Kdo jsou maminky v SOS dětských vesničkách?

Kdo vlastně jsou maminky – pěstounky z SOS dětských vesniček? Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi „běžnou“ a touto „trochu jinou“ rodinou? Rodina a mateřství mají mnoho podob a toto je jedna z nich.

Kdo jsou maminky – pěstounky?

• ženy, které již mají vlastní děti a chuť svou mateřskou lásku nadále dávat

• ženy, které zažily nějaký hlubší osobní otřes, často rozpad zdánlivě trvalého vztahu s mužem, jenž již nechtějí znovu zažít

• ženy, které záměrně nechtějí mít vlastní děti

Jak se žije ve vesničkách

Ze začátku dostane každá maminka na starost dvě až tři děti, časem počet sourozenců vzroste na čtyři až šest. Každá rodina v SOS dětské vesničce žije trvale ve vlastním domku. Celkem žije ve vesničkách asi 100 dětí a 24 maminek. Maminky mají i mezi sebou navzájem silné, většinou velice přátelské vazby.

Rodinám jsou k dispozici pedagogové a psychologové, kteří se s maminkami pravidelně scházejí a radí a jsou po ruce pro případ, kdy je nutné odborného zásahu.

Co je pro maminku nejtěžší?

Samozřejmě náročný je začátek, protože si na sebe noví členové rodiny musí zvyknout, poznat se a vybudovat vzájemné dobré vztahy.

Velkou výzvou je pro maminku pomoci dvěma různým sourozeneckým skupinám, aby se sžily dohromady – když se u jedné pěstounky sejde více „smeček“, může trvat dlouho, než si na sebe všichni zvyknou, protože původní sourozenci jsou na sebe přirozeně více vázáni a trvá jim déle, než se sblíží s novou rodinou …

Pro pěstounku je velmi frustrující, když se po jediném telefonátu zhroutí jako domeček z karet celý rok její usilovné práce. Původní rodiče tak často plní zákonnou podmínku udržování zájmu o dítě a slibují mu, že si pro ně brzy přijedou. Tomuto hlasu krve dítě ihned uvěří, začne se těšit a odpoutávat od pěstounky. Těžko budovaná vazba se tím naruší a znovu ji utužit je velmi náročné. Rodiče svůj falešný slib v drtivé většině případů nesplní.

Kdo jsou zdejší děti?

Do vesniček jsou nejčastěji – a v rámci systému přednostně – přijímány děti, které mají malou šanci na umístění u individuálních pěstounů nebo adoptivních rodičů. Bývají to děti z etnických menšin anebo větší sourozenecké skupiny původem z jedné rodiny.

Nejčastějším důvodem odebrání dítěte z rodiny je špatná ekonomická situace anebo týrání.

Zachování sourozeneckých vazeb má tlumit frustraci, kterou dítě prožívá ze selhání své původní rodiny. Pokrevní vazby jsou silné i u malinkých dětí.

Pocit domova

Děti vyrůstající ve vesničce mají jedno jisté: vědí, kam patří, vědí, kde je jejich domov. Tuto jistotu jim už nikdo nevezme. Mají se kam vrátit a na koho se obrátit, kdykoliv budou potřebovat. Prostě znají pocit domova.

Nezájem vlastních rodičů často kompenzuje zájmem pravých prarodičů, takže se nezřídka stává, že o prázdninách dítě tráví dva týdny s nimi. Biologičtí rodiče si dítě berou zpět ve zcela ojedinělých případech.

Co se s dětmi děje, když vyletí z hnízda?

V ČR jsou tři vesničky a jedna „komunita mládeže“. Komunita mládeže spadá do tzv. „následné péče“ a kopíruje přirozené postupné odlučování mladého člověka od rodiny. Je to vlastně internát pro studenty SŠ a VŠ, kteří v té době stejně jako jiné děti chodí na brigády a na víkendy jezdí „povinně“ domů.

Po dosažení 18 let může dítě z tohoto systému odejít, pokud ale chce, může (typicky student VŠ) sem patřit do dokončení školy.

Mohou se spolehnout sami na sebe

Díky tomu, že děti nevyrůstají v ústavu, ale prostě „doma“, získávají další důležitou devizu do života, samostatnost a schopnost spoléhat na vlastní síly.

Procento úspěšnosti v životě je u dětí vyrůstajících ve vesničkách stejné jako u běžné populace a proto lze bez obav říci, že model SOS dětských vesniček funguje uspokojivě a navíc daleko lépe než jiné formy náhradní péče.

Historie a podmínky výběru žadatelek

Na přelomu 70. a 80. let, v začátcích SOS dětských vesniček byly žadatelky většinou ve věku 20 – 22 let a ročně se hlásilo až 200 potenciálních matek. V současné době jsou cíleně vybírány ženy ve věku 30 – 40 nebo 45 let a ročně se hlásí asi 80 žadatelek, z nichž jsou nakonec během jednoletého výběrového řízení vybrány dvě až čtyři kandidátky.

Nejvíce maminek pochází z jižní Moravy a východních Čech. Lze zde tušit spojitost mezi rodinou jako vysoce ceněnou hodnotou a náboženským prostředím. Je však zajímavé, že ve vzdělání, profesi nebo podobě původní rodiny těchto maminek nenajdeme žádné společné jmenovatele. Každopádně však žadatelky musí mít alespoň středoškolského vzdělání.

Více informací o vesničkách najdete na jejich webových stránkách zejména v sekci FAQ na adrese www.sos-vesnicky.cz

10.4.2009 5:28| autor: Magdalena Holancová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist