Těhotenství není nemoc

BATOLE LIVE! TOBY Do března, kdy mám termín porodu, už nezbývá tolik času. Proto chceme s Michelem a Tobym stihnout co nejvíce… než nám přibude do rodiny další mimi. Ale moje tělo začalo brzy protestovat….

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Hned po Vánocích v Čechách nás čekala ještě spousta novoročních návštěv v Belgii.  Víkend na to nás navštívila Tobyho kmotřička z Prahy a my strávily víkend klábosením a hlavně nákupy. Byly přece výprodeje.  Sice jsem se skoro do ničeho nenasoukala, ale naštěstí jsme si s Míšou postavou velice blízké, takže si Míša prostě zkoušela nějaké oblečení místo mě. Asi tento styl nákupu aplikuji i pro příště, protože mě nebaví převlékání v kabinkách. 

V neděli odpoledne Míša odletěla, v pondělí jsme nastoupili do práce a v pátek už jsme byli na další cestě. Tentokrát jsme trávili prodloužený víkend v Manchesteru u našich přátel. Když jsme po dvou týdnech seděli s Tobym opět v letadle, říkali jsme si s Michelem, že už toho Tobísek nacestoval docela hodně, na to že mu nejsou ani dva roky.  Naši přátele se o nás krásně celý víkend starali, neustále jsme měli něco navařeno, udělali jsme si pár výletů a dokonce jsme stihli i nějaký ten nákup. I když to se Tobymu nelíbilo…typický chlap.  Ale aspoň naši zatím bezdětní přátele poznali, jaké to je mít děti. : -)  Touto cestou jim moc děkuji za pohostinnost a těším se na jejich návštěvu v Belgii.

Den po našem návratu z Anglie mě čekala v kanceláři kolegyně, která převezme část práce za mě během mé tříměsíční mateřské.  Ihned jsme se tedy daly do práce a odměnou nám měla být večeře v nějaké pěkné restauraci, tentokrát na účet firmy.  Už odpoledne jsem začala na své židli poposedávat, každou chvíli mi tvrdlo břicho. Nakonec bylo jako kámen a tvrdé prakticky v kuse. Když jsme šly do města, jela jsem poprvé v životě jedno patro z parkoviště výtahem, jelikož jsem nebyla schopná pár schodu vyjít po vlastních.  Těch pár set metrů do restaurace mi připadalo jak kilometry, občas jsem musela tu jednu velkou křeč v břiše rozdýchávat.  Po pár hodinách jsem byla konečně doma a dala si tolik vytouženou horkou vanu. Ale ani ta to napětí v podbřišku nerozehnala. Celou noc jsme skuhrala  a říkala si, že už nechci byt těhotná. Dvě děti budou stačit.  Já měla s Tobym natolik pohodové těhotenství, že tohle mě naprosto zaskočilo.

Ráno jsem se rozhodla, že nepůjdu do práce, křeče nepovolovaly, tak jsem si naordinovala odpočinek.  A opravdu jsem pár hodin ležela. Toby byl v jesličkách, Michel v práci. Ale už odpoledne jsem se začala nudit a cvičně jsem vytřela kuchyň. Když to prošlo, uklidila jsem zbytek domu.   A za to mi byla odměnou opět velká křeč v břiše v sobotu… naštěstí vše pominulo a já se teď cítím fit. Jen mi prostě došlo, že jsme se opravdu už od listopadu nezastavili. Nebyl jediný víkend, kdy bychom neměli nějaké plány!  Sice i teď máme hodně zařizování , připravujeme se na mimi číslo dvě a mezitím výletíme s Tobym, ale už si dávám pozor, abych měla i chvilku času na odpočinek.

Během psaní mého příspěvku jsem dostala zprávu od mé sestry, která byla na pravidelné těhotenské kontrole (má termín v polovině května) a že plánovaný přílet do Belgie (na pár dní) začátkem března ji doktorka nedoporučuje.  Podotýkám, že let trvá zhruba hodinu a dle leteckých společností se smí létat do 34. týdne těhotenství, později jen se souhlasem aerolinií.   A sestřino těhotenství je naprosto bezproblémové. 

Připomnělo mi to blog, který jsem četla od české maminky žijící ve Finsku, kdy ji čeští a finští lékaři na ty samé otázky odpověděli naprosto odlišně…  Já cítím podobný rozdíl i tady. Zatímco má lékařka mi dala potvrzení o tom, že mohu ve 31. týdnu letět do Anglie (měla jsem ho jen pro případ, že by se někomu na letišti nelíbilo moje velké těhotenské bříško), sestře nebylo létaní doporučeno. Zatímco já běžně nosím v náručí našeho 15ti kilového syna, v Čechách vám nedoporučují zvedat nic těžšího než pět kilogramů… Když jsem se na začátku prvního těhotenství ptala, zda je v pořádku, když budu jezdit do práce na kole, lékařka se na mě nechápavě podívala a řekla, že v tom nevidí žádný problém.   Mé sestře byla také ihned na začátku těhotenství položena otázka, jestli nechce vypsat neschopenku… Teď nemluvím o rizikovém těhotenství ale o běžném, bezproblémovém těhotenství. Ano, je to “jiný stav”, myslím, že naše tělo si řekne samo, kdy je potřeba trošku přibrzdit… ale těhotenství není přeci nemoc.

Co jste musely vy během vašeho těhotenství omezit? Napište mi do diskuze.

Mějte se krásně a příště opět na napsanou

30.1.2014 11:28

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist