Neštovice jsou tady

BATOLE LIVE! NIKOLKA Nedávno jsem si říkala, že se nám naštěstí vyhýbá školkový styl – týden ve školce, týden doma s nemocí. Jenže jak to tak bývá, vždycky, když si něco podobného řeknu, tak se něco zvrtne. V našem případě to byly z ničeho nic malé pupínky.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Nejdřív jsem myslela, že se Nikolka kousala do ruky. Rostou jí poslední stoličky a občas to dělá. Nikdy ale ne tak, aby měla ručičku celou červenou. V sobotu ráno už jsme měli jasno, že jde nejspíš o neštovice. Manžela jsem tedy vyslala do lékárny, aby koupil tekutý pudr a rovnou i něco na teplotu.

V pondělí jsem zavolala paní doktorce a pozvala nás mimo ordinační hodiny na kontrolu. Atypický výsev i průběh, ale neštovice to jsou. Zněl verdikt. Nikolka měla dohromady asi jen 20 pupínků, a to na zápěstí, tři pupínky na noze a asi jeden v obličeji. Teplotu neměla, jen byla dva dny lehce unavená. Takže místo svých obvyklých cca osm hodin spala deset.

I když to učebnicové neštovice nejsou, musíme zůstat 10 dní doma. Ale raději ještě déle, zvlášť v těch mrazech, co právě jsou. Aby toho nebylo málo, tak manžel lehnul s docela nepříjemnou chřipkou. A maminka? Ta si vzít volno nemůže. Jak Nikolce nebylo nejlíp, tak mě nepustila od sebe ani na metr. Jinak jí v podstatě naštěstí nic není. A určitě je lepší zvládnout tyhle pupínky teď než třeba před dovolenou. Jen doufám, že to nechytne znovu.

Čtěte také

Jak zabavit batole

Takže přes den tvoříme, lepíme, vaříme modelínu, pečeme sušenky, snažím se vymyslet zábavu, aby Niky neskončila u celodenního koukání na televizi. Ještěže jí to zas tak nebere. Většinou kousek animáku, nebo pár dílů oblíbeného seriálu a už se zase dožaduje: “Maminko, musíme něco vymyslet.“ Tak maminka vymýšlí, až se jí z hlavy kouří. Ven se jí zatím ani moc nechce.

Největší krize přišla 10. den, kdy už sice mohla ven, ale původně jsem to neměla v plánu. Jenže už v noci se mi udělalo zle. Bolest břicha vystřelující až do zad a do nohy. Trvalo to i přes den, tak mě manžel raději odvezl na pohotovost. Slepák to není, ale prý to může být z námahy. Takže mám být v klidu (ha, ha), odpočívat (ha,ha, ha) a dostala jsem nějaké kapičky na bolest (aspoň něco).

I když mě to pořád bolelo, tak mi otrnulo a hned po příchodu domů jsem začala vařit oběd, chystat koláč pro odpolední návštěvu, věšet prádlo atd. Nikolka u doktora byla sice hodná, ale vydechnout mě nenechá. Lítá, dračí, dělá strašidlo, hraje si na závody a maminka musí u všeho pochopitelně asistovat. Někdy je to záhul, ale asi ještě budu ráda vzpomínat, na dobu, kdy mě potřebuje a chce mě u sebe.

Mějte se krásně, nezmrzněte a já jdu konečně omdlít do postele.

Monča a Nikolka