Hřiště: epizoda 2. Děti útočí

BATOLE LIVE! ANITA Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak trochu ujíždí. A já se občas trochu nakazím… .

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


 

Hřišťátkoví rodiče

Čím víc času trávím na hřištích všech možných velikostí, tím častěji si všímám kromě dětí i ostatních dospělých. Vypozorovala jsem několik kategorií těchto hřišťátkových rodičů.

Rodiče ochranáři. Ti běhají za svým dítkem, často mu pomáhají na různé prolézačky, chrání ho před útoky ostatních dětí. Tato ochrana se vztahuje obvykle i na majetek dítěte – rodiče zasáhnou ve prospěch svého potomka v případě, že se mu nějaké cizí dítko pokusí sebrat třeba hračku. Rodič ochranář jsem bývala hlavně v našich hřišťátkových začátcích. Teď jsme ale s Anit staré hřišťomatadorky, takže se se svými ochranářskými pudy mírním. Anit tak vedu k samostatnosti a odvaze. A tak mi už jednou zcela samostatně spadla z klouzačky (naštěstí na měkčený povrch hřiště, takže jí vyrostla jen boule) a jednou se odvážně rozběhla za míčem, zakopla a odřela si čelo a nos.

Rodiče povzbuzovači. Ti nabádají své děti k různým činnostem, povzbuzují je při překonávání vlastních fyzických mezí i strachu. Příliš horliví a za hranicí „příjemného povzbuzení“ bývají často otcové vůči synům. Typicky: „No tak, vylez na tu klouzačku. To zvládneš. Ne na tu malou, na tu větší. Ježiš, ruku ti nedám. Jsi velkej dost. No jeď. Dělej...“ Anitku se snažím povzbuzovat, ale přiměřeně. A nenutím ji zkoušet prolézačky, na které si sama netroufne. Když chce ruku, má ji mít.

Rodiče diktátoři. S těmi se kupodivu setkávám poměrně často. Své děti vedou autoritativně a svou moc jim ukazují i při hrách. Direktivně určují čas odchodu nebo čas svačiny. Na otázky dítěte odpovídají: „Protože jsem to řekla“ nebo „Nediskutuj a dělej“. Na vzdor dítěte reagují zvyšováním hlasu, případně i nějakým plácnutím po zadku či pohlavkem. Jednou Anit nevěřícně koukala na maminu, která dávala výprask holčičce za to, že upustila sušenku do pískoviště. Pak se na mě zoufale podívala, ukázala na ubohou holčičku svým malým prstíkem a začala natahovat. Od rodičů diktátorů se držíme s Anit dál (aby nám třeba taky jedna nepřilítla).

Neintervenční rodiče. O těch jsem si na začátku myslela, jak jsou free a cool. Že prostě děti nechají, ať si hrají. Vůbec se jim do ničeho nepletou. A jako by tam vlastně nebyli. Jenže jakmile jejich dítě začne nějak ohrožovat ostatní, už mi to najednou tak free a cool nepřijde. Kde sakra je maminka holčičky, která neustále hází písek Anit skoro za krk? A proč rodiče těch dvou divočáků, kteří vzali Anitě kočárek pro panenky a nechtějí jí ho vrátit, dělají, že nic nevidí? Za neintervenční rodiče musí zasáhnout někdo jiný – obtěžované dítě nebo častěji jeho rodič. Anit je zatím téměř vždy jednou z nejmladších, takže samozřejmě zasahuji já. A nebaví mě to. Vlastně mě vytáčí uzpůsobňovat cizí děti. Snažím se na ně být milá, respektující, vysvětlující, ale zároveň pevná. Nevím, jestli jsem taková byla, když jsem se celá zpocená a s mračící Anit za zády přetahovala o její kočár se dvěma staršími běsnícími kluky. Každopádně stačilo pár podobných scének a já jsem pevně rozhodnutá, že neintervenční rodič nebudu. Děti si sice některé konflikty umí vyřešit samy (není třeba se vměšovat hned), ale často potřebují nasměrovat, ukázat hranice, zkrátka pomoct se v nové společenské situaci zorientovat.

Na rodiče, kteří neříkají svým dětem „ne“, v podstatě jim vše dovolí a obhajují to „vyčtenými poučkami z knížek“ (jak píše Těhukla Live! Kateřina – „medové matky“), jsem zatím na hřišti nenarazila. Ale snad by to mohla být podkategorie těchto neintervenujících rodičů. Četla jsem spoustu knih o respektující výchově, Nevýchově, partnerském (či demokratickém) přístupu. Ani jeden z těchto „alternativních“ výchovných směrů neříká, že „dětem se nesmí říkat NE“. Je to podle mě jen špatný výklad úzkostnými rodiči, kteří nechtějí zkřivit svému dítěti vlásek. Jenže nenastavování hranic dětem ubližuje podobně jako nastavení příliš sevřených, nerozbitných a vysokých hranic (snad čtenář pochopí mou metaforu). Svět bez hranic je chaotický a nebezpečný jako hluboký les bez cesty, světel, průvodce. Dobře nastavené, správně komunikované – dohodnuté (skutečnou dohodou dohodnuté) hranice naopak vytváří v dítěti pocit bezpečí a jistoty. Ano, jsem pro demokratickou výchovu (či respektující či Nevýchovu... vlastně „můj“ vlastní kompilát všeho, protože vybírám svou intuicí to, co se mi na těchto směrech výchovy líbí), ale SAMOZŘEJMĚ s hranicemi. Ale to jsem trochu odbočila.

Rodiče na drátě. Spousta rodičů chodí po hřištích s telefonem přilepeným k uchu. Mezi ramenem a hlavou svírají mobil, rukama dávají záchranu svému dvouletému kaskadérovi a nepřestávají mluvit. Jednou jsem se až musela smát, když jsem přišla na hřiště a všichni přítomní rodiče (ve složení tři matky a jeden otec) mluvili do svých mobilů. Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou... a v tom mi taky zazvonil. Přiznávám. I já jsem občas „na drátě“. Ale snažím se vyřizovat jen nejnutnější věci, ne se vykecávat s kamarádkami. Moje hřišťátkové hovory bývají (většinou) krátké a věcné. Baví mě totiž hrát si s Anit, pozorovat ji, a zatím – než nastane fáze, kdy si bude chtít víc hrát s ostatními dětmi – být jí i parťákem.

Rodiče samozřejmě různě přechází z jedné kategorie do druhé nebo se nachází ve více kategoriích naráz.

Hřišťátkové děti

Hřišťátkové děti do kategorií nedělím. Jsou to zkrátka děti. Rozjívené, divoké, sobecké, pyšné na své úspěchy, emotivní, roztomile se batolící i neřízeně běhající, křičící, smějící se, zuřící. Hlavně v minulém studeném týdnu byly ale hřišťátkové děti dětmi kašlajícími, smrkajícími, kýchajícími, podezřele sálajícími s horečnatě se lesknoucíma očima.

A tyto děti vlastně daly název celému dnešnímu blogu. Ne, že by na Anit útočily přímo, ale právě prostřednictvím svých virů a bakterií. Věřím Anitčině imunitě – ještě nikdy nebyla opravdu nemocná (jednodenní rýmu a tři zakašlání nepočítám a klepu na dřevo). Přesto se nemocným hřišťátkovým dětem snažím vyhýbat, co se dá.

A právě minulý týden se moc nedalo. Byly všude. Na skluzavce. Na pískovišti. Na houpačkách. Obvykle přítomnost dalších dětí vítám, ale minulý týden ne. To jsem se mračila i na chudáka tříletou holčičku, která si vyhlídla Anitčinu panenku a snažila se Anit „vysvětlit“, že si můžou hrát spolu. Z nosu jí visely zelené nudle až na bradu. A svůj monolog směřovaný k Anit („Tvoje panenka, já půjčím. Ty pochováš. Já pochovám.“) asi patnáctkrát proložila kokrhavým zakašláním. Popadla jsem Anitku i s pannou a mazaly jsme pryč. Nejsem snad moc přecitlivělá, ale co je moc, je příliš. V duchu se zlobím na rodiče, kteří s nemocnými dětmi klidně přijdou na hřiště, a zaříkám se, že s nemocnou Anit mezi ostatní děti nepůjdu. Snad. Ale co já vím, jaké to je být doma (nebo někde v jiné izolaci) s nemocným neposedným dítětem.

Když nejsme na hřišti

Aby to nevypadalo, že trávíme veškerý čas na hřišti. O víkendu jsme třeba byli na super vegetariánském food festivalu na Vyšehradě. Po Vyšehrátkách druhý festival, který jsme za poslední dobu navštívili. Bylo krásně. Anit všude chodila se svým kočárkem, ve kterém vezla (značně špinavou, od země uválenou) panenku Elu. Nacpali jsme se bezva raw potravou a zalili to šťávou z kopřiv, šípků a bůhvíčehoještě. Pak jsme se vyvalili na deku... a Tom najednou zmizel a za chvíli se objevil s táckem klobás. A já se divila, že vůbec neprotestoval proti vegetariánskému zaměření festivalu. :-)

A když už jsem u toho jídla, ještě musím zmínit jednu historku. V hlavní roli: Anit a Sunárek do ručičky. Přesnídávku v sáčku jsme dostali na vyzkoušení od Babywebu. Líbilo se mi hlavně, že je bez přidaného cukru a ze 100% ovoce. Taky nikde nemusím řešit lžičku – umývání, přenášení, boj s Anit, která se chce lžičkou krmit sama. Prostě odšroubuji a strčím Anit do ruky. Ta vycucá obsah a sáček letí do koše. Pohodička. Takto nám to fungovalo mnohokrát.

Až jsme se jednou vypravili do banky. Důležité jednání, u kterého jsme museli být s Tomem oba – a jelikož jsme neměli hlídání (téměř nikdy nemáme hlídání kromě pár výjimek, kdy se z práce utrhne švagrová Miki), Anit šla s námi. Banka ji svým nudným interiérem nijak nezaujala. Vážní dospěláci na její pokusy o navázání kontaktu nereagovali. A když už jsem viděla, že ze „znuděné“ Anitky by se rychle mohla stát „nakrknutá, brzo umračená a po chvíli honempojďmepryč“ Anitka, rozhodla jsem se ji zabavit. A nenapadlo mě nic lepšího než jí dát právě přesnídávku v pytlíku. Anit se na mě šibalsky podívala a pak pořádně zmáčkla. Celý obsah sáčku skončil na mém oblečení, podlaze a bohužel i bankovních dokumentech. S křečovitými úsměvy (ty musely dát práci!) bankovních oficírů jsme byly vykázány na chodbu a já vždy na zavolání jen přišla podepsat příslušný řádek. A poučení? Nedávejte dětem jídlo na zabavení, neboť mohou ony zabavit vás.

Zatial. Vaše V.

1. 10. 2014Veronika
Komentáře k článku
Počet komentářů: 2
Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Veroniko, četla jste Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly? Tak na to se přesně paní odvolávala. Já tyto knihy nečtu, nečtu takovou literaturu od fakulty, zvlášť teď mi to přijde ještě víc "nepřirozené" či jak bych to nejlépe vyjádřila. Už nedělám státnici z pedagogiky a psychologie, kde jsem potřebovala "znalosti". Mám dítě a vše zatím řeším intuitivně, jak to cítím a jak to mě a Tomovi vyhovuje. S výsledkem jsem zatím spokojená, ale na soudy je brzy. Se všemi studenty jsem to dělala stejně a vztahy jsme měli vážně hezké, i bych řekla, že nadstandardně. Vůbec nechci soudit čtenáře/čtenářky takových knih, každého věc a jistě to medové matky myslejí dobře, to je právě asi to nejhorší. Jenže to pojetí je přesně, jak píšete, takové vyzobnuté, nesprávně interpretované a příliš robotické. Důsledkem bylo dusno na pískovišti, to mi přijde vážně tak absurdní! Ale sama vidíte, co tam člověk zažije :D je to nejen aréna ke hře a rozvoji dětí, ale také kolbiště výchovných přístupů a půtek. To je vážně celkem škoda. Základní slušnost a ohled ke druhým přeci nemůže zastínit strana 36 z knihy... pochybně interpretovaná a vložená do hlavy jako absolutní pravda a projekt, o němž je třeba přesvědčit ostatní. Přeji Vám fajn zážitky z písku.

Obrázek uživatele Michaela
Michaela

Ahoj Veroniko a Anitko. Předem musím napsat že tvůj blog čtu od začátku a taky to že na spoustě věcí bychom se neshodly, ovšem lidé jsou různí a názory rozmanité. Dnes s tebou ovšem naprosto souhlasím co se týče těch "cool" rodičů na hřištích je to přesně jak říkáš a občas i hůř jako že nechají své tří leté ratolesti samotné bez dozoru terorizovat ostatní děti na hřišti a odejdou si za roh nakoupit. Asi si myslí co se může stát ale ono ano a to hodně. Byla jsem světkem už různých případů A nezodpovědnost rodičů, kteří berou své děti mezi jiné když jsou nemocné jsem už zcela alergická. Mám děti dvě a také nemocné moc nebývají ale když ano tak samozřejmně zásadně oba ale ne naráz, pěkně postupně. Bacili nám kolují. Skolíi manžela, který musí do práce a mě taky. To je potom zábava, protože čas na odpočinek s dvěma raubíři neexistuje navíc bydlíme daleko od rodiny na vsi kde hlídání neexistuje. Dostávám se k druhému bodu. Není tak jednoduché odsoudit rodiče za to, že svému dítku odseknou větou „Protože jsem to řekla“, když nejste s danou rodinou pořád a nepozorujetepředchozí události. Máte to štěstí, že máte práci která, jak jsem pochopila, Vás baví a naplňuje. Máte odreagování, prostě chvíli přemýšlíte taky nad jinými než nad těmi všemi dětskými vecmi. Je to náročné ale i uvolňující mít dva režimy, mezi kterými můžete přepnout. Pokud mám občasnou brigádu přijdu domůa i když unavená snažím se vychutnat si každou chvilku s dětmi. Neberte to zle děti si užívám neustále ale každý je jen člověk a potřebuje se chovat chvíli i jinak než jako rodič. Třeba popvídat si s jinými dospělími atd...Jsem 100% žena v domácnosti bez vedlejších aktivit. Máme dům co opravujeme a dvě úžasné zdravé rostoucí děti. Ten starší je ovšem neuvěřitelně upovídaný. Jsem zato hrozně ráda co se týče jeho budoucnosti, že se nebojí, prosadí se. Ovšem poslouchat to den za dnem, trpělivě s ním vše řešit a vysvětlovat je občas velice vyčerpávající. Klid nastává až když obě děti spí to je velice vzácná chvíle po celém dni. Aby toho nebylo málo tak ten menší zase hrozně rád křičí jen tak jako zábavu a pak se směje, při hraní, při vztekání má to jako komunikaci na všechny způsoby. Některý den je to víc jiný méně. Starší ho ale slyší a pak začne taky a pak je to u nás spíše jako v zoo a to pak jeden neví kde mu hlava stojí. Ještě že bydlíme v RD na vsi:) 

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Anitka bude sestra

(Těhulka LIVE! Veronika) Vždycky jsme si přáli mít víc než jedno dítě. Já čtyři, Tom dvě. Kompromis je tři. Ale uvidíme. To ještě předbíhám. Když se narodila Anit, byla jsem v totální mateřské euforii. Ta ostatně stále trvá. Přála jsem si, aby... Celý článek »

Jak mluvit s dětmi

BATOLE LIVE! ANITA Dneska jsem po dlouhé době brečela. Brečela jsem jako želva spolu s Anit. Ta mě střídavě vinula k sobě a odstrkávala. A (na)říkala: „Máma ne!“ Mé slzy ji překvapily stejně jako mě samotnou. Celý článek »

Vzdorný týden

BATOLE LIVE! ANITA Minulý týden vzdorovaly události, věci i dítě. Jedna z velkých změn, kterou jsem slibovala v minulém článku, nakonec nepřišla. Měli jsme koupit byt. Den před podpisem smlouvy se ale majitelé domluvili s jiným zájemcem, který měl... Celý článek »

O holčičích věcech

BATOLE LIVE! ANITA Poslední dobou se dějí velké věci. Velké, intenzivní a většinou pozitivní. Čas, kdy o nich napíšu víc, ale teprve zraje. Dnes budu psát o malých věcech. Malých, ale pro nás neméně intenzivních. O naší holčičí holčičce.  Celý článek »

Léto s Anit

BATOLE LIVE! ANITA S Anit miluji všechna roční období, ale nejvíc léto. V létě se všechny drobné všednodenní problémy tak nějak řeší samy. Na oblečení Anit vystačí jedny šaty na týden, vše mokré hned uschne, vůbec nevadí, když Anit nechce nosit... Celý článek »

Umluvená máma

BATOLE LIVE! ANITA Nemyslela jsem si, že se mi to někdy stane. Jsem extrovert. Mluvím hodně. Mluvím ráda. Dokážu mluvit pořád! Zeptejte se kolegů z práce, kteří mají „to potěšení“ s takovou praštěnou nezavřipusou sdílet kancelář. Ještě štěstí (pro... Celý článek »

Zoubky jako perličky

BATOLE LIVE! ANITA Začaly prázdniny a najednou se toho děje nějak moc. Návštěva na Moravě a řádění s Anit v aquaparku, moje máma v Praze, party s Ániným kamarádem Edou na chatě. A taky první prohlídka u zubaře. Celý článek »

Máma, táta, Áňa

BATOLE LIVE! ANITA V létě nepracuji. Nebo jen minimálně. A tak s překvapením zažívám období, kdy během odpoledního spánku nebo v noci nepotřebuji brejlit do počítače. Kdy se nemusím do telefonu respondentům omlouvat, že se neslyšíme, protože dcera... Celý článek »

Party time!

BATOLE LIVE! ANITA Anitka absolvovala dvě oslavy svých druhých narozenin. A je potvrzeno: Anit je "párty člověk". Miluje společnost. Tanec. Veselí. Focení. Náš malý extrovet si prostě užil dosyta. Pozornosti se jí dostalo ze všech stran. Celý článek »

Poprvé u moře

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek by mohl být krátký. Krátký jako jedna věta. Byla to fantastická dovolená! Víc než to. S Tomem jsme u moře nebyli tři roky. Předtím jsme si to ale dávali pěkně v našem stylu. Věděla jsem, že teď to bude jiné. To mě... Celý článek »

Kytičková koupel

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek píšu těsně po tom, co jsem Anit uspala. Anit občas usíná s hlavou na mém břiše nebo hrudníku. Stejně jako dnes. A tak ji můžu očichat. Sledovat, jak chvilku hýbe očima pod zavřenými víčky. Jak se usměje z... Celý článek »

Temná stránka rodičovství

BATOLE LIVE! ANITA Na Velikonoce jsme jeli navštívit Tomovy prarodiče na Slovensko. Liptovský Mikuláš je sice z Prahy pořádný kus, ovšem s mezipřistáním na Moravě u našich se to dá celkem v pohodě zvládnout. Veškeré cestování navíc plánujeme tak,... Celý článek »

Srabíci, nemehla a špindírové

BATOLE LIVE! ANITA A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli, a ta Anitka se nemohla nabažit houpání... Celý článek »

Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela... Celý článek »

Batoletština

BATOLE LIVE! ANITA Právě jsem Anit uspala. Představte si tu situaci: ležím s ní v posteli, ona chvilku saje mléko. Pak se otočí, opře se zády o mou hruď. Poslouchám její pravidelný dech a přemýšlím, o čem budu psát. A zase mě nenapadá nic, na co... Celý článek »

Výchova nemá být dřina

BATOLE LIVE! ANITA O výchově se často bavím s Tomem a MILUJU jeho pohled. Ztotožňuji se s ním a děkuji Osudu za takového chlapa. Kterému nemusím nic tajit (třeba rozbitou skleničku nebo tři loužičky na koberci). Se kterým nemusím o nic bojovat ... Celý článek »

Co od dětí chceme...

BATOLE LIVE! ANITA Nejdřív prostě jen chceme, aby byly. Pak se ale naše požadavky začínají zvyšovat. Aby zvedaly hlavičku. Aby lezly. Aby seděly. Aby chodily. Vždy podle věku a (v "chytrých knihách" definované) probíhající fáze vývoje. Období, ve... Celý článek »

Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple - a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu... Celý článek »

Rok dřevěného koně

BATOLE LIVE! ANITA Rok 2014 byl podle čínského horoskopu rokem dřevěného koně. Vlastně pořád je, protože končí až v druhé půlce února. A jaký byl ten náš? Rychlý. Bujný. I plný rodinné intimity a budování vztahů.  Celý článek »

Prosím, nestrašit!

BATOLE LIVE! ANITA Tento článek bych chtěla věnovat Mikuláši. Tomu, jak se u nás slaví, a co vlastně znamená pro děti Anitčina věku. Předtím ale lehce zabrousím do uplynulých čtrnácti dnů. Ty jsme s Anit obě promarodily.  Celý článek »

Plínu, dudu a šup nahoru!

BATOLE LIVE! ANITA Naše slaďování práce a rodiny dosáhlo kritického stádia. Stádia, kdy se musí “něco” stát. Některé situace našeho života se totiž občas začínají podobat rodinné komedii. Takový scénář by si ale nikdo snad ani netroufl napsat.... Celý článek »

Sebezpytování

BATOLE LIVE! ANITA Svoje chyby znám a nějak jsem se s nimi naučila žít. Taky jsem s nimi naučila žít Toma (za těch nekonečně mnoho - 15 - let, co jsme spolu). A teď se s nimi učí žít Anit. Jenže má dcera mi nevinně a bez jakýchkoliv postranních... Celý článek »

Zvedáme kotvy

BATOLE LIVE! ANITA Konečně je to tady. Stěhování. Prodali jsme byt a přesunujeme se do nájmu. Zatím. Než se rozhodneme, kam dál. Stěhování je mimořádná situace, která otevírá celé rodině nové obzory. Obzory týkající se hlavně otázky, kolik je toho... Celý článek »

Jednomatka

BATOLE LIVE! ANITA Ještě než jsem měla Anitku, často jsem slýchala od svých “dětných” kamarádek: “Počkej, až budeš mít taky dítě. To ti teprve začne tóčo. Žádné vysedávání, vykecávání. Uvidíš!” Pak se narodila dcera. A teď zase poslouchám (obvykle... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí.

(BATOLE LIVE! ANITA) Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak... Celý článek »

Pan Nočník

BATOLE LIVE! ANITA Nevím proč, ale k „nočníku“ a „záchodu“ jsem v rozhovorech s Anit předsadila slovo „pan“. Asi jsem tak podvědomě chtěla Anitce podsunout, jak důležité tyto věci denní hygieny jsou. Pan Nočník předává čurání a hovínka panu... Celý článek »

Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se... Celý článek »

Anita v botách

BATOLE LIVE! ANITA Odkaz na Perraultovu pohádku v nadpisu je tentokrát čistě náhodný. Ne, že by Anitka nebyla chytrá jako onen kocour. A výřečná je taky dost. Já chci ale psát o botách. Protože boty - to je téma. Celý článek »

Prázdniny u babičky

BATOLE LIVE! ANITA Minulých čtrnáct dní jsme s Anit prožily u našich na Moravě. Tom nám oběma moc chyběl. Ale zase jsem měla full servis a tyto "prázdniny u babičky" si náležitě užila. Máma si vzala dovolenou, takže jsme se podělily o hraní s... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené