Jsou zákazy a příkazy nezbytné?

Nechoď tam, nelez tam, nedělej to, nesahej na to… Sedni si, vezmi si … Samé zákazy a příkazy. Někdy je naše výchova jako jízda po silnici plné značek. Přitom děti v batolecím období nejsou ještě schopné našim zákazům a příkazům rozumět, takže stejně nejspíš neposlechnou a budou zmatené.

Jak stanovit hranice?

Dítěti bychom měli umožnit poznávat svět. Samozřejmě je potřeba stanovit určité hranice, aby si nemohlo nějak ublížit. Jak na to? Nebudu říkat: „Nesahej na žhavá kamna!“ ale: „Když si na ta kamna sáhneš, můžeš se popálit.“ Při vhodné příležitosti vezmeme ručičku a přiblížíme ji ke kamnům, k ohni, ke svíčce, aby dítě cítilo horko a získalo přímou zkušenost.

Lepší je vysvětlovat

Pokud tatínek nebo maminka křiknou přísně na dítě: „Neseď na zemi!“ a nic víc, dítě se v duchu ptá: „A proč nemám sedět na zemi? Proč to po mně rodiče chtějí? Mám si stoupnout, kleknout…?“ Lepší je dítěti vysvětlit: „Aničko, vstaň z té země, sluníčko už nesvítí, je zima, mohlo by tě to studit.“ Nebo když řeknu Honzíkovi direktivně: „Nevykláněj se z okna!“, sděluji mu vlastně svoje přání, ale už mu nevysvětlím, proč se nesmí z okna vyklánět. Vhodnější je Honzíkovi říct:

„Honzíku, z okna se podíváme spolu, protože je to hodně vysoko.“ Vysvětlujeme výšku i to, že v takových případech je lepší, když je maminka blízko.

Negativní příkaz = stres pro dítě

Batolátko je na návštěvě u babičky, která má na stole keramického pejska. Babička dovolí malému Vojtovi, aby si ho půjčil. Ale maminka na něj přísně křikne: „Ne, Vojto, na to nesahej, určitě bys to rozbil!“ Děťátku to nedá, a jakmile je vhodná chvilka, pejska si vezme a rozbije ho, protože je z mámina přísného tónu ve stresu. Když ale maminka klidným hlasem řekne: „Babička ti, Vojtíšku, dovolila si pejska vzít. Tak si ho půjči a potom zase hezky vrať na místo,“ dítě si v klidu a pod dohledem dospělé osoby s pejskem pohraje a potom ho opatrně vrátí na místo.Stejně tak když si chce batole vyzkoušet novou prolézačku na hřišti, neměla by ho maminka hned zrazovat stylem: „Když tam polezeš, spadneš a rozbiješ si nos.“ Děťátko bude ve stresu a opravdu může spadnout. Lepší je dítě v jeho odhodlání podpořit: „Chceš vyzkoušet toho houpacího koníka? Tak se hezky drž a já ti napoprvé trochu pomohu.“ Dítě získá jistotu a karamboly mu budou hrozit daleko méně.

Douška na závěr

Děti mezi prvním a třetím rokem jsou na zákazy a příkazy velmi citlivé, proto by se v naší výchově měly objevovat co nejméně. A když už je vyřkneme, vždy dítěti zákaz vysvětlíme. Je třeba, abychom si ve vztahu k dětem uvědomili, jak bychom chtěli – kdybychom byli na jejich místě – aby se k nám rodiče chovali. Chtěli bychom, aby se k nám chovali pouze direktivně? Aby nám jenom říkali, co máme a nemáme dělat? Nebo bychom raději měli kolem sebe laskavé rodiče, kteří nám vše v klidu vysvětlují a podporují nás, když chceme vyzkoušet něco nového?


19.3.2009 1:12| autor: Tamara Cenková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist