Dítě s vadou řeči

Jen člověk se může vyjadřovat řečí. Prostřednictvím řeči sdělujeme své pocity, myšlenky, řečí vyjadřujeme radost, strach, lásku, ale také smutek či neštěstí. Řeč se začíná u miminka vyvíjet, jakmile přijde na svět. V průběhu života se kultivuje a dále rozvíjí. Její základy se vytvářejí v prvních sedmi letech života.

Pro správný vývoj řeči je na prvním místě podnětné rodinné prostředí. Dítě dále musí být kvalitně vybaveno po stránce intelektové, potřebuje mít nenarušený centrální nervový systém a zdravý sluch. Roli ve vývoji řeči má také genetická dispozice a nadání pro jazyk. Záleží i na osobnosti dítěte a zkušenostech, které je během života ovlivňují.

Z toho vyplývá, že některé podmínky k rozvíjení řeči našeho dítěte ovlivnit můžeme a některé nikoli. V plné kompetenci rodičů nebo vychovatelů je zajistit vhodné výchovné prostředí a dostatečné množství podnětů. A zde narážíme na první problém, a tím je čas. Čas, který se svým dítětem smysluplně trávíme a který mu věnujeme, nemůžeme dítěti nijak nahradit.

Mluvme

Způsob, jakým si dítě osvojuje řeč, je velmi prostý. Je to nápodoba. Dítěti nabízíme různé podněty a mluvíme a mluvíme…

Aby se řeč stala komunikačním prostředkem, musí dítě pochopit, jak funguje. V láskyplném prostředí a v prostředí, které dítě k řeči motivuje a podněcuje, se jeho schopnosti, včetně řeči, budou rozvíjet a dítě bude „růst“. Povídáním při běžných situacích a komentováním jejich průběhu, zpíváním, říkankováním, vysvětlováním či čtením pohádek…tím vším dítě stimulujeme a poskytujeme mu potřebný vzor mluvy, tedy základy řeči, které může napodobovat a učit se podle nich.

Přesto se však může stát, že se řeč nerozvíjí, jak má, a že se v jeho řeči objevují konkrétní nedostatky, na které jsme jako rodiče – laici krátcí. Do tří let budeme k řeči dítěte velmi shovívaví. Pokud však sledujeme, že je řeč dítěte nesrozumitelná či nějakým jiným způsobem odlišná od ostatních vrstevníků, měli bychom navštívit logopedii a dítě nechat vyšetřit. 

Když je problém

Klinický logoped je vysokoškolsky vzdělaný specialista, který je kompetentní k poskytování logopedické péče osobám s narušenou komunikační schopností. Diagnostikuje a vede terapie poruch a vad řeči, sluchu a hlasu, a to pro pacienty jakéhokoliv věku. Klinický logoped spolupracuje s dalšími odborníky, jako jsou neurologové, psychologové, foniatři, pediatři, plastičtí chirurgové, speciální pedagogové, internisti, atd. Kliničtí logopedové pracují nejčastěji na poliklinikách, v soukromých ambulancích, ale také v nemocnicích při různých odděleních. Logopedická péče je plně hrazena ze zdravotního pojištění.

Logopedickou péči u dětí nejčastěji doporučí dětský lékař, a to po některé z pravidelných preventivních prohlídek, pokud rodiče sami konzultaci na logopedii neiniciují.

Věk dítěte, kdy je potřeba navštívit logopedii, není nijak ohraničen. Vše se odvíjí od poruchy či vady řeči, kterou dítě trpí. Hovoříme-li o poruše řeči, je to problém pouze přechodný. V takovém případě stačí vyhledat logopedickou pomoc po čtvrtém roce života dítěte a do zahájení školní docházky bývá úspěšně vyřešen.

O vadě řeči hovoříme, je-li problém s řečí záležitost dlouhodobá, souvisí s vývojovými problémy dítěte, je dána geneticky, vyžaduje pomoc více odborníků, apod. V takovém případě se doporučuje první návštěva logopedického pracoviště již ve velmi ranném věku a pravděpodobně bude logopedická péče probíhat mnoho let. 

Poruchy

Nejčastějšími logopedickými poruchami jsou poruchy výslovnosti – dyslalie. Jsou to funkční poruchy výslovnosti, při kterých dítě hlásku či více hlásek neumí vyslovit, takže je nahrazuje jinými nebo je vypouští, nebo je tvoří nesprávným způsobem a na nesprávném místě. Po čtvrtém roce života není třeba na nic čekat a nápravu artikulace zahájit. Úspěšnost terapie závisí na mnoha okolnostech, ale zásadní je kvalitní spolupráce rodičů s logopedem a domácí systematická práce na nápravě výslovnosti.

Zpoždění 

Když dítě po třetím roce ještě nemluví anebo je jeho řeč nesrozumitelná, hovoříme o opožděném vývoji řeči. Příčin je celá škála a podle toho se pak liší i řešení – léčba. Jinak bude probíhat terapie OVŘ na podkladě sluchové vady, OVŘ na podkladě neurologické poruchy či OVŘ na podkladě snížení intelektu. Výsledky terapie jsou zcela individuální a na jejich kvalitě se podílí mnoho okolností, ať už ze strany rodiny, tak dítěte.

Koktání

V průběhu vývoje dítěte mohou nastat období, kdy se plynulost jeho řeči zhorší či výrazně naruší. Tento problém nazýváme koktavost a u většiny případů příčinu vzniku neznáme. Způsob léčby může být dlouhodobý a komplikovaný a léčba bývá propojena s péčí dětského psychologa. V každém případě je však nezbytně nutná nadstandardní spolupráce rodiny.

Brebtání

Některé děti mají problém s příliš rychlým tempem řeči. Dítě při svém projevu tak spěchá, že nestíhá dokončit myšlenku a už načíná novou, vypouští slabiky či hlásky ve slovech, nestíhá dobře artikulovat hlásky, které jinak zvládá, a jeho řeč je pak obtížně srozumitelná.

Tato porucha řeči se nazývá breptavost a většinou souvisí s temperamentem dítěte, rodinným stylem a nesprávným mluvním vzorem rodičů. V dětství je tento problém s řečí dobře řešitelný, předpokládá však konkrétní změny také u rodičů a to může být důvod neúspěchu terapie.

Přestává mluvit

Určité procento dětí trpí elektivním mutismem – v určitých situacích nebo v určitém prostředí nemluví. Je to vlastně obranný mechanismus dítěte vůči jeho přetěžování, nesprávnému výchovnému stylu, opakované frustraci či jiným projevům nátlaku. Spolupráce s dětským psychologem je v těchto případech nezbytná.

Z popisu poruchy přímo vyplývá způsob jejího odstranění. Efektivita speciální péče souvisí nejen se změnou postojů vychovatelů, ale často také se zráním dítěte a jeho psychickou okolností vůči zátěži.

Vývojové vady

Logopedická péče je indikovaná u dětí, které se narodí s nějakou vrozenou vývojovou vadou. Může to být například rozštěpová vada. Děti, které se narodí s rozštěpem orofaciální (obličejové) oblasti, vyžadují již od narození péči mnoha specialistů včetně plastických chirurgů, foniatrů a později ortodontistů. Systematičnost a provázanost péče je v současné době na velmi vysoké úrovni a umožňuje ve srovnání s minulostí těmto dětem běžné uplatnění a plnohodnotný život ve společnosti.

Dítě, které je postiženo neurologickým poškozením mozku, může mít celou škálu obtíží, které přímo či nepřímo ovlivňují jeho vývoj řeči. Nejčastějšími typy poruch mozku u dětí bývají lehká mozková dysfunkce (LMD) a dětská mozková obrna (DMO). Projevy těchto poruch v řeči mohou být výrazné nejen ve vztahu k artikulaci, ale také mohou souviset s chudší slovní zásobou, s problémy při aplikaci gramatických struktur, se schopností rozlišovat hlásky, koncentrací pozornosti či s pamětí. Podle příznaků je nazýváme vývojová dysartrie a vývojová dysfázie.

Logopedická péče se v těchto případech počítá na roky. Protože podstatou problému je větší či menší poškození centrální nervové soustavy, mívají dysartrici a dysfatici často problémy při učení, tedy ve škole při čtení, psaní a počítání. Tyto poruchy označujeme jako specifické poruchy učení a náprava těchto obtíží většinou pokračuje ve spolupráci s pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálními pedagogy přímo ve škole.

Sluchové vady

Na závěr tohoto stručného přehledu uvádím zvláštní skupinu, kterou tvoří děti se sluchovými vadami. Jejich systematickou logopedickou péči, integraci mezi slyšící vrstevníky či zařazení do speciálních zařízení společně s rodiči zajišťuje klinický logoped, foniatr, speciální pedagog, psycholog a eventuálně další pracovníci ze specializovaných zařízení pro sluchově handicapované.

V některých případech nemá dítě obtíže s vývojem řeči, ale nemůže kvalitně používat svůj hlas. Do této skupiny patří děti, které nepřiměřeně zatěžují svůj hlasový aparát a výrazný chrapot nebo někdy až neschopnost hlas utvořit omezují jeho řečový projev.

Foniatr v těchto případech diagnostikuje u dítěte hyperkinetickou dysfonii. Tato hlasová porucha vzniká výrazným častým křikem a nesprávnou koordinací dechu a tvoření hlasu. Vhodné podmínky pro vznik této poruchy tvoří hlučné prostředí, ve kterém se dítě vyskytuje, a to dlouhodobě. Je potřeba zajistit dítěti vhodné podmínky pro mluvení a foniatrickou léčbu.

Logoped se při péči o dítě s hyperkinetickou dysfonií soustředí hlavně na dechová a fonační cvičení a nácvik správného užívání hlasu. Úspěšnost terapie není možné zajistit, pokud není spolupráce s rodinou kvalitní.

Čtěte také:

Zanedbání

Za dobu své praxe jsem se setkala s případy, kdy rodiče podcenili řečové nedostatky dítěte a došlo například k zafixování nesprávná artikulace, u dítěte vznikly problémy s jeho motivací nebo byla řeč dítěte tak opožděná, že nestačilo do zahájení školní docházky svoje nedostatky odstranit a muselo být zařazeno do speciální školy.

Kdyby rodiče neotáleli a vyhledali kvalitní logopedickou péči včas, mohli se vyhnout zdlouhavé a náročné terapii. Osvojování si řeči není samostatně se rozvíjející schopnost, je s mnoha dalšími provázána a na dalších přímo závisí. Aby byla řeč dítěte na odpovídající úrovni, musí být na dostatečné úrovni celkový psychomotorický vývoj dítěte a o to se musíme postarat my, rodiče.

Informací je dostatek

V současné době máme poměrně snadný přístup k informacím, vydává se mnoho publikací o rozvíjení schopností dítěte a jeho výchově. V monografiích se různí autoři věnují konkrétním problémům, které mohou dítě při jeho vývoji potkat, a nabízejí různé pohledy na jejich řešení.

Každý rodič si ale musí vybírat literaturu podle vlastních potřeb, respektive podle potřeb svého dítěte. Mými oblíbenými autory jsou psychologové Zdeněk Matějček, Jiřina Prekop a John Gray. Univerzální návody na výchovu a péči o dítě neexistují, ale u těchto tří autorů se podle mého názoru nemůžete splést a proto je všem rodičům vřele doporučuji.

Stejně tak rodičům doporučuji pořídit pro konkrétní věk dítěte různé cvičebnice, pracovní listy a „učebnice“, které nabízejí rodičům dostatek příkladů a návodů na práci s dítětem a také mu pomáhají se v této problematice lépe orientovat.

Víme, že řeč je schopnost, kterou máme geneticky danou. Ale pouze její kultivací se z ní může stát dar, který dítěti umožní dorozumívání s ostatními. Chceme-li, aby se to dítě naučilo dobře, musíme pro to vyvinout cílenou a smysluplnou aktivitu. Je potřeba, abychom si mimo jiné s dítětem často zpívali a říkali básničky, aby náš projev byl vlídný a citlivý a aby bylo „o čem“ povídat. A hlavně, aby nás to bavilo!

4.5.2016 12:24| autor: Jana Bezděková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist