Bez řevu to občas nejde

BATOLE LIVE! NIKOLKA Přijela k nám pouť. Pro Nikolku super zpráva, pro naši peněženku a nervy už horší. I když jsme na kolotočích půl dne a Niky vypadá, že na kolotoči usne, tak se odchod neobejde bez pláče.

Poprvé jsme byli na kolotočích ještě s Nikolčiným bratrancem, kterému bude 8 let. Nejdřív ofrňoval nos a nakonec nemohl skrývat nadšení. I když na naší pouti nebyla střelnice.

Nikolka chtěla na všechno. Na labutě, řetízkový kolotoč a hlavně na skákací hrad. Tam se málem vyskákala do usnutí. Ale jak to tak bývá spíš jen do protivnosti. Chtěla i na autodrom, ale to jsem já se sebezapřením absolvovala já se synovcem a stálo mě to sluneční brýle. Někdo to do nás napálil tak, až mi brýle spadly z hlavy a sklo vyletělo někam do neznáma. V tom se Nikolka, kterou hlídala babička, strašně rozbrečela. Měla o mě chudinka strach. Pak už se na autodrom ani nepodívala.

Po dvou hodinách a jedné rozpatlané zmrzlině Nikolka stále nechtěla domů. Když jsme tam šly spolu po druhé, tak chtěla ze všeho vystupovat. Jak z labutí, tak z kolotoče i z vláčku, který normálně zbožňuje. Tak jsem si říkala, že odchod bude jednodušší. Jenže se tam chytla nafukovacího kladiva a nechtěla se ho vzdát. Já měla v kapse sotva sedm korun a ječící Nikolka nechtěla kladivo pustit. Pak přišel jeden místní a kladivo jí sebral. Chudák koukala,  ale nechala si to vysvětlit. Jak se vzdálil, začala brečet, že už se na labutě nikdy nevrátí a proč ji nevezmu na kolotoč. Cestou domů jsem vypadala jak strašná matka, která snad dítě jen kolem kolotočů provede a řekne: „Vidíš to? Tak tam nepůjdeš.“ Přitom projela, co mohla, a peníze se jen kutálely.

Čtěte také:

Největší pořádek je v dětském pokoji

Pořád se snažím, aby Nikolka víc využívala svůj pokojíček. Ale vůbec se jí nechce. Hračky vždycky donese do obýváku a musíme si hrát tam. Takže nejvíc uklizená místnost je u nás dětský pokoj. Niky tam stále ani nespí. Občas, když mi usne u pohádky, tak ji tam přenesu, ale jak nespí přes den, tak není kdy ji to naučit. Večer jít spát do své postele odmítá, přitom jednou za čas tam spí úplně v pohodě, ale ani o tom neví. My jsme z jejího spaní u nás už trochu unavení. Strašně kope a ráno nás budí vteřinu po šesté hodině. A to chodí spát z donucení v osm a usne v devět. Jenže ji nechci nijak zvlášť nutit, aby si nevytvořila blok nebo nezískala pocit, že ji chceme vyšoupnout.

Takže čekáme, až se sama rozhodne a bude chtít spinkat u sebe. Třeba, až jí bude 15 let, se to podaří.

Společnému spaní zdar.

Monča a Nikolka

18.4.2018 1:17

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist