Deník Kateřin K.: Třetí týden po porodu

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Kačenka právě načíná třetí týden života a máme se pořád dobře. Měla bych poděkovat všem strašilům a strašilkám, kteří do mě celé těhotenství vrtali myšlenky o nezvládnutelnosti našich dvou miminek. Zatím jsem úplně všechno čekala mnohem horší. A vezu se o to víc na vlně příjemného překvapení.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Holčička je moc hodné a pohodové miminko. Snad je to k našemu živému Tomovi od osudu dárek. Nemám si nač stěžovat. Kojení se i bez kontrakcí rozběhlo výborně a Kačka jí bez problémů. Netrpí na prdíky. Neječí. Krásně spinká. Ráda se mazlí. Líbí se jí koupání. V noci se vyspíme všichni 4. Nakojím ji, než jdu spát, v noci si řekne jen jednou (to vážně neznám a nevěřila bych, že je to možné) a pak kojím až kolem sedmé ráno, kdy stejně vstáváme. Přesně týden po porodu k nám domů přišla pediatrička a říkala, ať malou na kojení častěji nebudím, než si sama řekne. Její bříško hovoří za vše. Nechali jsme se trochu unést a spolu s Lukášem a lékařkou jsme rozjímali nad naším novorozencem, a tak paní doktorce Tomášek zatím prošacoval kabelku. A šacuje, vytahuje a vizitýruje během každého kojení, zatím bez průšvihu. Dcera zkrátka zatím prospívá a věřím, že je skutečně spokojená. Rozhodně to tak vypadá.

Klidná jsem i já – všechno jde o poznání lépe než vloni. Porod byl bez stresu a cítím se vyrovnaně díky zkušenostem se synem. Neděsí mě Kačenčino lapání po dechu během kojení, neděsí mě každý pláč ani její křehkost. Fyzicky se cítím významně lépe než poprvé. Porod bez mnohých hodin únavných a nikam nevedoucích kontrakcí má výhody – necítím se tak vyčerpaně, což je velká výhoda do prvních dnů šestinedělí. Jsem celkem nadšená z nové hezké jizvy. A ještě jsem se z porodnice vrátila o deset kilo lehčí. Všechny tyto marginálie dohromady tvoří jednu velkou pohodu, kterou teď tolik potřebujeme a umíme si ji užít.

Těhulka LIVE!: Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II. cmc-logo.jpg

Teprve před pár dny jsme byli poprvé venku s oběma dětmi. Jestli mě něco děsí, pak je to moje samostatná cesta s dětmi ve dvojáku. Sám Lukáš měl co dělat, aby vyjel nájezd na chodník u domu. Možná bude jednodušší vydrncat jedny schody, aniž bych musela použít nájezd, ale teprve pak naložit děti, jenže ty zatím budou kde? Toma bych vzala s sebou dolů do kočárkárny a Kačenku asi do jedné ruky do sedačky, nechala bych je pod schody a pak je naložila nahoře. Jenže před vchodovými dveřmi do domu není navíc moc místa… a navíc sesynchronizovat oblékání dětí, cestu do kočárkárny a co nejrychlejší naložení obou – to bude teprve manažerská zkouška. Ale určitě na vyhovující způsob brzy přijdu. Vypravování ven v zimních dnech není zrovna lákavá myšlenka, ale když nad tím přemýšlím, zatím je to to jediné, z čeho mám obavy.

Čtěte také: 

Samozřejmě jsme museli prozatím významně upravit naše zvyklosti – přeci jen byl Tom zvyklý chodit minimálně jednou, spíše dvakrát denně ven, což jsem mu ještě nyní splnit nemohla. Potýkali jsme se s jeho nudou, ale už je to mnohem lepší. Taky jsem si zvykla mít denně pohyb a chodit nakupovat doslova každou chvíli a vše čerstvé, což se taky nedaří a nějakou chvíli ještě dařit nebude. Ale to jsou vážně nepodstatné stesky.

Nejkrásnějším zážitkem jsou zatím rodící se pouta. Dojímá mě Lukáš coby otec-ochranitel a hlavně Tomáš! Myslím si, že Toma sestřička zklidňuje. Vyleze si na křeslo, aby na ni dobře viděl, opře ruce o rám postýlky, dá si na ně bradu a hlídá ji. Když pláče a já u ní bezprostředně nejsem, dojde pro mě, chytí mě za ruku a odvede k ní. Jednou se situaci rozhodl vyřešit sám a vhodil jí do postýlky svůj dudlík. A bylo mu líto, že si ho nevzala. A víte, co byl zatím nejsilnější zážitek? Když Tomášek za námi přišel ráno do postele, kde jsme měli mezi sebou po kojení odpočívající Kačenku, a dal jí poprvé sám od sebe pusu. A žádnou ošizenou – na tvář nebo na čelo, ale míří rovnou na její rty. To je ta pravá znásobená radost z dětí – vážně věřím, že jsem svědkyní vznikajícího nádherného a blízkého vztahu bráchy a ségry. Chci sledovat to jejich ladění na sebe každý den, všechno si pamatovat a jednou jim vyprávět, jak se narodily – oni dva a jejich vztah – vnímám jej jako třetí a bezbolestný porod.

Máme se vážně krásně. A vám přeji zažívat ty stejné pocity.

Kateřina

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist