Stres začíná už v dětském věku. Jak si s ním poradit?

Jsem ve stresu. Frekventovaná věta nás dospělých, která se v dětském slovníku běžně nevyskytuje. To ale neznamená, že malé dítě nemůže být něčím stresované.

profimedia-0270486213-1100x618.jpg

Stěhování, začátek školního roku, problémy v rodině, to vše může dítě vykolejit. Problém je, že to nedokáže říct, své problémy pojmenovat, a tak si jich rodiče občas všimnou, když už je pozdě a náprava nemusí být tak snadná.

Neznámé děsí všechny

„Stres se u dětí objevuje v situacích, které je přerůstají, na něž nestačí jejich kapacity. Dítě si uvědomuje, že selže,“ vysvětluje psycholožka Geneviève Djenati. „Pak jsou to ještě okamžiky, kdy se má rozhodnout o tak nepředstavitelných věcech, jako třeba si vybrat, jestli chce žít s mámou nebo s tátou,“ dodává. Je tedy na nás dospělých, abychom si dávali pozor a dítě do takových situací neuváděli, nestavěli ho před neřešitelná rozhodnutí. Taky dbáme na to, abychom ho nevtáhli do víru dnešního zrychleného světa.

Spěch, to je to, co na něj doléhá prakticky celý den. Už od rána dítě popoháníme, aby rychle vstalo, obléklo se, nasnídalo. Pak uháníme do školky nebo školy a na stres je zaděláno. A pak je tu ještě jeden terén, který vyzývá k opatrnosti. Musíme si uvědomit, že všechny situace, které dítě zažívá poprvé, jsou zcela nové, v něm vzbuzují obavy, strach z neznámého. Může jít o narození brášky nebo první den ve škole, to je jedno. „Dítě neví, jaký model chování použít, jak to dělává v situacích, jež se opakují,“ upozorňuje psycholožka.

Nechce nás vytáčet

K rozpoznání příznaků stresu nepotřebujeme odborníka. První, co nás má varovat, je změna v chování dítěte. Klidný, tichý potomek se promění v agresivního a vzdorného, případně naopak. Ale nelze to samozřejmě zobecňovat, každé dítě je jiné, příznaky stresu se u něj mohou tedy projevovat jinak. Napovědět nám také může to, že se dítě nedokáže soustředit. Strach ho připravuje o energii a ta mu pak chybí na normální úkony. Nedělá to tedy naschvál, nechce nás vytočit, když nereaguje na to, co po něm chceme, na co se ho ptáme. Taky můžeme zaznamenat, že mu všechno strašně dlouho trvá, o mnoho déle než obvykle. Nekonečně dlouho si zavazuje tkaničky, vysedává nad talířem atd.

Chová se jako malý

Další příznakem bývá neobvyklý smutek, Dítě se často rozpláče, zdánlivě pro nic za nic. Všechno se ho dotkne, rozhodí ho. Také špatně spí, nejenom že hůř usíná, ale v noci se budí, má zlé sny. S jídlem to taky pokulhává, buď nemá na nic chuť, nebo se cpe k prasknutí. Stěžuje si často na bolení břicha, je mu špatně od žaludku, zkrátka objevují se u něj signály psychosomatických potíží. Stejně jako u dospělých i u dětí strach „sídlí“ v břiše. K tomu se přidává regrese ve vývoji.

Chce třeba usínat s rozsvícenou lampičkou, v noci se počurává, vyžaduje láhev s mlékem. Často to dojde až tak daleko, že se objeví u dítěte tik, okusuje si nehty, kroutí si vlasy, případně zaznamenáme i příznaky obsedantně kompulzivní poruchy (pořád si chodí mýt ruce, neustále přerovnává už uspořádané věci atd.). Psycholožka také upozorňuje na to, že dítě se může chovat netypicky v záležitostech, které s příčinou jeho stresu nemají nic společného. Například dítě, které má problémy ve škole, může být neposlušné doma, případně rodičům namlouvat, že ve škole všechno klape, že tam patří ke hvězdám.

Dopátrat se příčiny znamená první krok k nápravě

Pomoc spočívá v tom, že napřed je potřeba se dobrat k jádru problému, ptát se sám sebe, z čeho může mít dítě strach. Nebývá to úplně jednoduché. Dítě to často neřekne, aby se v očích rodičů neshodilo. Každopádně pokud se něco v jeho životě mění, je potřeba ho na to připravit. Vezmeme ho třeba do nového bytu, kam se budeme stěhovat, ukážeme mu jeho pokoj, předem ho zkontaktujeme s novou chůvou, sledujeme, jak na sebe reagují. Důležité je umožnit mu se předem zorientovat v nové situaci, aby se na ni mohlo připravit. Také s ním probereme, jak na něj nové věci a prostředí působí.

„I já jsem občas překvapená, co může dítěti vadit. Třeba u mě byli rodiče s malým chlapcem, kteří se chytali přestěhovat do menšího domu. Hoch měl strach, že se bude muset kvůli tomu zbavit svých hraček,“ říká psycholožka. Také pozor na výměny názorů doma. Dospělí přitom nevědomky zvýší hlas a dítě si myslí, že se schyluje k rozchodu rodičů. Nedokáže rozeznat, kdy se rodiče dohadují o zásadních věcech a kdy jde jen o maličkosti.

Pokud se vám přesto nepodaří odhalit, co vaše dítě trápí, neváhejte a navštivte odborníka.

 

30.7.2018 7:35| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist