Záchvaty vzteku: dá se s nimi něco dělat?

Se silnými emocemi je to jako s letními bouřemi – odcházejí stejně rychle, jako přišly. Sedíte se známými v klidu u večeře, dítě začne být neposedné. V lepším případě začne fňukat, že chce domů. V tom horším předvede parádní záchvat vzteku, klidně uprostřed obýváku, jindy i v nákupním centru. Jak se zachovat?
foto: istock.com

„Nejjednodušší je si sednout a čekat, až záchvat pomine. Dítě vás ve většině případů neslyší, je zbytečné na něho mluvit a snažit se ho konejšit,“ radila svým klientům významná psycholožka PhDr. Tamara Cenková. „Nejhorší varianta je, když se začnete vy sami vztekat. To je jako když přilijete oleje do ohně. Čím víc se vztekáte vy, tím víc se vzteká i dítě.“

Záchvaty vzteku nás nečastěji „oblažují“ děti ve věku dvou až tří let, ale nevyhýbají se ani předškolákům. U nich se záchvaty objevují většinou už jen jednou za dva tři týdny, ale když už přijdou, stojí za to.

Někdy pomůže odvést pozornost. Třeba zvonečkem, který pro jistotu máte v kabelce a jehož zvuk je hodně vysoký.

"Když se dítě uklidní, nemělo by dostat odměnu,“ varují odborníci.

Nenechte se vyvést z míry

Na záchvat dítěte není hezký pohled. Kope, ječí, válí se po zemi, hází věcmi, bouchá, nebo dokonce zadrží dech, až skoro modrá (nebojte, nakonec se přece jen nadechne). Když je dítě záchvatem pohlceno, není schopno reagovat nijak rozumně, i když vás slyší a reaguje – negativně – na vaše nadávky nebo vyhrožování.

„Čím víc jsem na Péťu křičela, ať toho nechá, tím víc zuřil,“ svěřuje se třicetiletá maminka Eva. Nakonec zjistila, že jediné, co v takové chvíli opravdu funguje, je v klidu si sednout a zkrátka být s ním, dokud jeho vztek neodezní.

Co nedělat?

Odkráčet z místnosti a zavřít za sebou – ač to může být sebelákavější – není dobrý nápad, protože se dítě bude cítit opuštěno. Jeho vlastní bouřlivé emoce mohou být pro ně totiž dost děsivé a ve skutečnosti potřebuje vaši blízkost a ochranu.

Přečtěte si: Období vzdoru – období sebeuvědomění

Takže když se bude vzteky válet po zemi, raději neodcházejte, ale jděte k němu. Jestliže kolem sebe zrovna nemlátí rukama a nohama, zvedněte ho a obejměte. Je pravděpodobné, že vaše objetí bude dítěti příjemné a utiší se o to rychleji.

Pamatujte, že dospělý jste tu vy

Ať záchvat trvá, jak dlouho chce, nepodlehněte pokušení klást dítěti nerozumné požadavky nebo s ním vyjednávat, když zrovna ječí. Hlavně na veřejnosti láká snaha výstup ukončit. Nehleďte na to, co si okolí pomyslí.

Když se budete tvářit, že jste tuhle bitvu s dítětem prohráli, jenom ho tím naučíte, že si takto vymůže, co chce. A tím odstartujete další problémy s chováním v budoucnosti.

Záchvat je děsivý pro dítě samotné, protože samo neví, co se s ním děje. A ještě horší to pro něj je, když vidí, že i vy ztrácíte sebekontrolu.

Dítě je „v obraze“

„Dítě již brzo po narození pozná, jaké chování v matce vzbuzuje, když začne křičet. Děti sice neumí programovat, jak se budou chovat, ale dokážou si pamatovat, jaké emoce se jim za jejich chování dostává,“ tvrdila ve svých pracech dr. Cenková.

„Nechci úplně narozené děti přirovnávat k malým pejskům, ale jejich chování je hodně podobné. Pes nerozumí slovům, ale rozumí intonaci, která ve slovech je. Totéž platí i o dítěti. A tak zkouší: pokud určitý druh jeho chování, vyvolá v dospělých reakci, která mu vyhovuje, své chování si upevní a začne ho „používat“.“

Jak se zachovat?

Když zuření dítěte dojde do bodu, kdy začne mlátit ostatní lidi nebo zvířata, hází věcmi a nonstop piští, vezměte ho a odveďte nebo odneste na nějaké bezpečné místo (například dětský pokojíček), kde si nemůže ublížit.

Čtěte dále: Terapie pevným objetím: Ano či ne?

Vysvětlete mu, proč jste tam šli ("protože jsi uhodil svou sestru“) a také jasně řekněte, že tam s ním zůstanete, dokud se neuklidní. Jestliže jste na veřejnosti, kde dochází k takovým záchvatům častěji než doma, odejděte na nějaké klidné místo, dokud se dítě zase nesrovná.

Potom to spolu proberte

Když bouře ustoupí, dítě obejměte a v klidu mluvte o tom, co se stalo. Vysvětlete mu, proč bylo frustrované a dodejte mu odvahu, ať vyjádří své pocity slovy. Můžete se ho třeba zeptat: "Chceš mi povědět něco o tom, co tě tak rozčílilo?“

Zdržte se trestání – v tomto věku záchvat vzteku hlásí, že dítě něco trápí, takže místo trestání si raději najděte chvilku, abyste společnými silami zjistili, co by to mohlo být.

Čtěte také:

Zkuste předejít situacím, které vyvolávají záchvaty!

Sažte se vypozorovat, které situace spouštějí záchvat a zařiďte se podle toho.

Dostává záchvaty z hladu? Noste s sebou svačinky. A podobně.

Dělá mu problém ukončení nějaké činnosti a přechod k jiné?

Včas dítě na změnu upozorněte. Když je například zabrané do hry na pískovišti, jděte k němu a z očí do očí mu řekněte, že až například dostaví tuhle bábovičku, půjdete domů, nebo až si s tátou dovyprávějí ten příběh, bude večeře. To dítěti umožní se nové situaci přizpůsobit a ne jen na ni reagovat (pláčem, vztekem).

Také sami sebe sledujte, jak často říkáte slovo „ne“. Když z vás padá skoro automaticky, kladete nevědomky na sebe i na dítě zbytečně velkou zátěž. Uvolněte se a rozmyslete si, jestli je bitva, která je na spadnutí, nutná. Stalo by se tolik, kdybyste zůstali na hřišti o pět minut déle nebo počkali pár minut s večeří?

Sledujte známky přetížení

I když jsou občasné záchvaty a ztráta sebekontroly u předškolního dítěte úplně normální, je dobré zkusit předjímat situace, kdy by mohlo dítě vybublat.

Bylo ve vaší rodině v poslední době nějaké pozdvižení? Měli jste toho hodně a pořád se někam spěchalo? Bylo mezi vámi rodiči nějaké napětí nebo hádky?

I tohle všechno může u dítěte vyprovokovat citové záchvaty. Jestliže jimi trpí předškolní dítě každý den, promluvte si s dětským lékařem, který zjistí, jestli k jeho stavům nepřipívá i nějaký jeho vlastní tělesný nebo psychický problém, a může vám navrhnout konkrétní postup, jak záchvaty řešit.

„Z některých rad, které slýcháme, vyplývá, že byste měli být stále připraveni a pokusit se všem situacím předcházet. Ale to byste jako rodiče museli být andělé, protože u dětí se nedá všechno předvídat. Takže moji milí, pokud selžete a nebudete na všechno připraveni, neobviňujte se, nejste andělé a máte právo na chyby. Dělají je všichni rodiče, i ti nejpřipravenější,“ vysvětlila dr. Cenková.

Nepřehlédněte!

Záchvaty vzteku mívají nejčastěji děti ve věku 2 – 3 let. Záchvat je děsivý pro dítě samé, neví, co se s ním děje. Nejlépe je zůstat v klidu u dítěte a počkat, až záchvat pomine. Nejhorší je začít se také vztek nebo odejít. Když se dítě uklidní, nemá dostat odměnu. Podnětem bývá ukončení nějaké činnosti a přechod na jinou. Včas na to dítě upozorněte.(„Až doděláš tuhle bábovičku, půjdeme domů“).


 Zdroj: Monte, B.: Tantrums: Why they happen and what to do about them

Komentáře k článku
Počet komentářů: 2
Obrázek uživatele Dupinka
Dupinka

Jsem také toho názoru nevšímat si malého vzteklouna a nechat ho být. Jakmile zjistí, že nemá publikum a že jeho "herecký výkon" s dospělými nic nedělá, za chvíli přestane. Náš roční syn občas zkouší občas zkouší pořádný řev a kopání, případně s něčím hodí. V tu chvíli je nejlepší ho pustit - on si lehne na zem, zařve a když zjistí, že ho nedržím a nebráním mu, tak se uklidní. Těžko říct, jak to bude fungovat, až bude starší, ale zatím se mi to osvědčilo.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Odeslání dítěte do pokojíčku či zmizení venku z dohledu mělo poměrně zázračné účinky na dítě. Z hodinového ječení se tímto postupem stávalo postupně padesát, čtyřicet, třicet minut, až jsme se dostali na pár minutek, kdy dítě bylo odesláno do pokojíku, pak přišlo už neječící a mohli jsme v klidu rozebrat, v čem byl problém, jak to řešit příště. Dělat dítěti publikum je to nejhorší, co může existovat, protože se naučí, že pokud bude ječet, bude mít vaši plnou pozornost, tu bude vyžadovat a dosahovat právě ječením.

Dítě by mělo mít vaši pozornost, mazlení, tulení, objímání naopak v klidových fázích, kdy je spokojené a ve chvílích zuření pozornost nulovou. A i negativní pornost je pozornost, takže fakt žádnou. 

A venku musíte mnohdy ustát poznámky, pohledy okolí, nenechte se vyprovokovat k násilí na dítěti nějakou babkou, kterou v životě neuvidíte hláškou, že ona by dítě seřezala tak, že by to podruhé neudělalo, hloupost.

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené