Invazivní pneumokoková onemocnění hrozí dětem méně než dřív – díky očkování
Možná to zní trochu znepokojivě, ale je to tak: až každý desátý dospělý a až 60 procent malých dětí v sobě po určitou dobu může nosit pneumokoka – bakterii, která způsobuje celou řadu chorob včetně velmi závažných. Rozvinout se mohou poté, co pneumokok přemůže obranyschopnost těla. Snazší práci má s nevyzrálou imunitou kojenců a batolat. Dětští lékaři proto doporučují očkování, které výrazně sníží riziko, že malé děti postihne například pneumokoková meningitida či zápal plic.
Jak lze onemocnět
Velké procento lidí, především dětí, v sobě pneumokoky nosí a ani o tom neví. Bakterie se vyskytuje na sliznici, přesněji v nosohltanu. Těmto hostitelům většinou neškodí. Alespoň do té doby, dokud má jejich imunita navrch.
Onemocnět lze po nákaze od hostitele či od právě nemocného člověka. Anebo poté, co pneumokok překoná obranyschopnost svého hostitele. Velice často pneumokokové onemocnění navazuje na jinou infekci, typicky virovou, která organismus oslabila a narušila sliznici dýchacích cest.
| Pneumokok se neomezuje jen na některá klimatická pásma či světadíly, je rozšířený celosvětově. |
Jedna bakterie, mnoho různých nemocí
Pneumokok vyvolává celou řadu nemocí – zdaleka nejen zápal plic čili pneumonii. „Repertoár“ bakterie sahá od poměrně málo závažných zánětů středního ucha (i když také u nich hrozí komplikace) až po vysoce nebezpečná onemocnění, jako jsou meningitida a sepse.
| Bakterie Streptococcus pneumoniae je nejčastějším původcem hnisavé meningitidy u lidí. |
Pneumokokové nemoci lze rozdělit na neinvazivní (slizniční; spadá sem například zmíněný zánět středního ucha) a invazivní – ty, při nichž bakterie proniká i tam, kde je za normálních okolností sterilní prostředí. Tedy třeba do krve nebo mozkomíšního moku.
Bakterie při nich způsobuje masivní zánět v různých orgánech, což může mít pro nemocného fatální důsledky. „Především k ochraně proti těmto nemocem je určeno očkování proti pneumokokům. Snížení rizika zánětu středního ucha lze vnímat jako příjemný bonus,“ uvedla MUDr. Zuzana Vančíková, CSc., z Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Invazivní choroby jsou ty nejnebezpečnější ve skupině pneumokokových onemocnění. Patří mezi ně:
Jsou naštěstí méně častá než onemocnění neinvazivní. V ČR se jedná o stovky případů ročně. Za rok 2013 evidoval Státní zdravotní ústav 424 případů, v roce 2014 šlo o 337 případů. Smrtnost onemocnění se v těchto letech držela na 15,4 %. |
Očkování chrání populaci
U těchto chorob můžeme být dnes o něco klidnější než lidé v ještě poměrně nedávné minulosti. „Výskyt pneumokokových onemocnění se výrazně snížil po zavedení očkování před více než třiceti lety. Nejprve se objevily polysacharidové vakcíny a později vakcíny konjugované, které se dnes doporučují k ochraně dětí i dospělých,“ vysvětluje MUDr. Alena Šebková.
Čtěte také:
Antibiotika mohou selhat
K léčbě invazivních pneumokokových infekcí se používají především antibiotika. „Celosvětovým problémem je bohužel narůstající rezistence pneumokoků proti antibiotikům první volby. Je nutné nasazovat jiné, rezervní léky, ovšem rezistence se může časem zvyšovat i vůči nim. Z tohoto důvodu ještě více roste význam prevence,“ zdůrazňuje MUDr. Zuzana Vančíková.
Aktuální český očkovací kalendář vakcinaci dětí proti pneumokoku doporučuje. První dávka se může aplikovat už v devíti týdnech věku dítěte. Toto očkování patří mezi očkování nepovinná, zdravotní pojišťovna je však dětem hradí. „Radíme rodičům, aby možnosti rozhodně využili. Zbytečně riskovat pneumokokové infekce rozhodně nestojí za to,“ říká MUDr. Alena Šebková.
