Terapie pevným objetím: Ano či ne?

Objetí, dotek, něžnosti, otevřené projevy emocí, které dokážou léčit zraněnou duši i tělo. Uzdravovat nemocné děti i dospělé. Alespoň to tak tvrdí zastánci tzv. terapie pevným objetím, kterou ve velké míře propaguje známá dětská psycholožka Jiřina Prekopová. Nebo jde o lámání vůle, jak oponují její odpůrci?

Tuto speciální terapii objevila a vymyslela Marta Welchová, která ji uváděla pod názvem „Holding therapy“. U nás je však známá spíše díky již zmíněné terapeutce paní Prekopové. Intenzivně ji propagoval také nositel Nobelovy ceny Nikolaas Tinbergen jako terapii vhodnou pro děti s autismem.

Česká organizace APLA, která sdružuje odborníky a rodiče dětí s autismem, ale proti této metodě velmi rázně vystupuje. „Můj syn nemá mazlení a dotyky moc rád. Jen opravdu výjimečně ho přesvědčím, aby mi dal alespoň pusu. Hezkým příkladem byly narozeniny jeho tety, které jsme slavili společně. Když došlo na gratulace, podání ruky a políbení, začal se ošívat a po dlouhém rozvažování se nakonec uvolil a jednu pusu dal. Já ho k projevům náklonnosti nenutím, myslím, že terapii pevným objetím by určitě nesnesl, a proto bych ho nikdy nenutila na ni jít,“ svěřila se Babywebu maminka šestiletého Matouše trpícího Aspergerovým syndromem.

I když tato terapie objetím není v Česku akreditovaná a Česká lékařská komora ji nedoporučuje zdravotníkům oficiálně používat, protože k ní není dostatek klinicky podložených výsledků, mnoho odborníků v čele se světově uznávanou psychoterapeutkou Prekopovou s ní slaví velké úspěchy. O co tedy konkrétně jde?

Pevné objetí nesmí být násilné

Na stránkách věnovaných této terapii se uvádí, že jde o příležitost pro dva blízké lidi vyjádřit bolestivý, slovně nezvládnutelný vztahový konflikt, urovnat ho a usmířit se, přičemž se oba dva pevně drží. Mohou to být rodiče, manželé, dlouholetí partneři.

Za nemocemi dětí mohou stát vztahy v rodině

Podle Jiřiny Prekopové by nikdy neměla být tato metoda používána jako trest, nemá s ní být spojováno zneužívání. Také by ji nikdy neměly provádět osoby, které se již dříve projevovaly k dítěti zaujatě nebo mají sami nevyřešené vnitřní konflikty. V tom případě by pevné objetí nadělalo více škody než užitku.

Objetí by mělo být pevné, ale zároveň nenásilné a neagresivní. Může trvat půl hodiny, ale také několik hodin. Cílem pevného objetí je nechat proudit veškeré negativní emoce, jako je zlost, agrese, může se plakat, křičet, ale přitom se stále držet. Po určité době má dojít ke zklidnění, vzájemnému porozumění a pochopení. A to jak v případě dítěte, tak i dospělých.

Negativní emoce se přemění v lásku?

Ve své pravé podobě a jako terapie probíhá pevné objetí vždy pod dohledem terapeuta. Rodič dítě silně obejme bez ohledu na křik, pláč. Na první pohled proto může působit tato metoda drsně. Podle psychologa Jaroslava Šturmy, který je renomovaným odborníkem v oblasti dětské psychologie, je nejdůležitější, aby si všichni zúčastnění uvědomili, že se mají rádi a jsou v bezpečí. Teprve pak se může bolest a hněv přeměnit ve vzájemné přijetí.

Efektivní rodičovství aneb Jak porozumět vlastním dětem

„Terapie pevným objetím přispívá k obnově systemického řádu v rodině, např. v takových případech, jako je místo v řadě sourozenců či tam, kde dítě zaujme pozici toho, kdo v rodině rozhoduje (v případech tzv. malých tyranů). V pevném objetí je také možno se vyrovnat s traumatem, oplakat blízkou osobu a rozloučit se s ní – pod vizualizací, kdy tím, kdo objímá, je další blízká osoba,“ říká PhDr. Jaroslav Šturma.

„Tam, kde pozitivní vztah nelze obnovit, lze tímto způsobem alespoň přispět k důstojnému a pokojnému rozloučení a rozchodu nebo rozvodu ku prospěchu rodičů a zejména dětí.“

Své děti při záchvatech vzteku chovám

Někteří rodiče určitou formu terapie objetím používají intuitivně. „Už moje babička mne učila, že děti potřebují hodně chovat. A já se toho držela i u svých dětí. Nikdy jsem je nenechala zbytečně plakat. Když jsem jim nerozuměla nebo jsem cítila, že se vztekají, ale sami nevědí, co chtějí, chovala jsem je a pevně držela. Vztek brzo odezněl a ani hysterických záchvatů mnoho nebylo. Dnes už jsou děti větší, ale když mají trápení nebo bolest a já jim vlastně ve skutečnosti nemůžu nijak pomoct, tak to přiznám a alespoň se pochováme,“ svěřuje se paní Pavla v internetové diskuzi na webových stránkách o pevném objetí.

Komunikace mezi rodičem a dítětem

Terapii objetí nepraktikujte sami!

I sama Jiřina Prekopová však upozorňuje, aby se rodiče nepouštěli do terapie sami bez dohledu odborníka. Tvrdí, že metodu je nutné vnímat jako celek, pouhé objímání nestačí. Také výsledek nelze hodnotit pouze jednorázově na základě chvil, které jsou dítěti třeba nepříjemné.

Psycholog Jaroslav Šturma varuje před tím, aby se rodiče, a to nejen ti, kteří mají autistické děti, pokoušeli používat tuto metodu jako cestu k poslušnosti dítěte. Tento účel totiž pevné objetí nemá. „Nedoporučuji ji také používat u osob, které se léčí např. pro vážné duševní problémy. Tam je pak na místě vyžádat si stanovisko ošetřujícího lékaře,“ dodává Šturma.

Ne všichni jsou terapií objetím nadšeni

Rozhovor s PhDr. Kateřinou Thorovou, Ph.D., ředitelkou metodického střediska a psycholog APLA, která proti metodě Pevné objetí ostře vystupuje.

V čem je podle vás terapie pevným objetím nebezpečná?
„Držení dítěte proti jeho vůli je pro dítě stresovou situací. Vrozené a přirozené adaptační mechanismy (útěk nebo útok) jsou silou znemožněny a dítě se dostává do akutního stresu. Prožívá nervozitu, úzkost až paniku. Stres zrychluje dýchání až do stavu hypoventilace, což může vyprovokovat u oslabených jedinců epileptický záchvat. Záměrně způsobovat dítěti stres je zejména u dětí s nějakou neurovývojovou poruchou zdravotním hazardem.“

Je tato terapie nevhodná podle vás pouze pro děti s autismem, popř. jinou psychickou poruchou, nebo je nevhodné ji aplikovat i na zdravou populaci?
„Terapie pevným objetím není vhodná pro děti s autismem ani pro zbytek dětské populace. Její účinnost nebyla nikdy prokázána a rizika existují. Neefektivní je také pro všechny osoby, u nichž objímání probíhá proti jejich vůli. Ventilace vzteku nesnižuje míru vzteku a agrese vůči ostatním. Ani u dětí, které prožily nějaké trauma anebo zneužívání, ventilace vzteku nepřispěla k lepší adaptaci, ale naopak ji zhoršila.“

Jakým způsobem může podle vás tato terapie poškodit psychiku člověka?
„Pokud někdo drží dítě několik desítek minut až hodin, způsobí dítěti psychické trauma. Dítě přichází o základní jistoty. Nejbližší osoba, ke které má dítě důvěru, se chová divně a pro dítě nesrozumitelně a je zjevným zdrojem jeho utrpení. Prožívaný stres může u citlivých jedinců způsobit psychogenní koktání i sekundární enurézu. Nelze říct, že všechny děti, které podstoupily terapii pevným objetím, jsou psychicky poškozené. Záleží na mnoha jiných faktorech, osobnostech rodičů i dítěte, individuální schopnosti resilience (schopnosti zvládat stres a celkové psychické odolnosti), která je u každého člověka jiná. Některé děti v dospělosti vzpomínají na terapii s nelibostí a nazývají ji znásilněním.“

Jaký je váš názor? Vyzkoušeli jste terapii pevným objetím na vlastní kůži nebo na svých dětech? Nebo jste apriori proti?

29.10.2013 12:19| autor: Pavla Maříková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist