Mami, neruš!

Navíc to bylo na chalupě, na polosamotě, kde nehrozil střet s autem, s cizím člověkem, možná tak s koňským povozem či zamlklým sousedem.

Také máte svůj příběh či den matky či otce? Napište nám jej, na autory zveřejněných příspěvků čekají milé dárky.

Táta kývl vcelku ochotně. Hmm.., vlastně bezmyšlenkovitě. Až později jsem si uvědomila, že jsem ho z jeho původních myšlenek příliš nevytrhla. Mé pokyny, jak a kdy kluky krmit, mýt, zahánět do chalupy či vůbec kontrolovat jejich činnost na zahradě či mimo ni, poslouchal i nadále s nezaujatým výrazem.  Kastrůlky navařeny, pokyny předány, poslední pusa, pa, bude to jen dva dny.

V ráji s dědou

Když jsem se celá natěšená a plná starostí o své drobečky blížila po dvou dnech k chalupě, na zápraží byl pouze děda s novinami.  „Kde jsou kluci?“ Moje otázka ho zaskočila. Podíval se na mě, a já pochopila, že to ode mě nebylo fér. Vždyť ještě není ani doba oběda, ani se nestmívá, tak co plaším? Přečetla jsem si s trochou výčitky v jeho očích.  Skutečně. S poledním zvoněním, naše osada žije v duchu minulých století, se nahrnuly dvě černošedé děti. Ani souvislý nátěr špíny však nedokázal skrýt jejich blažený výraz.

Spolehlivá louže

Právě se chystaly umýt si ruce v louži před vrátky, když mě zahlédly. Rychle, pravda, stín zklamání byl k nepřehlédnutí, se se mnou uvítaly a jakoby se rozpomínaly, začaly hledat umyvadlo. Myslím, že od mého odjezdu poprvé. Ještě stačily po dědovi šlehnout spikleneckým pohledem – ano, konec ráje. Přijelo „teplé jídlo, pořádek, režim, hygiena, spousta otázek a požadavků“. Máma je zpátky. Došlo mi to. Rychle jsem se vytratila ke kamarádce přes kopec, vždyť slunce ještě není za obzorem, tak proč těm třem chlapům krátit dobu jejich blaženství?  Pochopili. Šťastně loupli pohledem po dědovi a honem mu spěchali pomoc ohřát oběd. Určitě se ho chystali sníst ze společného kastrolu. A to mámy přece nemohou vidět.