Co se může stát za jeden měsíc?

GÁBINA ZDRAVÍ Z BELGIE Máme dva kluky… dva zdravé, šťastné, občas zlobivé kluky. Tobymu bude v březnu pět let, Maxovi tři. Žijeme v Belgii. Ok, žádný další sourozenec nebude. Rozhodnuto. Začínám rozprodávat dětské zboží. Oblečení po dětech lifruji rovnou ségře, dětskou autosedačku nabízím k prodeji přes online bazar.

40-1100x618.jpg

Červen 2016

S antikoncepčníma pilulkama na tom nejsem až tak dobře. Neustále zapomínám, beru je později, nevím, jestli už jsem si nevzala. Tudíž zvažuji jinou formu antikoncepce. Nakonec zvítězilo nitroděložní tělísko. Doktorka mi ho předepisuje, já si ho vyzvedávám v lékárně a dle doporučení lékařky si sjednávám schůzku ihned po poslední menstruaci. Ten den jsem v práci, tělísko v kabelce, schůzka s doktorkou na šestou večer. Vše běží podle plánu… než… Než se pro mě staví Michel.

Hned při nastupování do auta běduju, že jede pozdě a k doktorce to mám jen tak tak. Ještě musíme vyzvednout Maxíka v jeslích. V tom Michel přehlídne přijíždějící auto a my bouráme. Jen plechy. Nic závažného, nikdo nejel rychle. I tak je ale potřeba zastavit, vyplnit všechny papíry pro pojišťovnu a to zabere čas. Michel se pustí do papírování, já vyzvedávam Maxe v jesličkách. Mezitím volám doktorce, že to dneska bohužel nestíhám. Pozdější schůzka už není možná a na další tři týdny má plno. Nevadí… nechám to holt na příští měsíc. Je to jenom měsíc. Co se asi tak může stát…?

Listopad 2016

Má gynekoložka se mě při příchodu do ordinace ptá, jak se mám. „Dobře…, myslím…,“ odpovím nejistě. V její tváři jsou otazníky, stejně tak jako v mojí odpovědi. Popravdě jí říkám, že jsem samozřejmě šťastná, že čekáme třetí dítě, ale zároveň už nejsem ta naivní holka, co čeká svoje první a myslí si, že všechno kolem dětí je super. Takže jsem šťastná a vyděšená zároveň. Doktorka se usměje a oznámí mi, že to bude složité (díky, přesně tohle jsem potřebovala slyšet). Ale půjde to. Jasně, že to půjde. O pár minut později ležím na lehátku a doktorka mi opatrně dává studený gel na břicho. Už to není jen břicho „zrovna jsme se nacpala“, tohle už je opravdové, těhotenské břicho. Áááá, tak se podíváme, co to bude. Aaaa, je to jasné. Je to zřejmé na první pohled, na tohle nepotřebuji studovat medicínu a mimoto máme už doma dva exempláře. Další kluk do party. Jsem možná maličko zklamaná. Na chviličku. Přeci jen, ty růžové šatičky, tohle byla fakt poslední šance. Nakonec to přejdu se smíchem a uklidňuji sama sebe, že z ekonomického hlediska je to mnohem lepší.

Prosinec 2016

Minulý týden jsem v práci kolegyni říkala, že je to ještě v pohodě, vejdu se do svých normálních kalhot. Pět minut poté mi na záchodě upadne knoflík u kalhot. Haha, prej – jěště se do nich vejdu. Nezoufám, u kalhot je uvnitř druhý knoflík, z lenosti ho většinou nepoužívám, teď se mi ale bude hodit. No jo, to bych ale přes to břicho na ten knoflík musela vidět! Nevidím! Chvíli na záchodě zápasím s kalhotama, ale tenhle boj prohrávám. Vracím se do kanceláře s rozepnutýma kalhotama, natahuji přes ně delší blůzu. Do té se ještě vejdu… A doufám, že si toho nikdo nevšimne.

Stejně jako den před tím, kdy jsem do práce přišla se zamazaným trikem. Přes spodní část břicha jsem měla špinavou čáru. Z toho, jak jsem si ráno nadskočila nahoru, abych dosáhla až na druhý konec kuchyňské linky, kterou jsem utírala. Nadskočila jsem si tak pěkně, že jsem ten bližší kus linky vytřela tím mým trikem. A zjistila to, až když jsem v práci míjela zrcadlo. Je to teď taková tragikomedie se mnou.

Je přesně týden před Vánocema. Stromeček už máme dávno nazdobený, chceme si ho užít, protože Vánoce trávíme s rodinou v Čechách. Je sobota, scházím s Maxem brzy ráno do obýváku a necháváme bráchu a tátu ještě trochu vyspat. Asi po hodině zahlídne Max pod stromečkem dárek. Michel ho tam musel včera večer tajně narafičit. Tenhle dárek bude pro mě, mám narozeniny. Společně ho s Maxem rozbalujeme, Maxík je nejprve trošku zklamaný, že je to jen kabelka, pak mi jí ale zabavuje a cpe do ní všechny svoje dinosaury.

Ten den si objednáváme k obědu pizzu. Po obědě mě Michel posílá s Maxíkem do postele. Ví, že toho v noci teď s tím břichem moc nenaspím. Později odpoledne vyrážíme všichni společně na vánoční trhy. Pro mě tedy bez svařáku, ale i tak si to užívám. Kdyby mi někdo před lety řekl, že nejlepším dárkem k mým 35tým narozeninám bude to, že nebudu muset vařit a po obědě si budu moct dát šlofíka, nevěřila bych mu. 🙂

Krásné vánoce!

20.12.2016 9:15

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist