Až jednou…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Mám seznam. Už to není seznam věcí, které musím stihnout do porodu. (Naštěstí! Stále platí, že „hlavně už žádný porod!!!“ Dvě akutní sekce stačily.) Je to seznam toho, na co se těším, až to budu moci dělat. Jednou. Až děti odrostou.

dsc_0856-1100x618.jpg

Abyste mě špatně nepochopili. Nehledím zas až tak moc do budoucnosti. Kdyby o takový seznam šlo, určitě by tam bylo: Dočkat se vnoučat a důchodu. Hned na prvním místě. I zdraví by bylo na druhém. Protože k čemu zdraví, kdyby nebylo pro koho… (Ale tohle je úvaha téměř filozofická o „co by, kdyby“, a protože o takový seznam nejde, proto netřeba to dále rozebírat…kdyby totiž ano, možná by to byl jeden velký seznam o jedné předloooouuuuuhé položce.)

Vrátím se tedy k tomu krátkodobému seznamu.

Ani nevím, proč jsem s ním začala. Asi to mé špatné období. Abych se nezbláznila, začala jsem psát seznam banalit.

Tedy těším se až:

1. Budu moci spát bez podprsenky.
2. Budu moci spát na břiše.
3. Budu moci… spát. (Myšleno nerušeně, dokud já budu chtít.)
/Na tomto místě byla cekem dlouhá odmlka seznamu :o)/
4. Budu si moci dát nohy na stůl, aniž bych riskovala zamračený pohled svého dítěte a jeho prstíček vzkazující „ty, ty, TY!!!“
5. Budu moci jíst druhý chod z misky po polévce a stejnou lžičkou.
6. Budu moci jíst u televize v křesle.
7. Budu moci jíst s rozečtenou knížkou (povšimněte si zejména slova „rozečtenou“ :o))
8. Budu moci nerušeně jíst.
9. Budu si moci číst před spaním, jako tomu bylo zvykem, než jsme měli děti.
10. Budu si moci obouvat a zouvat boty bez rozvázání tkaniček.
11. Budu přecházet ulici mimo přechod.
12. Nebudu tahat v kabelce náhradní trička, bodýčka, plenky, ubrousky, šátky a čepičky, které pak vytahuji ve chvílích, kdy potřebuji kapesník…
13. … nebo alespoň už nebudou potřeba.

Když jsem se pak na svůj seznam podívala s odstupem, zjistila jsem, že některé se už nenápadně splnily. Tedy konkrétně bod druhý a čtvrtý dohromady s šestým.

Občas se mi totiž poštěstí mít vypitá prsa natolik, že se na nich dá spát – a že už se to zase nedá, poznám podle louže pod sebou v jejich místech, protože to nepobraly vložky do podprsenky. (Za což se pak nenávidím.) A ty další dva, když si Jiří vzal zároveň ven malou i Adamčuka. To byl chvilku u jídla veget. A viděla jsem i kus Diamantové ligy…

To ale není to, co naším životem až tak hýbe. Položky na seznam už nepřibývají tak dramaticky rychle, a pokud už nějaká přibude, někdy ji zase za chvilku škrtnu. Naše děti mě baví! A většina věcí, co se změnila kvůli nim, se změnila k dobrému.

Jinak je Zorečka strašně milounká a hodňoučká dvouměsíční holčička, která se krásně umí smát. Jestli jsme měli kliku na hodné děti? Ano. Obě.
Adama tedy stále nepustilo vzteklé období, asi dvakrát se mu povedlo i něco rozbít, když s tím praštil, ale kromě toho je to klouček opravdu hodný. Povahově.

A holčička je mu hodně moc podobná. Jak obličejíkem, tak povahou. Věci, co vyhovovaly jemu, většinou zabírají i na ni. Oba mají rádi klid, pohodu a moc nemazlit, nenosit, pokud mají spát, a televizi potichu, když už musí být… také na ni zabíraly nejlépe staré kaučukové dudlíky oproti těm silikonovým tvarovaným – a krásným… a jinak jindy lehce všímat a zabavit, ne moc tepla, lehce studené ruce… zejména v noci skoro nepřikrývat. Platí hlavně v těch vedrech.
Oba podobně papají. Oběma vyhovovalo krmení v leže v posteli. Adam si občas vleze do postele k nám a trpělivě čeká, až se Zorča nažďuchne. (Jen Adam jako správný chlap dlabal, dokud vysílením neodpadl a neusnul. Ona si cucne, usne a za chvilku je vzhůru, že by si ještě dala… no někdy zastřelit málo!).
No a každý jinak spí a je na jiné hračky. Ty Adamovo ve shodném věku oblíbené holčičku moc neberou. Adam měl rád malého cinkacího lva. Zorince se líbí růžová sovička s velkýma očkama.
Adam usnul po sedmé po koupání a budil se pravidelně a vzorně po třech hodinách, ona usne mezi 10–11 v noci a vzbudí se poprvé mezi 6–7 hodinou ráno. Výjimečně po páté.
Pevně doufám, že nám to v pubertě nevynahradí, jak se tak říká. Že jim to vydrží.
Mám ráda (zatím) každý věk našich dětí – každý si užívám a na každý se těším. Až se tedy jednou otočím, snad si neřeknu, že nejhodnější byly jako miminka.
Užívejte léta, malé dítko to zalomilo a já si jdu vyklepat písek z podprsenky a vymýt ho i z hlavy – to starší dítko prozatím neumí zcela koordinovat pohyby na písku, tak mi občas plná lopatička skončila ve výstřihu šatů, místo v díře, kterou jsme hloubili pro schovku auta…
Nááááááramná legrace!!! :o)

Zuzana

27.7.2015 10:30

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist