15. blog

KLUB TĚHULEK! DENISA Jj, už 15 týdnů se tu snažím psát něco smysluplného o sobě a svém těhotenství. Můžu jen doufat, že se mi to daří. Po napsání minulého článku jsem zjistila, že jsem ho celý věnovala jen porodu, resp. výběru porodnice a úplně jsem se zapomněla zmínit o tom, jak jsem absolvovala test na cukrovku, tedy OGTT.

8691_7022-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Na začátek je však ještě nutno podotknout, že jsem tímto týdnem vstoupila již do 3. trimestru svého těhotenství. Trošku jsem se zděsila, když jsem si v pondělí ráno ve zpravodaji z Babywebu přečetla, že za tento poslední trimestr přiberu na váze ještě 5 kilogramů, neboť za poslední, ještě necelý, měsíc jsem přibrala kila skoro 3. Ale jestli ono to nebude těmi Velikonocemi a neustálým ujídáním něčeho sladkého. 😉

Pro shrnutí dosavadního průběhu mého těhotenství mám tedy prozatímní celkový hmotnostní přírůstek necelých 9 kg a pas rozšířený na 92 cm. Ale nevím, jak jsem to měřila před osmi týdny (v půlce těhotenství), kde mám napsáno 90 cm. Asi nějak špatně nebo jinak, protože nárůst bříška je velmi viditelný, nejsou to jen 2 cm, a nejvíce povyrostlo za poslední tři týdny. Docela by mě zajímalo, jak je náš malý brouček už velký. Jestli opravdu tolik roste on nebo jen já. 🙂

V pondělí jdu konečně opět do poradny, takže se výsledku už brzy dočkám. Jsem na sebe ještě zvědavá. Už teď mi dělá problémy ohnout se a navléct si třeba ponožky nebo nazout boty. Ještěže někdo vymyslel nazouvací lžíci. 🙂 Taky mi jsou krátká skoro všechna netěhotenská trička, která jsem při předchozím těhotenství v pohodě nosila. Budu muset nakoupit nějaká ta těhotenská. O což jsem se mimochodem snažila dnes (ve čtvrtek) ráno v jednom nejmenovaném obchodě, kde ode dneška začala akce s těhotenským a dětským oblečením. Ačkoliv jsem jela z domu hned v 7 ráno, mnou vyhlídnuté tričko tam už neměli. Ukořistila jsem však alespoň poslední kusy bodyček a kalhot na malého ve vel. 50/56. Když jsem však viděla ty davy lidí a ty narvané košíky, nedivím se, že v 7:15 tam už člověk nic z tohoto akčního zboží nesežene. Jedna paní měla fakt košík plný až po vrch. Říkala jsem si, že buď nakupuje pro desítky kamarádek, nebo to pak snad jedině musí někde přeprodávat. Moc to nechápu. Být tím řetězcem, asi bych počet nakupovaných kusů akčního zboží nějak omezila, jako to dělá spousta jiných. Když lidé nejsou solidární, tak asi jiné řešení nezbývá.

Tak jsem si trochu postěžovala a teď o tom onom OGTT. Nevím, jestli to chodí všude stejně, ale u nás je to záležitost na celé dopoledne. Na první odběr jsem dorazila v 8:00 ráno. Když jsem uviděla čekárnu narvanou k prasknutí, chtěla jsem se zase otočit a odejít, což by byla samozřejmě hloupost, když už jsem byla připravená a hladová. 🙂 Naštěstí mě však velmi milá sestřička upřednostnila před všemi ostatními, kteří šli na „normální“ odběry, takže jsem nakonec čekala asi jen 5 minut. Po odběru během čtvrt hodiny vypít glukózový roztok, který, nevím proč, jsem si zhnusila už dopředu, takže se mi do něj vůbec nechtělo, a pak hodina času.

Vzhledem k tomu, že jsem tuto proceduru absolvovala u nás v nemocnici (což je i můj zaměstnavatel), spojila jsem „příjemné“ s užitečným a vydala se vyřídit nějaké formality, což znamenalo procházku celým areálem tam a zpět. V 9:30 následoval druhý odběr a opět hodina času. Tu jsem strávila návštěvou kolegyň v práci. V 10:30 jsem šla na třetí a poslední odběr. Celou dobu mi bylo dobře. Cestou domů jsem se zastavila jen poslat dopis na poště, kde i takto de facto před obědem bylo k mému velkému úžasu dost narváno a tím pádem i delší čekací doba.

Po příjezdu domů, asi v 11:30, se mi však najednou udělalo hrozně slabo a opotila jsem se. Vzala jsem si rychle něco k jídlu a pití a šla si sednout na gauč a vyhodila nožky nahoru, abych neomdlela. Úleva nepřišla sice hned po jídle, ale zhruba za 20 minut se můj stav naštěstí zase vrátil do normálu. Myslela jsem si, že to bylo tou fyzickou námahou z mého pobíhání mezi jednotlivými odběry a tím, že jsem se ještě zdržovala na poště, místo abych jela domů se najíst. Částečně ano, ale až na internetu jsem se dočetla, že během té třetí hodiny po vypití roztoku může ke kolapsovému stavu dojít. Že hodně klesne hladina cukru a proto je dobré si vzít něco k snědku s sebou a hned po posledním odběru to sníst. Nechápu tedy, proč mě nikdo dopředu nevaroval a toto doporučení mi nesdělil. Měla jsem štěstí, že se tento stav dostavil, až když jsem byla doma a nepotkalo mě to někde cestou. Kdo ví, jak by to dopadlo!?

Celý zbytek dne jsem pak byla jako mátoha a nejradši bych ho bývala prospala. Aspoň si to budu pamatovat pro příště a dám si pozor. Jestli ovšem nějaké příště bude. 😉

Užívejte si krásných jarních dní!

Denisa


Denisa právě prožila 28. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

b633476598734508896.jpg

15.4.2016 12:01

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist