Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
V poslední době už je má pozornost vytočená na maximum, ale i přesto mi Niky někam zdrhne. Co zdrhne, většinou jí najdu někde ve výškách. Nedávno hlídal ráno tatínek, já jsem ještě na pár minut zavřela oči a Niky mi nosila nějaké plyšáky a tak. Najednou zavřu oči, otevřu je a Niky stojí na nočním stolku. Že všude vyleze, už jsem si zvykla, ale že po těch výškách začne chodit, tancovat a skákat, tak to už nestíhám. Jen přejdu pokoj, abych jí třeba donesla jablíčko, vyleze na gauč a celá vysmátá na něm skáče a běhá. Za chvíli ji budu asi sundávat z lustru. Naštěstí ji baví se mnou chodit do koupelny, sedá si tam do skříňky a hází hračky do vany. Sice mám pak víc práce s úklidem, ale aspoň si odskočím.
Už se umí točit dokola a její taneční kreace jsou hodné Madonny. Tuhle jsme na cvičení houpali děti na zádíčkách na míčích. Niky chvíli dělala hají, pak sebou mrskla, udělala kotrmelec, a jak jsem ji držela, tak mi najednou seděla na rameni. Jak se jí to povedlo, netuším. A to jí je teprve 15 měsíců. Co bude dělat třeba ve dvou letech?
Jinak zdrhací je Niky taky. Je jí jedno, jestli za ní jsme, nebo ne. Prostě běží třeba po nákupním centru a ani se neohlídne. Ještěže je zima a já ji můžu držet za kapuci u mikinky nebo u bundy.
Teď měla Nikolka svátek, tak jsem si říkala, jak jsem ji minulý rok vyfikla, jak ležící panenku a letos mi tu v džínových šatech dělá tanyny, tanyny, zpívá lalala a rozčiluje se, když je pauza mezi písničkami.
Čtěte také:
Nočníkové nehody
Snažím se Niky naučit na nočník, ale stále to má jako velkou zábavu. Manžel to tuhle popsal slovy: „Ty jo, ta si tě dává.“ Většinou mě takhle „trápí“, když už je umytá, přebalená a v pyžamku. Jde k nočníku, ukáže na něj, řekne eee a sedne si. Hned k ní vyskočím, že ji tedy svléknu a dám ji na nočník, jenže ona se smíchem vstane a začne zdrhat. Chce se prostě jen honit a moc dobře ví, že když udělá tohle divadýlko s nočníkem, tak se chytnu.
Nehod s nočníkem už taky máme pár za sebou. Nebudu to tady popisovat, ale doporučuji mít nočník stále na stejném místě a nezapomínat ho třeba v koupelně, když už občas dítě běhá bez pleny. To mi připomíná její zdrhání z nočníku. Taky u toho dělá slušné divadlo. Vstane, začne se se staženými kalhotami šourat pryč a o kousek dál si je natáhne, pak zapne turbo a se smíchem a s velkým nadšením, že je bez plenky, mi utíká do ložnice, vyškrábe se na postel a dělá blbosti. Rozhodně se nenudím, ale to snad píšu v každém díle. A jestli bude hůř, tak proč ne. Hlavně, ať se jí nic nestane, protože moje pozornost i reakce nejsou hodny Supermana.
