 

U žen, které potrácejí z nevysvětlitelných příčin, je vhodné provést vyšetření srážlivosti krve k odhalení poruchy zvané trombofilie. Je to v případě, kdy žena potratila po 10. týdnu těhotenství nebo byla již prokázána srdeční akce plodu. Vyšetření je dále vhodné pro ženy, které prodělaly v minulém těhotenství preeklampsii, abrupci placenty, či jejichž plod v děloze špatně rostl.

Revize děložní dutiny, nebo vyčkávací přístup?

Revize děložní dutiny (kyretáž) je zákrok, při němž se odstraní obsah dělohy, tedy neprosperující embryo a děložní výstelka. Provádí se v celkové anestézii a trvá zhruba 15–20 minut. Po několika hodinách obvykle žena odchází domů, kde by měla strávit ještě několik dní v klidovém režimu.

Alternativou k operativnímu řešení je vyčkávací postup, kdy žena počká na spontánní potrat. Pokud dojde k samovolnému odloučení odumřelého zárodku a děloha je na kontrolním ultrazvuku čistá, není již následná kyretáž zapotřebí.

Oba přístupy mají svá pro a proti. Revize dělohy je rychlejší, krvácení je nižší a z fyzického hlediska je prakticky bezbolestná. Jako každá operace však revize přináší rizika spojená s celkovou narkózou, reakcí na léky či možností trombózy a embolie. Ojediněle může také dojít k poranění či přímo propíchnutí děložní stěny.

Vyčkávání na spontánní potrat je metodou šetrnější. Snižuje se u ní riziko infekce dělohy a samozřejmě také všechna rizika, která přináší operativní zákrok. Obvykle je však spontánní odloučení neprosperujícího embrya spojené s větším krvácením a také s větší bolestí. Asi v 10 % případů je kvůli komplikacím (velké krvácení, příznaky infekce apod.) nutno stejně přikročit ke kyretáži.

Jak se smířit 

Rozhodnutí, který přístup zvolit, je na samotné ženě, přestože čeští lékaři většinou jednoznačně upřednostňují operativní zákrok. Výhody spontánního potratu však mimo jiné spočívají i v možnosti psychicky a emočně si zpracovat to, co se děje, smířit se se ztrátou těhotenství a rozloučit se.

„Zažila jsem bohužel hned dva zamlklé potraty, takže můžu srovnávat,“ vypráví moje kamarádka Lenka, se kterou jsme se vzájemně utěšovaly, když nám bylo nejhůř. „Po prvním jsem podstoupila kyretáž. Vlastně jsem ani nevěděla, co se děje, jednu chvíli jsem byla na kontrole u své gynekoložky a těšila jsem se na fotku z ultrazvuku, a za chvíli už jsem byla v nemocnici a podepisovala jsem souhlas se zákrokem. Nebolelo to, aspoň ne fyzicky, ale cítila jsem se pak strašně prázdná. Tři měsíce jsem se pak ploužila po domě, neschopná čehokoliv. Až pak jsem se dozvěděla o tom, že existuje postabortivní deprese. V nemocnici mi o ní nikdo neřekl. Všichni pečovali o moje tělo, ale o duši se nikdo nezajímal.“

„Když se mi to stalo podruhé,“ vzpomíná Lenka, „chtěla jsem dát šanci přírodě, než se zase svěřím do rukou lékařů. Asi tři dny jsem lehce špinila a pak jsem začala krvácet. Bolelo to asi jako silnější menstruace. Nahřívala jsem se ve sprše, kde jsem se i pořádně vybrečela. A když potom všechno odešlo, cítila jsem, že odešel i smutek. Že jsem připravená jít dál. Hned první cyklus po tomto potratu jsem otěhotněla a devět měsíců nato se nám narodil náš úžasný syn Honzík.“

Naděje

Ať už se nám to líbí, či nikoliv, potrat a ztráta těhotenství patří k plodnému životu ženy. Naše babičky a prababičky byly velmi moudré, když o nastávajících maminkách mluvily jako o ženách v naději. Těhotenství je vždy pouhou nadějí. Ne vždy je tato naděje naplněna. Některé lidské bytosti mají na světě vyměřen jen velmi krátký čas. Pokud však žena dobře emočně zpracuje ztrátu naděje na těhotenství, může ji to velmi posílit a pak se znovuotevře nové naději a novému otěhotnění.

Odborná spolupráce na článku: MUDr. Radka Gregorová

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené