Mimi LIVE! Josífek: Herečka

Naše Stázinka je opravdu skvělá herečka. Nejen, že umí napodobit Josífkovu „řeč“ tak důvěryhodně, že jí na to vždycky skočím, ale na miminko si dokáže hrát i jinak. Z toho už ale tak nadšená nejsem.

Z velké holčičky zase miminko

Je to asi tak tři čtyři měsíce zpátky, kdy si malá sama od sebe začala říkat o nočník nebo chtěla na záchod s dětským nástavcem. Opravdu byla moc šikovná a já ji za to náležitě chválila. Vydrželo jí to ale sotva pár dnů. Jak rychle začala, tak rychle přestala. Přikládala jsem to celkovému útlumu během angíny. Nočníku se najednou začala vyhýbat a tak jsme ho odsunuli stranou. Takže jsem se na rozlučku s plínkami těšila zbytečně – tak jednoduché to nebude.

Plínka je hit

Zkoušela jsem jí plínky sebrat úplně a každou půl hodinku ji brát na WC, ale přesto udělala sem tam loužičku. Sama si dokonce zase řekla o plínku, na záchod se jí chodit nechtělo. A tak jsem to přestala lámat přes koleno. Teď si sem tam sama během dne řekne o nočník a dokonce i občas něco vyprodukuje, ale pak stejně chce plínku. Nevím, zda je to tím, že vidí plínky u malého nebo jestli se jí jen nechce. Jen doufám, že nebude chtít nosit plínky stejně dlouho jako Josífek!

Co mi radíte? Mám počkat nebo jí mám plínky prostě sebrat a už jí je nedávat, i když ona na nich bude trvat?

Moje, moje, moje!

Aby toho nebylo málo, z naší velké slečny, která by pro Pepíčka, když byl ještě v bříšku, udělala první poslední, se stala krkavčice lakomá. Kolikrát se Pepíček nemůže ani podívat nebo se jen přiblížit k jejím věcem jako je hrníček s čajem anebo hračka. No její hračka… V podstatě jsou teď všechny hračky jen její. I když jí to vysvětlujeme horem dolem, po dobrém a občas musíme i po zlém, stejně to nechápe nebo spíš nechce nebo nemůže pochopit. A tak to u nás vypadá tak, že kdykoliv si malý s něčím hraje, přijde Stázinka a sebere mu to.

Ne a ne pochopit

A zase jí marně vysvětluji, že ona má plno jiných hraček a tohle má zrovna Pepíček a ať mu to nechá. Ale ona ne a ne. Ba co víc, odnese z jeho dosahu všechny další hračky! Josífek se samozřejmě vždycky okamžitě rozpláče. Pak už musím rázně zdůraznit a několikrát opakovat, aby mu to vrátila, nakonec jí to v nejhorším případě musím z ruky vydolovat a dát to Pepíčkovi. Jen se ale otočím, sebere mu hračku znova. A je to tu nanovo. Malý pláče a „žaluje“ mi hned, jakmile mu Stázinka cokoliv vezme, takže vím přesně, která uhodila, i když jsem zrovna vedle v místnosti.

Jediné hájemství – postýlka

Pepíček si užije hrací hrazdičky už jen v postýlce. Odtamtud ho Stázinka nemůže vystrnadit, protože se tam nedostane. Jakmile dám ale Josífkovi hrazdičku na deku, hned je tam i ona. Někdy tam sice chvíli vydrží oba dva, ale Josífek z toho stejně nebývá dvakrát nadšený, protože přece jen deka je dost velká jen pro jednoho. Když odtamtud Stázinku odnesu, rozpláče se tak lítostivě, že rozbrečí i malého. Tak ji tam raději zase vrátím a odejdu s Pepíčkem hrát si jinam a malá je spokojená. Kouše kousátka a hraje si s chrastítky – jako miminko.

Opičí se i s jídlem

Stázinka nejen napodobuje Josífkův hlas, chce nosit plínky a hrát si s jeho hračkami, ale chce se jako on i krmit. Včera dokonce začala podobně jako Josífek i slintat! Na kojení naštěstí nikdy nežárlila, ale od té doby, co mu dávám příkrmy, může se přetrhnout, aby se mohla přidat. Dá si židličku vedle Pepíčkova lehátka, já krmím Josífka a Stázi sedí vedle něj a krmí sebe samu. Tváří se u toho, že jí to ohromně chutná, ale mám podezření, že to jí jen proto, aby jí to náhodou nesnědl Pepíček.

Jsou i výjimky

Abych malé nekřivdila: Někdy se stává, že když Josífek začne plakat, Stázinka mu sama od sebe nějakou jeho hračku přinese. Myslela jsem si, že boje o hračky nastanou, až bude Josífek tak okolo roku, ale to jsem se pěkně spletla. Snad to bude časem lepší, protože vám můžu upřímně říct, že je to někdy o nervy.

Trpí nedostatkem mé lásky?

Nemyslím si, že bych se malé dost nevěnovala. Jakmile Josífka uložím, jdeme si spolu třeba malovat nebo číst nebo se spolu mazlíme a hrajeme si. Nechci, aby si myslela, že ji teď mám míň ráda, když dávám lásku i malému. Přesto se však kolikrát stane, že chce pochovat jako mimi. Vždycky zaváhám, jestli v ní to miminkovské chování podporovat, ale nakonec nikdy neodolám. Vždy jí připomenu, že už je velká holka, pak ji ale pochovám „jako mimi“ a ona je šťastná.

Tak nevím. Co mám dělat? Nechat to být a čekat, jestli to přejde samo, nebo mám nějak zakročit. Pokud ano, tak jak?

Za všechny rady moc děkuji!

Vaše Iva


Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (27), můj muž Josef (30), dcerka Stázinka (2) a náš malý-velký Josífek (* 21. 1. 2010). V projektu Mimi LIVE! se s vámi dělíme o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.

18.8.2010 5:04| autor: Z dostupných zdrojů zpracovala redakce Babywebu

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist