Dětská agrese je běžná a mnohdy přínosná

Všichni rodiče si přejí mít hodné, milé a slušně vychované dítě. Agrese a vztek nemají často v tomto ideálním světě místo a jsou potlačovány jako negativní emoce. Přes všechnu lásku, kterou rodič svému potomkovi poskytuje, neběží vše podle plánu: Tu se chlapec zakousne kamarádovi do ruky, protože mu vzal na pískovišti bábovičku, tu větší bratr strčí vzteky vší silou do mladší setry, jindy rozzlobené dítě zpracovává pěstmi svou matku v obchodě, protože mu nechce koupit sladkosti.

shutterstock_55643206-1100x618.jpg Zdroj: Shutterstock

Chování dítěte se stabilizuje, když se mu agresivní chování začne prakticky vyplácet a tímto jednáním dosáhne svého cíle. Příklad: Malý Patrik se dožaduje čokolády. Na odpověď matky, že už kousek měl a za chvíli bude oběd, tak nic nedostane, propukne chlapec v záchvat vzteku. Matka ustoupí, podá mu čokoládu a tím ho nechtěně podpoří v jeho chování. Patrik si to zapamatuje a při nejbližší příležitosti opět využije.

Agresivním chováním unikají děti také před povinnostmi a reakcemi svého okolí dítě zjistí, že svým jednáním hodně zmůže.

Když se u dítěte začne dostavovat agresivita, ptají se rodiče na příčinu. Svou roli hrají jak genetické faktory, tak i ty získané.

Nejčastější důvody pro agresivní chování dětí:

  • Frustrace (dítě samo se cítí být například pod tlakem).
  • Nepřiměřené chování při řešení problémů (dítě nezná jinou cestu, jak řešit konflikt).
  • Účelový prostředek (zastrašit okolí a dosáhnout svého).

Záchvaty vzteku nejsou v rodinách nic neobvyklého, dokonce patří k dětskému vývoji jako potřeba bezpečí, a přesto je toto agresivní chování bráno jako nežádoucí. Přitom dětská agresivita je emoce, která je přínosná pro obě strany. Pro rodiče uvědomění si, že je něco v nepořádku, pro dítě prožitek svých vlastních pocitů a prohloubení sebepoznávání.

Čtěte také:

Velký vliv na chování dětí má okolí. Děti přebírají vzorce chování od svých rodičů a agresivní chování není výjimkou. Prevencí je převzít kontrolu nad svým vztekem.

Na jednu stranu není v žádném případě dobré v dítěti potlačovat vztek a agresi, na druhou stranu je nutné dítě učit, jak s těmito emocemi pracovat, jak je brzdit. Především předškolák by měl mít již tyto kroky osvojeny.

Několik výchovných tipů při agresivním chování dítěte:

  • Pomozte svému dítěti dosáhnout jeho cíle bez agresivního chování. Musí se nejprve naučit vyjádřit svá přání slovy. Podpořte ho tím, že ho naučíte správné slovní obraty.
  • Jděte správným příkladem. Nebuďte sami agresivní! Rodiče jsou nejdůležitější vzor pro své dítě. Dítě se hodně naučí z toho, když může pozorovat, jak řešíte konflikty adekvátním způsobem.
  • Chvalte své dítě, když se zachová správně. Tím podpoříte jeho správné jednání a dítě dostane vaši pozornost ve správném čase, kdy se správně zachová.
  • Reagujte okamžitě, pokud ubližuje jinému. Tím mu dáte jasně najevo, že ani krátkodobě netolerujete jeho chování.
  • Neodvádějte pozornost dítěte v momentě agresivního záchvatu jiným směrem. Například tím, že mu začnete slibovat čokoládu, když se přestane vztekat. Dítě si své jednání musí uvědomit a s tím pocitem pracovat.
  • Aplikujte „oddechový čas“, pokud se nadále chová agresivně. Nechte ho bez povšimnutí sedět vedle sebe (to jde i na lavičce na hřišti). Pokud nezůstane sedět, odejděte s ním domů.
  • Bez křičení řekněte dítěti konkrétně, jak se má v příslušné situaci chovat. Vysvětlete, že po něm nechcete, aby měl kamaráda rád, ale nesmí mu ubližovat. Pokud cítí napětí, že chce někoho uhodit, ať se otočí a jde pryč nebo ať praští do balonu. Pokud do vás buší pěstmi, správná reakce je zareagovat klidným, ale důrazným hlasem: „Nelíbí se mi, že mě biješ, a chci abys okamžitě přestal. Přesto bych teď rád věděl, čím jsem tě rozčílil.“
  • Ukončete ihned boje o hračku, dříve než dojde ke rvačce. Hádají-li se dva o hračku a nedá se zjistit, kdo je na řadě, schovejte hračku na 5–10 minut k odstranění agresivního chování. Pokaždé vysvětlete, proč tak jednáte.
  • Zdravé sebevědomí je „protijed“ proti agresivitě. Probouzejte v dětech pozitivní očekávání, zájem, uznání a osobní zpětnou vazbu. Tyto učební procesy se vštípí do mozku a přispějí k tomu, že je dítě začne rozvíjet nejen vůči rodině, ale i ke svému nejbližšímu okolí.
13.8.2019 2:15 | autor: Redakce Babywebu.cz

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist