Edík je na světě

KLUB TĚHULEK! DENISA Nekonečné čekání konečně skončilo a v sobotu 16. 7. 2016 jsem se stala hrdou maminkou malého Edíka. Porodní míry: 3360 gramů a 50 cm.

wp_20160716_002-1100x618.jpg

Čistě teoreticky jsem mohla napsat blog ještě i minulý týden, ale jednak se mi nechtělo znovu psát o tom, jak se stále nic neděje a jednak jsem ve čtvrtek absolvovala návštěvu rizikové poradny a nebylo mi pak úplně nejlépe. Vzhledem k tomu, že už jsem byla v 3 dny po termínu, mi paní doktorka odborně řečeno provedla Hamiltonův hmat, lidově řečeno mě odloupla. 🙂 Samozřejmě to provedla s mým souhlasem.

I když jsem chtěla celý porod přirozený, bylo pro mě už velmi únavné „tahat“ to velké břicho a tak jsem souhlasila. Lépe řečeno šla jsem do poradny už rozhodnutá, že pokud to půjde, bránit se nebudu. 🙂 A tím to všechno začalo. V noci ze čtvrtka na pátek jsem byla vzhůru cca každou hodinu a vnímala začínající kontrakce. V pátek dopoledne jsme ještě společnými silami s manželem vykoupali našeho pejska, aby byl na příchod nového člena rodiny hezky vyvoněný. 🙂 Od 11 hodin dopoledne jsem zaznamenávala kontrakce po cca 10 minutách, od 14 hodin se začaly zkracovat, mezi 17 a 18 hodinou jsem se snažila dovolat manželovi, ať už se chystá k domovu, že za chvíli asi pojedeme.

Nevím, jestli si dokážete představit tu bezmoc, když vám v takovéto chvíli váš nejbližší člověk nebere hodinu telefon, ještě k tomu, když odjíždí připravený na to, že můžeme kdykoliv během dne začít rodit… Ozval se pak sám, někdy po 18. hod. a strašně se omlouval, že si místo telefonu strčil do kapsy metr. Byla jsem tak vynervovaná, že jsem neměla sílu ani nadávat.

Během chvíle byl doma a kolem 19:30 jsme vyrazili do porodnice s kontrakcemi po 3-5 minutách. Natočili mi monitor, vyšetřili a… poslali zpátky domů. Pan doktor říkal, že kontrakce mám sice hezky pravidelné, ale že to ještě nejsou ty správné k porodu a že jsem otevřená stále jen na 1 cm. Doma jsem chvíli trpěla na gauči zimnicí, pak jsem si šla dát asi hodinovou horkou koupel a mezi půlnocí a jednou hodinou ranní jsem dokonce i mezi stále sílícími kontrakcemi usínala. Od jedné ale nabraly na síle tak, že jsem se v posteli koupala ve vlastním studeném potu, měla jsem asi hrozně nízký tlak, protože jsem byla bílá jako stěna a už jsem chtěla volat 155, protože jsem nebyla schopná se otočit, natož vstát.

Nakonec mě manžel přesvědčil, že když vstanu, budeme v porodnici rychleji, než když záchranka přijede k nám. Někdy těsně před druhou hodinou jsme dorazili do porodnice a ve 2:23 byl Edík na světě. Na to, jak se mu celou dobu nechtělo, se najednou pěkně dral ven. 🙂 Rodili jsme tedy nakonec u nás v HK a musím říct, že mé zkušenosti jsou jen pozitivní. Sice vše neproběhlo přesně tak, jak jsem si představovala a jak bych si přála, ale za to mám krásného a zdravého chlapečka. A i když jsem už měla jeden porod za sebou, zažila jsem teď něco úplně nového a nepopsatelně krásného. Myslím tím ty první dvě hodinky po porodu strávené s čerstvě narozeným uzlíčkem v náručí a milujícím a milovaným mužem po boku. To je opravdu nezapomenutelný a nádherný zážitek, který vynahradí všechny ty předešlé bolesti. Z porodnice nás propustili standardně po 3 dnech a o tom, jak se doma sžíváme zase příště.

Denisa

22.7.2016 11:30

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist