Mimi LIVE! Josífek: Mamííí, vrať se mi!

Stázinka si separační úzkostí, jako samozřejmě každé dítko, taky prošla, ale nepamatuju si, že by byla až tak hysterická. Josífek je taky v pohodě, ale jen když je do něčeho pořádně zabraný a nevšimne si, že odcházím. Jakmile ale zmerčí, že se vzdaluji, nebo mu v horším případě zmizím „za roh“, spustí pláč. A nejenom to. Vydá se na dobrodružnou výpravu za mnou, přes překážky, hlava nehlava. Někdy se plazí, jindy leze, ale jedno je vždy jisté – pláče při tom. I když ho nevidím, vím, že se blíží.

V očích zoufalství a strach

Tuhle jsem zahlédla výraz v jeho tváři. Byla to směsice zoufalství a strachu. Chudáček. Stačí ho ale vzít na ruku a je klid. Rázem je z něj usměvavé, spokojené děťátko. Často to u nás vypadá tak, že když potřebuji dodělat něco v kuchyni, odnáším ho pořád dokola zpátky do obýváku, ale jak se zrychluje a zdokonaluje v přesunech, nestačím kolikrát dojít ani za ten pomyslný „roh“ a už je mi zase v patách, s pláčem.

Občas ho Stázinka něčím zabaví, ale zabere to málokdy. Jakmile si Josífek usmyslí, že chce vidět mámu, tak ho nikdo, jak se říká rohlíkem neopije, a jde si tvrdě za svým cílem. Nedávno dokonce snad šestým smyslel vytušil, že jsem odešla nahoru do patra, i když mě měl zrovna mimo dohled. Podle nářku jsem poznala, že se přibližuje – a opravdu, najednou vidím, že Josífek pláče pod schody. Upřeně, zoufale kouká nahoru a vyhlíží svoji ztracenou mámu…

Separační úzkost i v noci?

Napadlo mě, jestli se malý nebudí po hodině právě tou separační úzkostí. Druhou polovinu noci už se mojí přítomnosti vzdát nechce a nestačí mu ani, že spím vedle v posteli. Někde jsem četla, že dítko by od půl roku mělo vydržet spinkat celou noc. Ukažte mi takové (navíc kojené) děti :-)!

Ani jedno z mých dětiček se tedy nočního kojení rozhodně vzdát nechtělo.

Bojím se o prsa

Při kojení už cítím ten Josífkův první zoubek, tak jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím. Zatím mě nekousl. Při kojení se ale občas zapomene pustit a odvrátí hlavičku za něčím strašně důležitým a já mám pak pocit, že se moje bradavka natáhne jako žvýkačka. A docela to teda bolí, takže se ani netěším na to kousnutí. Stázince vyrostl první zoubek až v 11-ti měsících a kojila jsem ji do roka, takže jsem se jejímu kousání naštěstí vyhnula.

Lovení potmě nepomohlo

Co se týče nočního kojení, nerozsvěcím na radu sousedky lampičku a lovím malého v postýlce potmě, maximálně si posvítím mobilem. Na to kolikrát ale není čas, protože se vzbudí a většinou začne hned plakat. Napadlo mě, jestli to není hlady, ale hodinu před spaním dostává kašičku a pak ještě mlíčko. Nevím, možná mu zkusím dát před spaním ještě umělé mléko. Třeba by to zabralo a Josífek by spinkal celou noc nebo by se aspoň míň budil.

Co vy na to? Jaké jsou vaše zkušenosti? Pomohlo zavedení umělého mléka na noc? Budily se vaše děti i přesto na kojení stejně často? Děkuji všem za rady!

Vaše občas zápolící, ale šťastná máma

Ivča

PS: Nedávno jsem koukala na Bazárek Babywebu a plánuju na něm začít víc kupovat a prodávat věcičky pro Stázinku a Josífka. Vy už jste na bazárek koukali?

Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (27), můj muž Josef (30), dcerka Stázinka (2) a náš malý-velký Josífek (* 21. 1. 2010). V projektu Mimi LIVE! se s vámi dělíme o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.