Alkohol – generační kletba. Zachrání vás dítě?

V Sářině rodině zastává alkohol pevné místo již několik generací. Její matka problematicky pila od Sářiných devíti let, nikdy se neléčila. Sára v dospělosti přejala tento vzor, kdy se alkohol používá jako „řešení“ problémů. Na rozdíl od matky však podstoupila léčbu a abstinuje. Jaké vyhlídky má její dcera?

Sářino dětství 

Sára rozhodně neměla jednoduché dětství. Vedle své opilé matky probděla mnoho bezesných nocí, ničená pocity nejistoty a beznaděje: „Bála jsem se, co bude…Chodila jsem do školy nevyspalá…Máma pořád brečela, nechtěla se nechat utišit. Já usínám a máma začíná brečet, hystericky. A teďka já nemůžu spát, sedím s ní v tom pokoji a utišuju ji a ona mi odsekne. Já jsem vždycky byla taková lítostivá, nechtěla jsem, aby se máma trápila a ona stejně prostě byla potom i ošklivá. A já nevěděla, co se stalo…Nesnášela jsem, když byla opilá, agresivní. Vadilo mi dívat se, jak se ničí. Bylo mi jí líto.“

Takovéto nepříznivé prostředí se muselo nutně negativně odrazit v Sářině vývoji. Podle psychologů rodiče nebo jiné významné osoby, pokud sami zneužívají alkohol či jiné legální či nelegální drogy, působí na děti jako špatný příklad.

Pracuje zde přirozená lidská tendence k nápodobě, sklon jít ve stopách svých předků. Ne všechny děti závislých rodičů však této tendenci nutně podlehnou. Jejich společným znakem jsou tyto psychologické zvláštnosti:

  • Nejsou si jisty tím, jaké chování je normální.
  • Mají těžkosti při dotahování úkolů do konce.
  • Lžou v situacích, kdy by bylo snadnější říci pravdu.
  • Posuzují samy sebe bez slitování.
  • Mají problém se bavit.
  • Berou samy sebe velice vážně.
  • Mají problém s důvěrnými vztahy.
  • Reagují nepřiměřeně na změny, které nemohou ovlivnit.
  • Neustále hledají a vyžadují pochvalu a ujištění.
  • Obvykle cítí, že jsou jiné, než ostatní lidé.
  • Jsou buď mimořádně odpovědné, nebo mimořádně nezodpovědné.
  • Jsou extrémně loajální.
  • Jsou impulzivní.

Sářiny vztahy

Sára měla snahu se osamostatnit, vyučila se kadeřnicí a vzápětí se vdala. Jenže vztah nebyl nijak ideální. Z manžela se vyklubal násilník a alkoholik. Rozhodla se, že si pořídí dítě. To mělo zachránit manžela i jejich vztah. Nestalo se, Sára naopak poprvé sáhla po alkoholu.

Po té vystřídala ještě mnoho partnerů, ani v jednom vztahu však nebyla rovnocennou partnerkou a necítila naplnění, štěstí. Ve vztazích s muži bývala závislá, ztrácela svoji tvář.

Z psychologického hlediska je poměrně logické, že ženy závislé na alkoholu mají i ve vztazích s lidmi tendenci vytvářet opět jim tak dobře známou situaci závislosti. Ať už tendenci k takovému druhu vztahů měly před vypuknutím závislosti nebo ne, výsledek je stejný. Tyto ženy nefigurují ve vztazích jako autonomní subjekty s určitým ohraničením, ony se ve vztazích takříkajíc rozplývají. Ztrácejí v nich sebe samé – už nejsou ony, jsou pouze něčí dcery, něčí matky, něčí milenky či něčí manželky. Samy o sobě se necítí být kompletně naplněné, k přežití potřebují někoho dalšího. Používají lidi kolem sebe podobně jako drogy. Jejich vztahy nejsou založeny na dospělém principu JÁ-TY (subjekt-subjekt). Stejně jako nerespektují hranice sebe sama a své potřeby, tak nerespektují ani své protějšky. Dělají si z lidí objekty – objekty své péče a starostlivosti či naopak svých frustrací a vzteku. Jsou přirozeně přitahovány lidmi, kteří jejich vzorce chování podporují. Parazitují pak na nich, třeba i v dobré víře, že pro ty druhé dělají jen to nejlepší.

Sářino mateřství

Když se stala matkou, cítila se nepřipravená, nedospělá, nesla úporně svůj „úděl“ – fakt, že je svobodná a – pila. „Těch problémů bylo až moc, byla jsem na to sama. Pak jsem se i litovala“. 

Ačkoli svoji dceru bezpochyby hodně milovala, potřebovala čas od času unikat. Utrhnout si kus svobody v ruchu velkoměsta, zažít ještě trochu bezstarostnosti, kterou v dětství tak brzo ztratila. „Když nastaly problémy, odjížděla jsem z domova na tah do Prahy, bylo to tak jednou za měsíc. Vracela jsem s pocitem, že jsem udělala, co se nemá, cítila se poníženě a pila“. 

Sára si navzdory tomu stále vnitřně připadala, že má jako máma všechno v pořádku. Nepřipouštěla si vážnost situace. Celý měsíc bývala „máma s velkým M“ – to pro ni znamenalo hlavně mít „navařeno, naklizeno, vypráno“.

Nebývala před dcerou opilá, spíš si ji zapomínala vyzvednout a dávat ji do školy.

„Být matkou závislou na alkoholu automaticky neznamená nestarat se o své děti, zanedbávat je, či je dokonce týrat. Někdy to tak je, ale u většiny žen, se kterými jsem mluvila, to bylo spíše naopak – až příliš se na své (většinou už dávno dospělé) děti fixovaly. Jejich vztah byl tak těsný, že ani jedna strana nemohla svobodně dýchat. Děti měly potíže se z takového vztahu osamostatnit a nepřirozeně dlouho setrvávaly s matkami v jedné domácnosti. Role dětí a matky byly rozmělněny. Zajímavé je, že pokud v rodině byly dva sourozenci, jeden z nich býval matce oporou a posilou (dělal „matce matku“), zatímco druhý představoval spíše problémy a konflikty či měl dokonce sám problémy s návykovými látkami“, hodnotí vztah ženy alkoholičky ke svým dětem ve svém výzkumu Zuzana Skálová. 

Léčba 

Sářiny závislosti si všimlo její okolí, byla nahlášena na policii. Následně jí dceru odebrali a svěřili do péče Sářina otce. Sára se rozhodla, že získá dceru zpět, podstoupila léčbu. Návštěvy dcery ji velice motivovaly: “ Já jsem připravovala i věci do školy, řezala jsem jí ty pastelky a tužky, tak jsem jí to tam všechno skládala do tý tašky a bavilo mě to strašně, tak měla všechno takový načinčaný. A udělala jsem jí i krásnej účes do školy, první sponky, protože ona má teď krátký vlasy, tak jsem jí udělala takovou fantazii na hlavě, myslím, že se jí to líbilo, byla spokojená. Chovala se ke mně moc mile. „

Sára prodělala při léčbě velké změny, smířila se s rolí svobodné matky, už se tolik nelitovala, k dceři se také začala chovat jinak. „Dřív jsem křičela, byla jsem nervózní, nevyspalá. Teď mi brnkne na nervy, načepejří se, ale já si to nepřipouštím k tělu. Beru si to prostě z půlky. Nebo převedu řeč na něco jinýho“. 

Perspektivy Sářiny dcery

Dcera byla zodpovědný typ. Ve snaze pomáhat matce si brzy osvojila roli pečovatelky o domácnost, starala se i o Sáru. Později ji podporovala v léčbě i abstinenci. I když má problémy se vztahy (je též svobodná matka), alkoholu zatím nepropadla.

Sára je jí při výchově vnučky oporou, říká: „Vidím svou hlavní roli v tom pohlídat – i když se mi to nehodí nebo se mi nechce. Pohlídat to děcko, aby si fakt mohla vypálit, ne že musí obstarávat věci na dítě, ale že se může cournout, že si může zajít na solárko, pokecat si, že může cokoliv. Aby si tak nějak odfoukla a aby měla takovou tu ženskou důstojnost, něco takovýho. Aby fakt se necejtila někde v koutě, že má malý dítě…aby takhle nebyla s těma plínama zavřená, zašachovaná“.

Dcera díky strastiplné cestě dvou generací žen pochopila, co je to být dobrou matkou: „Marta je opravdu kvalitní matka – není přepečlivělá, takže jí to nikde neujíždí a není nervózní, rychle vystihne, kdy Péťovi něco je, kdy mu něco sedí nebo nesedí a dokáže to obhájit normálně, bez nějaký paniky, „Ježíš to je malý dítě, nešahejte mi na něj.“ Je to velká součást jejího života, ale vůbec ne ta jediná. Uvažuje o práci…Takhle si myslím, že má vypadat kvalitní máma. Že má svůj život a přitom dobře a klidně zajistí to dítě a má ho ráda“. 

12.3.2009 6:04| autor: Tereza Bělíková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist