Psychika dětí a náročnost dnešní doby. Jak jim můžeme pomoci?

Jaké tedy můžeme i těm nejmenším dětem poskytnout základy do dalších let a zároveň podpořit jejich psychickou pohodu?

Blízkost jako základ

Psychika mladších dětí je do velké míry závislá na rozpoložení jejich nejbližších. Od nich také získávají informace o dění ve světě. Jedním z klíčových faktorů, který pomáhá dětem cítit se v bezpečí, je vědomí, že jsou bezpodmínečně milovány. Úlohou rodičů, babiček a dědečků, a dalších blízkých osob, je být dostupní, když je děti v jejich blízkost potřebují.

Znamená to zastavit se. Odložit mobil, přerušit práci a dát dítěti plnou pozornost. Může to být společná hra, povídání si nebo prosté obejmutí. Každé dítě potřebuje cítit, že vám na něm záleží. Tato zdravá vazba mu pak umožní tvořit další láskyplné a bezpečné vztahy.

Bezpodmínečná láska nevylučuje výchovu

Láska se nevylučuje s tím, když se na děti zlobíme. Jen bychom neměli kritizovat dítě jako takové, ale jeho chování. „Mám tě ráda, ale není v pořádku, když kreslíš obrázky na stěny. Zlobím se, když to děláš.“

Zároveň bychom měli dětem pomoci s řešením problémů. Být ve správném okamžiku pozitivní a povzbuzující. I když se bojíme, že dítě něco nezvládne. Dejme mu svou důvěru, pomozme, když si dítě o pomoc řekne. Ale nedělejme věci za něj. To není projev lásky ale netrpělivosti.

Příroda je půl zdraví

Vědecké poznatky potvrzují prastaré moudro, že pohyb v přírodě má vliv na celkové zdraví a spokojenost. Dokazují, že kontakt s přírodou snižuje možnost nadváhy a obezity. Poukazují také na zlepšení pozornosti u dětí s ADHD v případě, že mají možnost trávit část dne v přírodě.* Obecně je pohyb pro vývoj a pohodu dětí nezbytný a pomáhá při rozvoji svalů, pohybového aparátu, ale i mozku.

„Děti, které tráví dostatek času venku, se učí zvládnout i nepohodu a jsou díky tomu odolnější. Pobývání v přírodě navíc zvyšuje jejich všímavost, tvořivost a fantazii,” říká Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol.

Některé vědecké výzkumy, které se touto problematikou zabývají, pak tvrdí, že pobyt v přírodě:

• posiluje psychické zdraví
• snižuje stres a mentální únavu
• tlumí úzkosti a deprese
• obnovuje pozornost a zvyšuje schopnost soustředění
• zlepšuje náladu
• podporuje snížení stresového hormonu kortizolu**
• působí jako prevence astmatu***

Pokud děti tráví čas v přírodě, snižuje se výskyt agresivity a násilí, dětská hra je kreativnější.

Jak zařídit pobyt častý pobyt v přírodě?

Ne každý rodič ale může trávit dostatek času se svými dětmi v lese nebo v parku. Pro rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti měly tuto možnost, však i ve městech existují alternativy v podobě lesních klubů a mateřských škol, kde se děti vzdělávají celoročně venku v přírodě. Dobrou volbou jsou i turistické a cyklistické kroužky, Skaut nebo přírodovědné zájmové kluby.

Čtěte také:

• 11 zásad, jak komunikovat s dětmi
• Líný rodič – šťastné dítě
• Proč zákazy prospívají dětské inteligenci

Mluvme s dětmi o emocích

Dětem můžeme pomoci porozumět jejich pocitům, tím, že o nich budeme mluvit. Ptejte se, z čeho má radost, co ho překvapilo, proč je smutné. Například když dítě pláče, můžeme si k němu sednout a zeptat se: „Vypadáš smutně, copak se děje, a jak ti můžu pomoct?”

Pozitivní myšlení a porozumění emocím, pak dává základy pro duševní pohodu i pro překonání složitějších období.

Vysvětlovat situaci přiměřeným způsobem

Stěžejní je také dětem srozumitelným, citlivým a přijatelným způsobem vysvětlili, co se děje ať už se otázky týkají okolní situace (pandemie, válka, ekonomická krize), či vašeho rozpoložení.

Pokud jsou děti zmatené, nejisté, zesilují se pocity ohrožení, strachu nebo úzkosti. Dětem můžeme dát také základy do dalších let v oblasti rozvíjení emočních dovedností.

V jakých oblastech můžeme děti podpořit?

Důvěra: Děti potřebují mít ze sebe dobrý pocit a věřit, že mohou uspět. Sebevědomé děti jsou ochotnější zkoušet nové úkoly. A pokud neuspějí napoprvé, zkusí to znovu jinak.

Nezávislost: Děti se učí být samostatné a rozvíjet sebedůvěru tím, že mohou dělat jednoduché úkoly, jako je oblékání a úklid hraček, či mají možnost se samy rozhodnout.

Spolupráce: Děti se v předškolním věku učí vyjít s ostatními, sdílet, pomáhat si. Proto předškoláci potřebují vyzkoušet společné činnosti, kde mohou tyto dovednosti trénovat.

Sebeovládání: Děti poznávají různé způsoby, jak vyjádřit emoce například hněv. Musí ale pochopit, že některé chování, jako je někoho uhodit nebo pokousat, není přijatelné, a že emoci lze vyjádřit bezpečně pro ně i okolí.

Empatie: Na konci předškolního věku děti dokážou rozlišit, co druhý cítí. V trénování této oblasti hraje roli rodina, které by měla jít dětem příkladem a ukázat, že je naprosto přirozené si navzájem naslouchat a pomáhat. Zkuste se také o dítě zajímat. Co se mu ve školce líbilo? S kým si hrálo? Jaké pohádky jsou jeho oblíbené a proč?

Buďme vzorem: Děti jsou skvělí pozorovatelé, napodobují to, co vidí a říkají, to co slyší od ostatních. Když cvičíte a jíte zdravé jídlo, je pravděpodobnější, že dítě bude mít dobrý návyk do života. Pokud jste vnímaví vůči ostatními, vaše dítě se také naučí myslet na city a potřeby druhých. Platí to ale i naopak, proto dávejte pozor na to, jak před dětmi mluvíte o sobě i o jiných lidech. Do komunikace nepatří ponižování, výsměch, podceňování či nedůvěra.

Čas na to si jen tak hrát: Naše životy jsou často velmi rušné a platí to i pro životy našich dětí. Děti ale potřebují čas na odpočinek, prožít chvíle klidu a mít prostor, kde mohou odpočívat nebo snít. Děti často prožívají problémy, vzorce chování či jiné každodenní činnosti, pomocí hry. Příkladem může být hra, kde se odehrává hádka mezi kamarády, případně obavy ze strašidel, které viděly v pohádce, či hra na maminku když uklízí. Díky tomu si situaci mohou prožít a ujasnit.

Především předškolním dětem bychom tak měli dopřát prostor na tzv. volnou hru a to alespoň na pár hodin denně a dát jim možnost dělat věci po svém, aniž bychom jim jejich čas řídili – ať už v pokojíčku, lese nebo parku. Nebojte se jim dát volnost v objevování světa, ale zároveň jim nastavte limity. Děti, jejichž rodiče jim dávají pevné, ale milující hranice (dokáží s láskou říci “ne”), obecně rozvíjejí lepší sociální dovednosti a ve škole se jim daří lépe než dětem, jejichž rodiče stanovili příliš málo nebo příliš mnoho limitů.

* Faber Taylor, A., Kuo, F. E., & Sullivan, W. C. (2001a); Kuo, F. E. & Faber Taylor, A. (2004); Faber Taylor, A., & Kuo, F. E. (2008); Faber Taylor, A., & Kuo, F. E. (2011).

** Park, B. J., Tsunetsugu, Y., Kasatani T., Kagawa T., and Miyazaki, Y. (2010).

*** Lovasi, G. S., Quinn, J. W., Neckerman, K. M., Perzanowski, M. S., & Rundle, A. (2008).

Zdroj: Denisa Dvořáková, Asociace lesních MŠ