Loučení na všech frontách

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Právě jedu z dalšího focení v ateliéru Fotopromě.cz. Bylo to prima. Tentokrát jsem nebyla tak nervózní, protože jsem tam nebyla s klukama – sice nebudeme mít další rodinné fotečky, ale tentokrát mi to nevadí. Chtěla jsem být trošku sobec a mít taky efičku pro sebe… také si to řádně užít.

 Foto z ateliéru Fotopromě.cz


A protože jsem se nepodívala ani na první fotky ještě „teplé“ ve foťáku paní fotografky, měla jsem pocit, že jsem skutečně krásná, jde mi to a odsýpalo to přímo excelentně. Ani jsem se ale nestihla pořádně rozloučit – hlavně s těhulkou, která se měla fotit po mně a tím ani pořádně seznámit. Musela jsem pospíchat pro dítě, které mi sestra pohlídala po dobu focení a to už od rána, protože jsem musela ještě do práce – rozloučit se a donést nějaký proviant – a to počasí bylo tedy více než aprílové!!!

Vezla jsem kočár, kufřík s věcmi na focení, krabici se zákusky – a do toho sněžilo, že ani letošní zimu takovou chumelenici nepamatuji. To asi, abych si to řádně užila. Naštěstí krabici jsem zvolila velkou tak, aby se mi vešla dolu do košíku v kočárku, ale i tak jsem si přišla jako chobotnice.

A pobavila mě nějaká paní ve „středním“ věku. Chtěla jsem nastoupit do ne úplně zcela prázdné tramvaje, ovšem do totálně přeplněné měla ještě daleko – a to do nízkopodlažní, kde se na místě pro invalidy a kočárky žádný jiný kočárek či jinak potřebný nevyskytoval. Řidič tramvaje kývl, ovšem lidé na místě vyhrazeném se ani nehnuli. Dokonce na mou výzvu, zda by byli tak hodní a udělali mi místo a poté, co jsem se na maličké místo snažila nacpat i s kufrem v jedné ruce a manévrováním kočárem tou zbývající rukou druhou (to vše s obrovským pupkem před sebou), mi paní sdělila, zda nechci raději počkat na další tramvaj, že tato je jaksi plná. Po půldenním ježdění v této slotě s mnohým nepochopením v MHD už jsem milé paní odvětila, že podle všeho nízkopodlažní tramvaj nejezdí kvůli ní a jestli myslí, abych jako v tomto počasí a se všemi věcmi čekala na další nízkopodlažní tramvaj, jedoucí za bezmála půl hodiny po čekání na tuto, co by na tom s přeplněností mohla být stejně a ještě by tam mohlo být také několik kočárků, tak je mi líto, ale asi ji zklamu. A jestli je jí to nemilé, tak může vystoupit a počkat si na další tramvaj ona, určitě jí v tom nebráním. Tvářila se všelijak, ale neřekla už nic. A já se těšila, že MHD už brzy vyměním za příjemné procházky po kraji s kočárkem a k tomu prckem na odrážedle.

Bohužel manžel se dostal s autem také někde do zácpy, když nás jel vyzvednout, a tak jsem na Dejvické stála půl hodiny. Efička protestuje a nechce dnes koupat Adámka, přestože ten má slíbenou pěnu do koupele – poprvé.

Do Prahy už mě čekají jen dvě plánované cesty. Rozloučit se s paní doktorkou, co mi natočí EKG a udělá vyšetření a také rozloučení před porodem s mou gynekoložkou. Pak už budu dojíždět dvakrát za měsíc do Kladna do porodnice.

U jedné z návštěv musím stihnout koupit nějaký obleček pro efičku na poukázku, co jsem dostala v práci od kolegů při loučení. U druhé se plánuji sejít se spolužákem ze základky na příjemný oběd. To bude na dlouhou dobu asi společensky poslední radost, než se ponořím jen do světa mamin, dětí a kojení, spojeného s přebalováním.

Zato se ale těším až neskutečně na to mrně, co se vejde do vypraných minioblečků ve světlých barvách. Na něco tak malého a růžového se nedá netěšit. Adámek všechny ty oblečky, kdekoli je najde, tahá a nosí, pořád si je dává na prst nebo na ručičku a snaží se i obléknout botičky nebo čepičky, co najde. Je to malinké, ale je vidět, že se mu to líbí… doufám tedy, že se mu bude líbit i sestřička.

Už jsme se také rozhodli, že mu sestřička z porodnice jako dárek donese malý autobus, nebo letadlo – popřípadě obojí. Adam se do nich totiž zamiloval. Vydrží koukat a autobusovat někdy i půl hodiny u okna, jen aby zahlédl, jak kolem domu jede – a aby mohl zvednout obě ruce nad hlavu a křičet autobuuuus nebo letadloooo – tedy letadlo jen znakovat a dělat zvuk letadla, ale v jeho podání je to totéž. :o) A tak nám to přijde jako dobrý nápad.

Původně jsme chtěli koupit velkou auto-vláčko-dráhu ze dřeva, ale nakonec jsme se rozhodli, že by od sestry neměl dostávat tak velké dárky.

Malá sestra, tak stačí malý dárek. ;o)

Pevně doufáme, že časem oba přijdou na to, že mít sourozence je jeden z největších dárků, který mohou rodiče dětem dát.

Zuzana


Zuzana právě prožila 31. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 b633826779917455511.jpg

2.4.2015 12:25

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist