Hádky sourozenců jsou prospěšné. Uhodnete proč?

Hádky mezi sourozenci jsou přirozené a pro jejich vývoj prospěšné. Víte proč?

hadky-sourozencu-1100x618.jpg Zdroj: Shutterstock

„Tak už se přestaňte konečně hádat,“ okřikují rodiče své děti, které jsou věčně v sobě. A koumají nad tím, kde udělali ve výchově chybu, jak sourozeneckou rivalitu mírnit a rodinnou situaci zklidnit. Přitom hádky mezi sourozenci jsou přirozené a pro jejich vývoj prospěšné.

Bez konfliktů to nejde

Taková bouřlivá sourozenecká výměna názorů v plné restauraci není pro rodiče nic příjemného. Často mají pocit, že jen jejich děti se hádají a zvlášť na veřejnosti to nesou těžce. Mýlí se ale v tom, že se to týká jen jich. Konflikty mezi sourozenci jsou běžné a vyskytují se i mezi bratrem a sestrou, kteří jsou k sobě na první pohled milí. Jen tyto střety mívají různé podoby. Pokud se projevují fyzickým násilím či slovně, je snadné je identifikovat. Ale mohou mít i mnohem diskrétnější, zrádnější podobu. Jeden sourozenec se druhému vyhýbá nebo mu projevuje svou podřízenost. Pro duševní vývoj dítěte je tento stav mnohem nebezpečnější, než když se do sebe pustí.

Dělit se není snadné

Sourozenecké hádky se zpravidla točí kolem teritoria. „Svým způsobem by se to dalo přirovnat k chování zvířat,“ říká psychoterapeutka Catherine Aimelet-Périssol. Teritorium v tomto případě se týká domova a věcí s ním spojených (kdo obsadí dřív koupelnu, na jakém místě bude sedět v autě, zabere pohovku v obýváku), ale i předmětů (plyšáci, dálkový ovladač, vánoční zvoneček…). Především však se soupeří o pozornost rodičů. Nutnost „dělit se o koláč“ vzbuzuje u dětí pocit nejistoty.

Učíme se být „my“

I když vnější projevy rozepří, tedy křik a pláč, vypadají dramaticky, hádky samy o sobě nejsou škodlivé, v každém případě ne pro děti. Vlastní identitu si každý utváří na pozadí druhého se vším, co to obnáší. Je to opět obdobné jako u zvířat, kdy se o to své musí porvat denně. „Tady je základ všeho. Formujeme se v kontaktu s jiným člověkem, který je odlišný, ale chce to samé co my. Je potřeba se vyrovnávat s potřebami toho druhého, opustit svou pozici individua a naučit se fungovat v kolektivu,“ říká psychoterapeutka.

Šance k sebeformování

Pohádat se a případně se i poprat patří k „výuce“, z níž by si děti měly odnést schopnost sdílení, solidarity, naslouchání, ale i kompromisu, i když při tom mnohdy zažívají pocity frustrace. To k tomu patří. Právě v těch nepřetržitých půtkách, kdy ten druhý nikdy nechce hrát podle mých pravidel, by si dítě časem mělo uvědomit své možnosti a hranice, rozpoznat, co je pro ně důležité, co dokáže obětovat. Třeba přijde na to, že toho starého plyšáka klidně bráchovi nechá na oplátku za to, aby mu dal pokoj, až bude slavit narozeniny s kamarády.

Jak se k hádkám postavit jako rodič

Dříve, když v rodinách bývalo ještě víc dětí, tak si většinou své záležitosti a nesrovnalosti vyřešily mezi sebou bez zásahu rodičů. Ale dnes, když jsou obvykle děti dvě, se to často bez intervence dospělých neobejde, pokud nemá konflikt mezi dětmi otravovat rodinné klima a nevyústit až v afektivní vztah mezi sourozenci. Jak tedy postupovat, když se vaši potomci do sebe pustí?

Nastavíme limity

Je zbytečné se snažit urovnávat každou hádku, která mezi sourozenci vypukne. Zvlášť když je o maličkostech, vyvolaná náhodami typu nechtěně sražené stavby z Lega. Naopak se snažíme ubrousit hroty konfliktům v situacích, kde by se střet dal čekat, tím, že stanovíme jistá pravidla. Například to, že se klepe, než se vejde do pokoje. Případně že herní konzoli si nebereme bez dovolení. Taky vyhlásíme, že fyzicky druhého napadat není dovolené. To samozřejmě nezaručí, že se pravidla budou dodržovat vždy a zcela, ale je možné pak se od nich odpíchnout v dialogu.

Neřešíme, ale nasloucháme

Když vypukne hádka mezi našimi dětmi, je těžké udržet se a nezasahovat.  Ono také by nebylo dobré se tvářit, že se nic neděje. Naopak, dospělý by se měl jasně a důrazně zeptat, co se stalo. Dětem to pomůže vypovídat se z toho, co je tak rozzlobilo, uvolnit nahromaděné emoce. Pak by je měl vést k tomu, aby si uvědomili, co dělají. Stačí jednoduché „proč“. „Proč jsi praštil sestru do hlavy, když šla kolem tebe?“

Trestat nebo netrestat?

Psycholožka radí neukládat tresty typu zákazů, třeba oblíbeného pořadu v televizi. Spíš doporučuje zapojit provinilce do činnosti, která není příliš oblíbená, a to oba aktéry konfliktu. Může jít třeba o úklid společných prostor v domácnosti atd. V případě méně výbušného konfliktu, kdy se jeden sourozenec spíš druhému vyhýbá, snaží se izolovat, doporučuje psychoterapeutka je oddělit tak, že každý z nich bude mít přesně definovaný svůj prostor. Pro toho ze sourozenců, který je obětním beránkem, to má význam, protože mu tím dáváme najevo, že jeho pocity, trápení respektujeme.

9.10.2019 7:08 | autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist