Adoptovala jsem postižené dítě
Když se malý Jakub narodil, osud si s ním nepěkně zahrál.
Měl zcela ochrnuté všechny čtyři končetiny, diagnóza zněla jasně – kvadruplegie.
Jeho maminka to vyřešila jednoduše. Opustila ho ještě v porodnici.
Chlapeček putoval do krčského Dětského centra. Jakub velice rychle přirostl k srdci vrchní sestře Mileně Kozlové, která si jej začala brát pravidelně domů. Brzo se rozhodla, že Kubíka adoptuje.
Adoptovaly byste postižené dítě, milé čtenářky? Nebo naopak ani nevíte, zda byste byly schopny si ponechat i vlastní postižené dítě? Znáte podobný příběh nebo jej samy prožíváte? Diskutujte v našem diskusním fóru, ty nejzajímavější názory či příběhy zveřejníme na naší hlavní stránce.
Tím se rozjel dva a půl roku trvající boj s úřady a soudy, případ si přehazovaly jako horký brambor. Bylo třeba zbavit Kubovu matku rodičovských práv, aby se Jakub stal právně volným.
Samotný proces adopce již byl proti tomu mnohem jednodušší. Paní Mileně stačilo absolvovat psychotesty a společně s manželem projít psychologickým pohovorem. Podařilo se.
Jakub tak ve svých téměř třech letech doputoval do své nové rodiny. Dnes mu je devět let a i přes svůj hendikep chodí do školy. To je výsledek láskyplné péče jeho nové maminky.
Kubova biologická matka se o jeho osud za celou dobu zajímala pouze jednou.
Znáte také nějaký podobný případ, který je vskutku obdivuhodný? Povídejte si o adopcích na našem diskusním fóru.
