Nechci být jako moje matka

„Při sebemenším problému křičí“, „každé ráno musím pít černý čaj, i když ho nesnáším“, „musím chodit na balet, i když mi to vůbec nejde.“ To jsou postřehy mladé ženy, která si již od střední školy zapisovala, co jí vadí na vlastní matce. Proč? Aby se tak nechovala ke svým dětem. Dnes je jí pětatřicet, má děti dvě a občas si svůj deník otevře. S hrůzou si však začíná uvědomovat, že dělá přesně to, co na své mámě tak nesnášela.

„Každá matka bývá pro svou dceru prvním vzorem ženy. Její chování má v dospívání a dospělosti dcery vliv na to, jak se bude chovat a co bude očekávat od ostatních žen. Je naprosto přirozené, že dcery od matky přejmou některé vzorce jejího chování,“ říká psycholožka Petra Vondráčková. Problém nastává, když žena zjistí, že se některé prvky matčiných reakcí, které se jí nelíbí a v dětství je opakovaně kritizovala, začínají postupně objevovat i v jejím chování. 

Co dělat, aby se z nás nestala naše matka?

1. krok: uvědomit si, co je třeba změnit
První krok k tomu, aby se žena nestala kopií své matky, je uvědomit si ty prvky matčina chování, které jí v dětství vadily. Matka vás v zimě nepouštěla ven, abyste nenastydla? Měla jste tolik zájmových kroužků, že jste nikdy neměla čas na kamarády? A co vy, nejednáte stejně se svými dětmi? Většinou je velmi těžké si v denním shonu uvědomit, co vlastně děláte „stejně špatně“ jako vaše matka. Udělejte si čas a začněte vzpomínat, co jste jako malá neměla ráda, co jste nesnášela. Pak si uvědomte, jak na tyto situace reagujete vy. „Někdy žena zjistí, že její matka jiným způsobem reagovat nemohla, porozumí jejímu chování a začne ho akceptovat. Když však zjistí, že je v dané situaci vhodnější jiná reakce, je třeba se tomu podřídit,“ doporučuje Petra Vondráčková.

2. krok: najít si variantu chování
„Bohužel nestačí pouze vědět, co je špatně, ale je také nutné mít představu, jaké chování je vhodnější. V druhé fázi je tedy třeba si zmapovat, jak jinak se dá v určité situaci chovat a vybrat si tu nejpřijatelnější variantu. Informace o dětské výchově jsou stále dostupnější. Zapátrejte proto, zda nemůžete na situace reagovat jinak, samozřejmě lépe.

3. krok: nácvik vybraného chování
„Když zvolíte vhodnou reakci, zbývá už se vybrané chování „pouze“ naučit a ve vhodných situacích si je zkoušet. Zpočátku je třeba velká dávka trpělivosti, protože přeučit se novému chování jde pomaleji, než se mnohdy očekává, a tuto snahu mnohdy komplikuje tendence opakovat staré vzorce chování. Ale s trochou píle a vytrvalosti lze vytčeného cíle dosáhnout,“ uzavírá psycholožka.

18.2.2009 12:12| autor: Michaela Mazancová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist