Vaginální porod po předchozím císařském řezu: výhody a rizika

Proběhl váš první porod císařským řezem a vy se nyní rozhodujete, jakým způsobem chcete přivést na svět svoje druhé dítě? Pak vás asi bude zajímat téma shrnuté pod na první pohled nesrozumitelnou zkratkou VBAC. Tato čtyři písmena totiž označují vaginální porod po císařském řezu (vaginal birth after caesarean).
foto: Profimedia

Některé maminky, které poprvé rodily císařským řezem, chtějí podruhé rodit vaginálně. Jiné naopak upřednostňují další císařský řez. Rozhodnutí může být obtížné a je třeba k němu mít dostatek informací.

Možná jste se již setkala s názorem, že jeden císařský řez znamená automaticky další porod císařským řezem. Světové výzkumy však potvrdily, že VBAC je bezpečnou alternativou k opakovanému císařskému řezu.

Zvláště v zemích, kde narůstající počet operativních porodů, začíná představovat vážný problém, spatřují zdravotníci v podpoře vaginálního porodu po předchozím císařském řezu šanci, jak tuto hrozící „epidemii císařských řezů“ o něco snížit.

V čem spočívají výhody VBAC oproti opakované sekci

Císařský řez je velkou břišní operací a přináší určitá rizika pro ženu i pro dítě. Mezi ně patří infekce, silné krvácení a krevní ztráta či poranění orgánů. Operativní porod s sebou nese i delší dobu rekonvalescence a hojení.

Miminka po císařském řezu mívají větší problémy s adaptací než děti narozená vaginálně. Jsou také mnohem více ohrožená separací od matky se všemi jejími důsledky.

Výhoda vaginálního porodu oproti dalšímu císařskému řezu spočívá i v tom, že na děloze nepřibude další jizva a tím se zlepšují podmínky pro případné další těhotenství a porod. 

Úspěšnost VBAC v teorii a v praxi

Světové výzkumy uvádějí šanci na úspěšný vaginální porod po předchozím císařském řezu zhruba mezi 70 a 80 % a potvrzují, že VBAC není rizikovější než opakovaný císařský řez.

Podle statistických dat zveřejněných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR je ale počet opakovaných císařských řezů u nás 69 % po jedné sekci a 96 % po dvou a více sekcích (údaje za rok 2010 čtěte zde). 45 % porodů po předchozí první sekci je dokonce ještě v těhotenství naplánováno dopředu jako sekce.

Z těchto čísel a také ze zkušeností žen, které rodily po předchozím císařském řezu, bohužel jasně vyplývá, že podpora VBAC je v českých porodnicích nedostatečná. To potvrzují i slova Anny, která tři roky po prvním porodu císařským řezem chtěla druhé miminko přivést na svět normální cestou:

„Můj gynekolog mi řekl, že vaginálnímu porodu v mém případě nic nebrání. Kontroloval mi na ultrazvuku jizvu po císaři, a ta byla v pořádku. Porod se mi rozjel v devětatřicátém týdnu těhotenství, do porodnice jsem přijela s kontrakcemi po pěti minutách a odteklou plodovou vodou. Hned po příjmu mě připojili na monitor, nechali mě tam ležet asi dvacet minut. Pak přišel porodník a ptal se mě, zda opravdu chci rodit vaginálně. Vysloveně mě od mého záměru neodrazoval, upozornil mě ale, že nejsem fyziologická rodička a že mě budou více sledovat. 

Měla jsem představu, že se budu v průběhu první doby porodní volně pohybovat, že třeba půjdu do sprchy si ulevit od bolesti. Nakonec jsem byla skoro pořád připojená na monitor. Doktor mi nakázal, ať radši nejím a nepiju, kdyby přece jen došlo na sekci. Po asi šesti hodinách šílených bolestí, které jsem většinou musela zvládat vleže (nebo mi chvílemi dovolili mít připnuté sondy vsedě na gymnastickém balonu), přišel doktor s tím, že porod nepostupuje a že bude nutno přistoupit k císaři.

Byla jsem unavená a pološílená bolestí, tak mi to v tu chvíli bylo skoro jedno. Ale později mě to mrzelo, protože i kdybych ještě měla třetí dítě, tak už pravděpodobně stejně normálně nikdy rodit nebudu. Pochopitelně že nemůžu zpětně říct, zda něco mohlo být jinak, ale pořád ve mně hlodá pocit, že kdyby mi dovolili se hýbat, že bych třeba porodila. Nebo bych aspoň měla pocit, že jsem opravdu dostala šanci to zkusit.“

Čtěte také:

Ruptura dělohy jako riziko VBAC

Často vyslovovaným argumentem proti VBAC je riziko ruptury (prasknutí) děložní stěny. Tato závažná porodní komplikace se však objevuje jen vzácně. Její výskyt se udává v rozmezí 0,3–1,5 % u žen, které prodělaly císařský řez vedený příčně v dolní části dělohy (takzvaný „bikini řez“). O něco málo vyšší je riziko u žen, které mají řez vertikální: 1–1,6 %. Riziko se trojnásobně zvyšuje u žen, které prodělaly císařský řez před méně než dvěma roky.

Další navýšení rizika způsobuje vyvolávání porodu – protržení vaku blan a podání umělého oxytocinu asi 1,5 násobně a použití tablety s prostaglandiny zhruba tři až pětinásobně.

U žen, jejichž porod začal spontánně, je však riziko ruptury podobné jako u žen, které rodí poprvé. 

Celkově je riziko ruptury dělohy u VBAC porodů (u žen s nízkým horizontálním řezem) přibližně srovnatelné jako jiné nepředvídatelné komplikace, jako je fetální tíseň, krvácení z předčasně odlučující se placenty nebo prolaps pupeční šňůry. Příznaky děložní ruptury mohou být silné bolesti v podbřišku, náhlá zástava děložní činnosti či krvácení. Při podezření na rupturu je nutné porod okamžitě ukončit císařským řezem. 

Kterým ženám se VBAC nedoporučuje

Mezi faktory, které zvyšují šanci na úspěšný VBAC, patří například spontánní nástup porodu a předchozí indikace k sekci, která nesouvisela s poruchou porodního mechanismu.

Nižší úspěšnost naopak bývá u porodů vyvolávaných, nebo pokud byla předchozí sekce provedena z důvodu nepostupujícího porodu. Jistou roli hraje i velikost dítěte, potermínová gravidita, obezita či vyšší věk matky.

Kontraindikací k VBAC jsou pak nestandardní řezy z předchozí sekce (jako například T-řez), předchozí závažná operace na děloze, ruptura dělohy v anamnéze a pak pochopitelně i případy, kdy je císařský řez zdravotně indikovaný (vcestná placenta, závažné onemocnění matky apod.). 

Konzultace v porodnici a kontinuální péče porodní asistentky

Pokud si přejete porodit po předchozím císařském porodu normálně, vyplatí se dopředu si zjistit, jaké procento VBAC má porodnice, ve které se chystáte rodit.

Konzultujte svůj záměr dopředu s lékaři na porodním oddělení a chtějte slyšet jejich názor na VBAC a zda a jak tento způsob porodu na jejich pracovišti podporují. 

Jedním z faktorů, který obecně snižuje počet operativně ukončených porodů, je kontinuální péče porodní asistentky, která se o ženu stará v průběhu těhotenství a při porodu. V každém případě se vyplatí mít s sebou u porodu doprovod, který vás ve vašem záměru porodit vaginálně po předchozím císařském řezu podpoří.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Ivulka
Ivulka

Dobrý den, ráda bych reagovala na tento článek. Můj první porod bohužel skončil sekcí – po 14 hodinách snažení a vyčerpání, slabých kontrakcí, kusých informací od lékařů a porodních asistentek jsem podstoupila sekci, protože mi jinak lékař začal vyhrožovat použitím kleští nebo vakuumextraktoru. Narodila se nám zdravá velká holčička (4kg, 53cm). Já si odnesla šrámy na duši i na těle a spoustu komplikací, které jsem řešila minimálně půl roku – pomalý nástup laktace, první 3 dny po porodu jsem sotva vstávala, přesto jsem měla malou u sebe a snažila se jí kojit, ale mléko se nespouštělo a já byla nucena malou dokrmovat umělým mlékem. Poté mi diagnostikovali pomalé zavinování dělohy (asi 3 týdny jsem pak musela na injekce a brát antibiotika), půl roku jsem se potýkala s bolestí kostrče a nemožností pořádně se posadit kvůli rozvolnění svalů a úponů a absolvovala masáže a rehabilitace. Svojí holčičku jsem si začala „naplno užívat“ až asi po 2 měsících od porodu, kdy se začalo všechno trochu uklidňovat. Všechno jsme zvládli, dcerku jsem nakonec kojila skoro do 2 let a je z ní krásná a šikovná předškolačka, i když stále mám pocit, jakoby nám dvěma někdo něco ukradl. Po necelých 4 letech jsem znovu otěhotněla a byla jsem rozhodnutá, že bude-li vše v pořádku, budu rodit normálně. Můj gynekolog mě vůbec nezrazoval, naopak mi řekl, že vše je dobré a vaginální porod je určitě možný. Jen dítě je opět velké a proto bych si měla zajít do porodnice prokonzultovat, zda se mnou normální porod „risknou“ a že porodím už brzo (byla jsem ve 38 týdnu, ale dítě bylo skoro o týden větší). Miminko se mělo narodit v létě, menší porodnice v okolí byly zavřené a já přes negativní zkušenost opět musela rodit ve velké fakultní nemocnici. Tam mi ale řekli, že na vyšetření a konzultaci nemají právě čas a objednali mě skoro za týden.  Druhý den mě tam měli znova, tentokrát už s pravidelnými kontrakcemi po 5 minutách, naštěstí mi neodtekla plodová voda, doma jsem zůstala co nejdéle. Přes nedůvěru starších lékařů, ale za podpory skvělé porodní asistentky a pak i mladého příjemného doktora, jsem po 2 hodinách od příjezdu do porodnice porodila zdravého chlapečka (3,8kg a 50cm). Porod to byl rychlý, kontrakce se daly vydržet, i když jsem vlastně celou dobu ležela a byla připojená na monitor. Rodil mě mladý doktor, provedl nástřih hráze, přesto jsem byla trochu potrhaná a pár dní jsem pak strávila sezením na kruhu. Ale měla jsem svého chlapečka okamžitě u sebe v náručí a ten pocit se prostě nedá popsat. Vše se zhojilo velmi rychle a dobře, mléko se také spustilo rychle, chlapeček je spokojený a hodný. Jsem na sebe pyšná, že jsem se nenechala odradit a své druhé dítě jsem porodila normálně. Takže maminky – pokud jste zdravé a miminko také, určitě zkuste rodit normálně, stojí to za to!!!

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené