Mimi LIVE! Jakub a Šimon (19): Loučení s úsměvem i slzičkou

Dnešním vyprávěním se uzavírají příběhy dvojčat Jakuba a Šimona, ale jen na stránkách Babywebu, protože svět se jim naopak právě otvírá, když ho na vratkých nožičkách začínají překotně objevovat. Hanka bilancovala, co poslední rok přinesl, připomeňme si to spolu s ní.

Milé čtenářky Babywebu,
nemohu tomu uvěřit, ale klukům bude příští týden ROK! V tom všem chvatu a spěchu kolem 3 dětí utekla celá doba jako voda a my s manželem vymýšlíme, co jim dáme „pod dort“.

Minulý rok touhle dobou jsem už byla v porodnici na rizikovém oddělení, kde se mi sestřičky smály, že mi roste břicho snad každým dnem, a já jsem doufala, že už nebudou čekat do 38. týdne a vyndají kluky dřív, protože váhové odhady byly už tehdy přes 3 kila. Nakonec jsem musela počkat až do pondělí, kdy se v 7.54 a v 7.56 narodili.

Nemohoucí ležící hodní drobečkové rostli a rostli. Začali zvedat hlavičku, otáčet se na bříško, zvedat na kolínka, lézt a nakonec i chodit (to máme zatím pořád 50 : 50, ale snad už to nebude dlouho trvat) – Kubík tedy vždy všechno až po dloooouhém váhání, zda je to skutečně třeba. Šimon naopak jako by měl strach, že bude v něčem pozadu, musel být ve všem napřed. Naučili se místo mléka jíst jídlo, vztekat se, smát se a laškovat, zlobit i být jako andílci.

Všichni se mě pořád ptají, zda je to teď lepší, jednodušší. Nikdy nevím, co na to odpovědět, protože každá doba má své. Když leželi a nic nemohli, tak jen plakali nebo spali – skoro nuda proti dnešku musím říct. Když se uměli otočit na bříško, začali objevovat svět a neustále se něčemu divili. Někdo musel být pořád po ruce, aby podal hračku, která utekla, a utřel naslintanou loužičku, než budou celí mokří. Když se naučili lézt, začalo být skutečně veselo. Teď jsou v lezení už tak rychlí, že nestíhám vyndat kávu ze špajzu a zavřít ho, aniž by mi tam nevlezli a nevztekali se, když je odtamtud tahám pryč (protože taková rýže rozsypaná po celé kuchyni je fakt super…).

Když se naučili postavit se, začala éra květináčů (trvá dodnes a pořád doufám, že už z ní vyrostou). Není nic lepšího – podle dětí – než ruce zabořit až po zápěstí do hlíny a patlat se v ní tak, že lítá na všechny strany.

No a období chůze – hlavně po venku – nás teprve čeká. Nicméně jsem nelenila a k Vánocům kluci dostali krásné malé batůžky s vodítky, abych je nemusela lovit z prostředku silnice, než se naučí, že se do ní neleze.

V podstatě za sebou máme pěkný rok plný překvapení, změn a zvratů. Kluci hezky rostou, jsou moc šikovní a snad by jen mohli být zdravější, protože ten neustálý kašel a rýma mě asi jednou udolá.

Tímto článkem moje psaní pro Babyweb končí. Všem maminkám, které mé články četly, přeji hodně štěstí a zdraví a to nejdůležitější – pevné nervy!

Mějte se hezky vy i vaše děti!
Hanka, Lukáš, Matěj, Kuba a Šimon

dvojc.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist