Bilance jednoho roku

KLUB TĚHULEK! DENISA Už i na mě došlo! Skončilo mi šestinedělí a dnes píšu svůj poslední blog s číslem 37. Přichází tedy čas trochu zavzpomínat a pokusit se těch uplynulých 46 týdnů nějak shrnout. 🙂 Je hezké si uvědomit, co všechno se dá stihnout během jednoho roku – otěhotnět, přestěhovat se, vdát se a ještě porodit.

6409_3712_0-1100x618.jpg

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Těhotenství:

To jsem si opravdu užívala. Často na ty chvíle vzpomínám a někdy mi to bříško docela chybí. Byly to opravdu hezké chvíle, to těšení se na příchod nového člena a představy, jak asi bude vypadat. Musím si přiznat, že ne vždy jsem se však chovala, jak se na daný stav patří. Jídlo jsem nijak moc neřešila. Jedla jsem sice pravidelně a přidala více ovoce a zeleniny, ale vyloženě zdravě jsem nejedla, v práci, v závodní jídelně, to stejně moc nešlo. Paštiku jsem si neodepřela (stále nevím, co je na ní pro těhotnou špatného) a občas jsem zhřešila i hermelínem a smaženým jídlem. A když jsme vyrazili s přáteli do hospůdky, došlo i na malé pivo nebo skleničku vína, to však jen výjimečně, protože většinou jsem byla pasována do role řidiče.

Chtěla jsem také cvičit, ale na to bohužel nedošlo. Kurzy přes prázdniny nefungovaly a doma jsem se do cvičení nedonutila. Většinou jsem totiž z práce byla dost unavená, takže jsem byla ráda, když jsem mohla odpočívat. Chtěla jsem chodit alespoň plavat, ale samotné se mi nechtělo a jinak nějak nebylo s kým jít. Fyzickou aktivitou pro mě tedy byly procházky se psem a úklid. 🙂

Jsem však ráda, že jsem mohla pracovat i v těhotenství. Sice jsem se ke konci už těšila jak malá holka, až skončím, ale strávit doma celých 9 měsíců by pro mě asi bylo dlouhé. Pěkně jsem flákala i masáž hráze, čímž si sama mohu za to, že jsem se při porodu jejímu nástřihu nevyhnula. Sice je nástřih maličký, ale přece jen tam je.

Za celé těhotenství jsem nakonec přibrala 20 kg! Nikdo tomu nechtěl věřit a upřímně ani já nevím, kde jsem je měla. Pepík se narodil poměrně malý, bříško jsem měla taky malé (takže ani velkým množstvím plodové vody to nebylo), a že by mi zbytek těla tak hrozně ztloustl, mi nepřipadá. Mám sice silnější nohy a ruce, ale ne nijak závratně. Přibírat na váze jsem vlastně začala snad ještě dříve, než jsem věděla, že vůbec těhotná jsem. Takže jsem na konci druhého měsíce neoblékla většinu kalhot, protože nohy mi zesílily jako první.

Většinu přebytečných kil jsem však nechala už v nemocnici. Asi by to tak lehce nešlo, kdybych týden po porodu každý den nedocházela za Pepíkem do kardiocentra. Cesta byla docela dlouhá a absolvovat ji několikrát denně mi hezky pomohlo k návratu k mé původní postavě. Ještě stále to však není ono, ještě na sobě budu muset trochu zapracovat. 🙂

Nový domov:

Stěhování bylo popsáno v době své aktuálnosti, k tomu se již vracet nebudu. A jak jsme doma pokročili? V interiéru docela dobře. Stále nám sice chybí ještě dvoje dveře a tím pádem i podlahové lišty, pořádný jídelní stůl jsme také ještě nekoupili, ale na druhou stranu už máme konečně kompletně hotové schodiště – to zvládnul manžel za tu dobu, co jsem byla v nemocnici a opravdu se mu povedlo.A dětský pokoj zůstává i nadále nevybaven, ten chceme řešit až ve chvíli, kdy se do něj Pepík bude stěhovat. Zatím bydlí v postýlce s námi v ložnici.

Exteriér ale zdaleka hotový není, ten čeká na jaro, pak se začne zvelebovat. Podařilo se nám alespoň zbudovat chodník k vchodovým dveřím a parkovací stání a na podzim zpevnit plot se sousedy a na kusu zahrady zaset trávník. 🙂 Bydlí se nám tu však krásně a to je nejdůležitější.

Svatba:

Co k ní dodat? Snad jen to, že byla tak tajná, že ještě 2 měsíce poté jsme pár známých překvapovali, že jsme svoji, vůbec to netušili. 🙂 Na nové příjmení jsem si zvykla rychle. Ani jednou jsem se v práci do telefonu nepřeřekla, i když jsem občas měla tu tendenci, ale naštěstí jsem si to vždy rychle uvědomila.

Porod a péče o miminko:

Porod zde již popisovat nebudu, o něm už bylo řečeno dost v dřívějším blogu. A péče o miminko? Ta je úžasná. Sice Pepík občas zlobí, ale jinak je moc šikovné a roztomilé miminko. Líbí se mu ležení na bříšku, při němž dokáže už nadzvednout a otočit hlavičku. Držení hlavičky mu jde vůbec moc dobře. Dělá na nás také různé hezké ksichtíky, umí se pěkně usmívat (i když to stále ještě nebude cílené;-)) a když natahuje k breku, je jeho výraz úžasně roztomilý. Nadále se však dokáže i pěkně vztekat, jen při procházce v kočárku už ho to přešlo a většinou neopouštíme domov s řevem. 🙂

Vyrostl nám taky o několik cm, ale na váze moc nepřibral. S váhou a s krmením neustále bojujeme. Ze začátku u kojení usínal, což se časem zlepšilo a přišlo období růstového spurtu, kdy chtěl být u prsa pořád. Toto však skončilo přesně v jeho 6 týdnech jako mávnutím kouzelného proutku a poslední dny mi u kojení opět usíná. Dělá mi to starosti, protože pak málo vypije, špatně přibírá a musíme dokrmovat.

Dostat do něj však dokrm, chce opravdu veliké úsilí. Vzhledem k tomu, že mléko mi odsávačkou odstříkat nejde, tak dáváme sunar a tomu se pěkně brání. Napište mi prosím Vaše zkušenosti s dětmi, které při kojení usínaly a nechtěly moc jíst, co na ně zabíralo a jestli vůbec mám šanci, že se to časem zlepší.

Jinak, Pepíčkova srdeční vada je stále v řešení. Absolvovali jsme kontrolu v Motole, ale zatím jsme se nic nedozvěděli. Udělali mu tam ECHO a nad výsledkem se prý opět poradí a dají nám vědět, kdy nás čeká další operace. Zda bude nutné ji udělat hned či se bude ještě čekat. Vzhledem k tomu, že se jim tam moc nelíbilo, že málo přibývá, obávám se, abychom nemuseli nastoupit co nejdříve. 🙁 Teď už jsme na to ale připravení, takže věřím, že všechno v pohodě zvládneme.

Bilance je u konce. Závěrem musím říct, že jsem moc šťastnou a hrdou maminkou a nemůžu se na ten náš malý zázrak stále vynadívat. Dítě je opravdu úžasnou náplní života. Loučím se a všem těhulkám přeji krásné a bezproblémové prožití těhotenství a všem maminkám, ať jsou přinejmenším tak šťastné jako já a jejich děti jim dělají jen samou radost.

Třeba se setkáme při nějaké akci Babywebu jako je třeba S kočárkem Prahou, kam se určitě s Pepíčkem chystáme, pokud nám to jeho zdravotní stav dovolí. Anebo se sem vrátím se svými blogy s případným dalším těhotenstvím. To je však díky Pepíčkovým komplikacím ve hvězdách. Sice jsem vždycky chtěla mít dvě děti, ale zatím si nejsem vůbec jistá, zda chci podstoupit riziko, že by i druhé dítko mohlo mít nějaké komplikace, i když jsou oba rodiče naprosto zdraví.

Tak se mějte všichni moc krásně!

Denisa

15.1.2015 12:03

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist