Předvánoční přání

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Dny minulého týdne utíkaly jako splašený kůň. Do čtvrtka, kdy jsem se domluvila s lékařkou na termínu odběru plodové vody, jsem vnímala jen jako z rychle jedoucího vlaku.

dsc_0462_0-1100x618.jpg

Stále to ve mně hlodalo. Je mrňousek opravdu v pořádku? Plaším nebo jsem vystresovaná ze snů? Zbytečně nebo to má důvod? V pátek v půl desáté, půl hodiny před objednanou hodinou, jsme zaparkovali na Letné. Ještě jsme stihli v místním obuvnictví koupit Jiřímu nové pantofle od Ježíška a už jsem seděla na recepci s prosbou o nasměrování k vyšetřovně.

Bohužel paní doktorka, na kterou jsme byli už z našich návštěv zvyklí, měla dovolenou. Museli jsme vzít za vděk jinou, která byla ale stejně tak milá a skvělá, jako ta „naše“. Po pravdě, bylo mi to jedno.

Ač jsem dělala hrdinku a jinak se doktorů opravdu nebojím, protože mi nikdy nic zlého neprovedli, usídlil se ve mně strach.

Uklidnil mě ale její přístup a přátelské, přesto profesionální chování. Povídala si nahlas u UTZ, který amnyocintéze předcházel. Viděla jsem naše miminko opět ze všech stran a ještě mnohem podrobněji, než při předešlé návštěvě. Podle slov lékařky je miminko zcela tabulkové a vše se jeví normální, bez vad a jiných abnormalit.

Trošku mě to uklidnilo.

Po podrobné prohlídce se ještě vrátila ke snaze určit pohlaví. Samozřejmě se nejdříve zeptala, zda o to vůbec mám zájem. Řekla jsem, že bych ráda pohlaví věděla, a že ač ji nechci ovlivnit, při předchozí návštěvě byl odhad 70 % pro holčičku. Velmi hezky se usmála na monitor a pravila, že paní primářka se nikdy neplete. A pak se zasmála nahlas znovu a prohlásila, že je to skutečně tak, že je to holčička. Stoprocentně.

Tentokrát po její odpovědi ve mně ale hned zablikalo svědomí a nabádalo mě, že nejdůležitější je přeci jen to zdraví! Řekla, že i v to budeme doufat. Svěřila jsem jí, že je to jedno z mých největších letošních přání. Měla pro to pochopení.

Opravdu byla velmi milá a empatická.

Paní doktorka pak zavolala sestřičku, která mi předtím odebírala krev. Ta mi nastříkala desinfekci na bříško a paní doktorka na dezinfekci přitlačila sondu UTZ, aby hlídala jehlu, která nesmí napíchnout ani placentu, ani miminko. Nedívala jsem se, jak je jehla dlouhá nebo na monitor, nechtěla jsem vidět nic. Jen jsem si přála mít to už za sebou. Ucítila jsem vedle tlaku sondy také tlak kousíček vedle, mnohem větší. Také jsem cítila, poté, co paní doktorka vydala povel „můžete sestro“, že se opravdu něco nasává. Bylo to jen chviličku, ale stačilo to k tomu, abych nevěděla, jestli mi není slabo. Přemýšlela jsem, jestli je mi opravdu tak špatně, nebo je to jen ten nepříjemný pocit tlaku i poté, co sonda i jehla byly už pryč, či je to jen v mé hlavě – že bylo něco úplně uvnitř mě – dlouhá jehla. Nebolelo mě to, ale příjemné věci si představuji jinak.

Po zákroku mi zalepily ranku a pomalu mi pomohly do sedu. Ještě chvíli jsem poseděla na lůžku a pak jsem se podle pokynů odebrala dvacet minut čekat v čekárně, už za účasti Adámka a nervózního Jiřího. Ten mi hned nosil čokoládu z automatu, abych do sebe dostala cukry, protože mi bylo trošku slabo a zároveň hlídal pobíhající batolátko, co mělo legraci z neznámých prostor a bavilo se schováváním za stoly a sloupy ve vestibulu. Vlastně i v ordinaci při konzultaci si náš synek pamatoval, že ve skřínce pod umyvadlem jsou hračky a hned po příchodu se do ní dobýval. Dětským vysavačem pak bez hubice jako s autem jezdil po celé ordinaci a dělal takový hluk, že jsem obdivovala doktorku, která se jeho počínání jen smála. Je ale pravda, že to bylo více než roztomilé. Litovala jen, že tam nejsou ani baterky, ani hubice. Adam ale dokonale podlahu vytřel svými koleny, takže myslím, že úklid nakonec neodflákl.

Po necelé půlhodině v čekárně jsme poučeni o tom, že si máme v pondělí před Štědrým dnem zavolat o předběžné výsledky, opustili Gennet. Vydali jsme se autem na drobné pojížďky, které bylo třeba ještě vyřídit, než definitivně zakotvím s neschopenkou doma.

Dnes, čtvrtý den po odběru se cítím sice hrozně, ale spíš to souvisí s celkovou únavou organismu, který je tedy naprosto vyčerpaný. Ani neskutečný bordel doma mne nezvedl ze židle. Upekla jsem jen asi dva druhy cukroví za účasti manžula. Nejvíc mně rozesmál, když jsem se mezi pečením dívala, co dávají v televizi za pohádky a vybrala si hokej. Zatímco můj choť do robota házel jednu ingredienci za druhou pro šťastné uplácání těsta na linecké, závistivě pozoroval, jak jsem se uvelebila na gauči proti televizi s ovladačem v ruce. Jeho „do pytle, někdo se uměl ale vdát“ mně po dlouhé době rozesmálo až k slzám.

Díky nařízenému oddechu po odběru plodové vody a celkovému vysílení organismu se asi naučím i odpočívat. A možná i spoustu věcí dělat vsedě a být chobotnice. A také jsem díky tomu rozšířila sbírku dárků pro příbuzné, neboť za těch pár dní se stal pletený výrobek položkou na seznamu dárků u téměř každého jména člena rodiny.

Jedna věc mě ale donutila i přesto k tanci – předběžné výsledky vyšetření – jsou totiž zatím negativní. Takže jedno z největších přání se mi už splnilo před Štědrým dnem!

Krásné a klidné prožití vánočních svátků Vám všem,
Zuzana


Zuzana právě prožila 18. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 b633476599926189511.jpg

29.12.2014 12:49

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist