Nepříjemná doktorka

MIMI LIVE! MAX Max měl od malička problémy s ušima. Neustálé záněty a i teď, kdykoliv nastydne, začíná si okamžitě mnout uši. A tak chodíme docela časo na kontroly, obvykle k pediatričce, ale pokud už ani ta neví co s tím, vyrážíme na ušní. Stejně jako minulý pátek.

sam_1525-1100x618.jpg

Byli jsme objednáni na ráno, ještě před začátkem Tobyho školky a ordinace je v podstatě hned vedle, šli jsme všichni společně. Celá rodina. S tím, že potom doprovodíme Tobyho a já s Maxem vyrazíme s kamarádkou na snídani do města. Toby se k doktorům vždy těší… ví, že tam najde čekárnu s hračkama, doktorku, která si s ním bude povídat. Nejsem si jistá, že jeho nadšení nevzalo v pátek za své.

Ještě v čekárně byli oba kluci šťastní, Toby našel v dětském koutku pár knížek, hned je začal Maxovi předčítat. Po chvíli jsme byli zavoláni do ordinace. Nebylo to poprvé, co jsme šli k této lékařce, ale stoprocentně to bylo naposledy. Naproti jejímu stolu byly dvě volné židle. Na první jsem posadila Tobyho na druhou jsme se posadila já s Maxem na klíně. Domluvili jsme se s Michelem, že chvíli postojí a mezitím vytáhne z tašky potřebné dokumenty.

Paní doktorka ale vyjela na Tobyho, proč sedí! Se slovy, že si má snad sednout táta, sjela Tobyho nepříjemným pohledem. V tom Toby vstal ze židle, aby pustil Michela a chtěl se podívat z okna. Z francouzského okna. Zavřeného. Vedoucí na ulici. Když na Tobyho zasyčela, ať tam vůbec neleze, nešlo jí o jeho bezpečí. To už mi přišlo trošku divné, ale je fakt, že Toby je všetečka (tříleté dítě!) a občas potřebuje, aby mu někdo řekl, že to se nesmí. I když tedy tímhle způsobem… No nic, paní doktorka se asi špatně vyspala, pomyslela jsem si.

Poté jsme byli s Maxem odkázáni na křeslo k vyšetření. Já si sednu, Maxe podržím na klíně. Přidržím mu hlavu, ruce a nohy. Nebyla jsem tam poprvé, věděla jsem co dělat. Když se přiblížila k Maxovo uchu, začal plakat. Toby, který seděl opodál, vyskočil ze židle a zavolal starostlivě: „Maxíííí!“ V tom mi došlo, že bude asi lepší, když u toho Toby nebude, i když to Maxe nebolí. Zeptala jsme se Michela, jestli by nevzal Tobyho do čekárny. My to budeme mít za chvilku za sebou a přijdeme. Ale doktorka najednou spustila na Michela, ať okamžitě přijde a podrží Maxovi hlavu a Toby ať si sedne na židli a ani se nehne! To už se ohradil i Michel a mezi zuby sykl na doktorku, že by to snad šlo i trošku víc přátelsky! Nejsem si jistá, že jeho poznámku zaregistovala.

Michel tedy držel Maxovi hlavu, já držela jeho nohy a ruce a Toby si sednul na židli do kouta, kde potichu plakal… Celou dobu, co byl Max u mě na klíně, jsem mluvila česky na Tobyho. Že to Maxíka nebolí ( ten už neplakal), už brzy půjdeme pryč, do školky…bude si hrát s Annelore. Toby ale celou dobu vzlykal a díval se do země. Jakmile měl Maxík ouško vyčištěné, popadla jsem obě děti a bez rozloučení doslova vypadla z ordinace. Jen jsem řekla Michelovi, ať zaplatí, že počkáme venku. Nemohla jsem se na paní doktorku ani podívat. Jsem citlivka, já vím. Obzvlášť pokud se to týká mých dětí. Ale tentokrát s námi byl Michel a viděl, že paní doktorka opravdu přestřelila. Budovu jsme všichni opustili beze slova. Po chvíli jsme se zeptala Michela, zda je Max objednaný na další kontrolu. „Ne,“ řekl Michel: „ sem už se nevrátíme! Co to vůbec bylo??!“

Toby plakal ještě cestou do školky. Doufám, že tahle zkušenost nezmění jeho pohled na návštěvy ostatních doktorů. V Belgii jsem se s nepříjemným lékařem ještě nesetkala. Ať už v privátních ordinacích nebo v nemocnici, všichni jsou přátelští, vše je mi vysvětleno a není sebemenší problém domluvit se anglicky. Jsme jejich zákazníci. Doktoři jsou tady placení za každou návštěvu přímo pacientem. Zaplatí se celá částka a účtenka se pošle na pojišťovnu, kde se proplatí. Doktor je tedy placen přímo a je mu zaplacená celá částka ihned, na místě. To je také nejspíš důvod, proč jsou všichni milí a vstřícní.

Zbytek týdne už nebyl tak dramatický. Užili jsme si prodloužený víkend, jeden den jsme navštívili hernu, další den jsem si udělala výlet jen s Tobym. Asi to budu opakovat častěji, líbilo se mi trávit čas s Tobym samostatně a dělat věci, která nejsou pro „mimina“. Šli jsme spolu do kina, zatímco Michel a Max zůstali doma. Max spinkal a Michel se mezitím díval v televizi na fotbal. Takže win-win situace. Já mezitím seděla s Tobym v kině a kochala se pohledem na něj, jak se baví u filmu (Ovečka Shaun), jak do sebe hází popcorn i jeho prozpěvování melodie v záchodové kabince.

Na neděli jsme naplánovali výlet pro nás. Pro rodiče. Tedy, vlastně ne pro rodiče… najednou jsme byli jen anonymní pár, bez dětí. Ty trávily odpoledne u babičky a dědy. A my s Michelem jeli do Antwerp na televizní show, kde se parodují Belgické hvězdy. Dlouho jsme se takhle nepobavila, kolikrát mi tekly po tvářích slzy, jak jsme se smála. K pití jsem si dala sekt. Jedno odpoledne jsme nebyli rodiče, ale Michel a Gábina. A o to víc jsme se pak těšila zpátky na kluky. Toby na nás skočil, když nás viděl a pevně nás objal. A já si říkala, jak to krátké odloučení všem prospělo. My si odpočinuli a trávili jsme jedno víkendové odpoledne jinde než v zoo nebo dětské herně. A kluci si užili odpoledne s babi a dědou, který jim postavil na zahradě indiánský stan.
Mějte se krásně a příště opět na napsanou.

8.5.2015 12:41

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist