Celou noc se u nás spát asi nebude nikdy

BATOLE LIVE! NIKOLKA je od narození nespavec. Když byla malinká, říkala jsem jí půlhodinové mimino. Stačilo jí třicet minut a nejednou „kuk“ a byla vzhůru. Od té doby se zas tolik nezměnilo.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Naše dračice prostě nechce nic prošvihnout. V noci se budí a chce krmit slepice, za babičkou nebo jen koukat na Mášu a medvěda. Je jedno, jestli spí u nás v posteli nebo v postýlce. Postýlka byla, co se týče spánku, asi nejhorší. Když jsem ji měla u naší postele, tak to šlo. Jenže, jak začala vylézat, postýlku jsme snížili a spánek se zase zhoršil. Vzhůru co dvě hodiny byla asi do 21 měsíců. Pak se to trošku zlepšilo. Ale nejraději spí tak, že mě tahá za vlasy. Při uspávání mi to nevadí, ale když vás někdo tahá za vlasy skoro celou noc, tak se moc nevyspíte. Navíc se v noci mele, jako kdyby jí honili permoníci.

V poslední době pár nocí jakž takž prospala. I když nevím, jestli se to počítá, když vstává v 5:30 ráno. Jak rychle tohle období přišlo, tak taky odešlo. Po třech nocích se zase začala ve dvě ráno budit. Kolem druhé, třetí hodiny ráno se dožaduje, že chce ke mně do postele. Normálně mi to zas tak nevadí, ale když jsme teď u babičky a dědy a já spím na obyčejné posteli pro jednoho, tak se už opravdu nevyspím.

Vím, že existují různé kapky a homeopatika, ale cpát to do ní nechci. Jednou dostala homeopatika na spinkání kvůli zoubkům, ale stejně to nezabralo. Takže už dva roky prostě moc nespím. Nikolce to překvapivě stačí nebo se dospí přes den. Jenže to já mám plno jiné práce.

Čtěte také:

Kdo neskáče, není Nikolka

Když jsme u babičky a dědy, tak moc nevím, kam s Nikolkou jít. Ale je tu takový venkovní trampolínový svět. Velké i malé nafukovací trampolíny, pískoviště, domečky, kočárky, odrážedla… Prostě paráda. Chodí tam i mladší děti, než je Niky. Jenže ona pořád skáče a skáče. Ráda, dlouho a hlavně vysoko. Asi to není zrovna nejlepší na klouby, ale zakázat jí to prostě nejde. Leda tam nechodit. Už se jí tam ani nesnažím dát botičky. Lítá tam v ponožkách z atrakce na atrakci a ječí na celé kolo. 🙂

Teď máme sama, sama, sama období. Sama chce sedět v tramvaji, sama chce papat, ale sama se oblíkat nechce, protože by nejraději lítala pořád nahatá a bosa. Takže to je jediné, co by nezvládla do školky. Zatím plánujeme, že půjde od ledna na dvě dopoledne do firemní školky. Já budu jen o pár pater výš, tak uvidíme, jak to zvládne. Už vidím, jak ona bude v pohodě a já to obrečím.

Jinak docela zvládá barvy, značku na skříňce by si taky poznala, plínku má jen na noc, takže snad jinak zvládá všechno. Nejlepší je, když počítá: Jedna, dva… sedm, osm, devět, deseeeeeet a začne tleskat, jak to pěně zvládla. 😀

Stejně tak náš rozhovor krátce po narozeninách.

Já: „Nikolko, kolik ti je?“

Niky: „Osm.“

Já: „Ne, broučku, jsou ti dva. Kolik ti je?“

Niky: „Osm!!!“ (zaječí)

Já: „Broučku, není ti osm, jsou ti dva. Řekni dva.“

Niky: „Dva.“

Já: „Správně. Tak kolik ti je?“

Niky: „Pět a půl…“

To už jsem padla smíchy a nechala ji být. Když nemá takhle hravou náladu, tak samozřejmě krásně řekne, že jí jsou dva. Ale kde vzala, že jí je pět a půl, to fakt netuším.

Krásný zbytek prázdnin,

Monča a Nikolka

30.8.2017 12:29

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist