Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela a byl by klid. Jenže mateřská dovolená není normální stav!

6664_4057-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Jak si vzít dovolenou na dovolené? To mám říct dceři: „Sorry, Anit. Máma je nemocná. Má volno?“ Asi těžko. Nakonec při mých nejvyšších teplotách musel přispěchat na pomoc Tom. A dovolenou hlásil v práci on.

Slabá jako křídlo motýla zmučeného ručkou malého dítěte jsem se ploužila po bytě, zatímco Tom zvládal starost o malou, o domácnost, vařil mi čaje i vydatná „protinemocová“ jídla. Až jsem si říkala, že to s tou péčí přehání. Ještě abych teď přehodnotila svůj přístup k vaření a domácím pracím, když nasadil takovou laťku.

Jak zatočit s nočním kojením

A s mou nemocí jsme konečně začali řešit i další téma: noční kojení. Dlouho jsme to „nechávali vyhnít“, že ono si to nějak sedne. Jenže pořád si to nějak nesedá a některé noci jsou pak opravdu výživné (pro Anit) a rána o to víc zničující (pro mě). Období nemoci tak byla ideální příležitost, jak vyzkoušet náš dávno připravený, ovšem dlouho odkládaný PLÁN.

Po uspání dcery se vyplížím z ložnice a rozestelu si v obýváku. A po hodně dlouhé době spím sama. A pozor – důležitá jsou obě poslední slova předešlé věty. SPÍM SAMA. No, vlastně s tím spaním to tak idylické není. Anit se v noci budí a chce mámu. Tom ji různě uhoupává, uchlácholuje, ale aspoň jednou za noc si jdou spolu projít byt, aby se dcera přesvědčila, že tu máma není. To se pak hned uklidní a nechá se uspat od táty. Při této půlnoční procházce (obvykle kolem čtvrté ráno) je máma (neboli já) schovaná za dveřmi, kdyby náhodou naši chytrou dceru napadlo dívat se pod peřinu na té nové bouli, která vyrostla na pohovce.

Jakožto životní optimista věřím, že už brzy, velmi brzy dcera prospí celou noc a já se budu moct vrátit do našeho rodinného lože. Na pohovce je mi smutno. Ale když už jsme začali, dotáhneme to do konce nebo do stavu, kdy se Tomovi z tohoto pro jeho tělo nepřirozeného režimu nočního probouzení rozjede narkolepsie. A bude vymalováno.

Vyzrát na denní kojení

Denní kojení je trošku tvrdší oříšek, protože sice v době, kdy hlídá Tom nebo Eva, si Anit na prso ani nevzpomene. Zato když jsme doma spolu (což je většinou), tak po odpoledním spaní spustí svou ódu na mléko. A jestli jí nevyhovím, pozor! Umí ji v „řevounštině“, „kvíletštině“ nebo – a tomu už podléhám i já, tvrdá a nelítostná matka, která sebou nenechá jen tak orat – „plačouštině“.

Pomalu nastává čas, kdy bych ráda omezila kojení tak na jedno denně (zatím jsme na třech). Moje modřinami poseté, rozechvělé tělo mi za toto rozhodnutí děkuje. Ovšem Anit nechce ani slyšet. Máte nějaký přívětivý způsob, jak pomalu omezit kojení? Sem s ním.

Sbohem, plíny

Pomalé ubírání počtu kojení je vlastně ale taková zábava, urychlená mou nemocí. Jsem zvědavá, jak se nám to nakonec vyvrbí. Nicméně rozhodně nechci tlačit na pilu ani působit drama. Zkusím se s Anit domluvit, když to nepůjde, počkám a zkusím to zas po čase. Nestanovuji si žádný deadline. Zkrátka: No trouble.

Další věc, se kterou už si nemusím dělat trable, jsou plíny. Hurá! A přišlo to úplně samo. Asi před třemi týdny (ještě před návštěvou Moravy) si Anitka sama začala říkat, že se jí chce na záchod. A dokonce to zvládla i chvilku zadržet, než tryskově přistavíme nočník. Za poslední tři týdny měla jen dvě nehody, odbourala kakání ve stoje (zpočátku nechtěla sedat, ale stála nad nočníkem a hovínka padala všude kolem), celý den je bez plínky a poctivě hlásí, kdekoliv jsme. Už čurala na zastávce tramvaje (na nočníku), na „velkém záchodě“ v restauraci (v mámině náručí), v zoo na trávu (v tátově náručí), na dětském sedátku na WC (doma). Atd., atd. Výčet je poměrně dlouhý, protože slunečné dny nás ženou ven. Nosím náhradní oblečení a libuji si, jak je dcera skvělá. Sbohem štěněcí období loužiček!

Noc bez plíny by určitě zvládla taky. Jsem o tom přesvědčená a za pravdu mi dávají suché plínky každé ráno. Jenže v tomto režimu „spaní bez mámy“ jsme rozbití a nejsme schopni dát ráno dceru na nočník. Tom ji ještě hodinu ukecává (od jejích obvyklých šesti ráno), aby nevylézala z postele. Takže noční plínu ještě chvilku podržíme – i když nechceme si nechat zavřít „window of opportuinty“. Jen co se malinko vyspíme, jde plína dolů definitivně.

Čtěte také:

Nejsme ovce

Původně jsem na téma očkování už psát nechtěla. Jenže po rozhovoru se svou kamarádkou a po těch všech článcích, které na nás v poslední době chrlí různá média (ať v souvislosti s peticí, demonstrací, rozhodnutím Ústavního soudu nebo epidemií spalniček v Berlíně) si prostě nemůžu pomoci.

Nejsem PROTI očkování a uznávám, že v mnoha případech odvedl tento objev lidstva dobrou a uznáníhodnou práci. Vlastně celé to dělení na PRO a PROTI očkovače se mi zdá trochu postavené na hlavu. Podle mě není nic černobílé, a tak i téma očkování má mnoho (rozhodně víc než padesát :-)) odstínů šedi. Paušálně jej nepřijímám ani neodmítám. Ovšem co se týče tady a teď (tedy nastavení očkovací povinnosti v ČR), mám výhrady. Jsem pro převedení některých (možná i všech) nemocí do dobrovolné sekce. Jsem pro celonárodní diskuzi o jednotlivých vakcínách (jejich složení, nežádoucích i žádoucích účincích), schématech, měsících či letech vhodných pro očkování. Jsem proti represivnímu a paternalistickému přístupu státu – nesouhlasím s pokutami, hrozbami izolaci z kolektivu, stavění pediatrů do role drábů. Jsem pro možnost volby z více vakcín různých farmaceutických firem tak, aby se zvýšilo (respektive vytvořilo) konkurenční prostředí na trhu. A je toho mnohem víc, ale to je diskuze na jinou platformu.

Do velké míry se ztotožňuji s názorem ústavní soudkyně Kateřiny Šimářkové. A přidala bych toto: Prosím, poslouchejme se navzájem. S úctou a respektem – tak, jak to učíme naše děti. Výsadou chytrých a vyzrálých společností je zpochybňovat, kriticky myslet, diskutovat, ptát se. Tak za to nikoho nepranýřujme! Naopak. Vždyť to platí dvojnásob v případě, že jde o děti a taky o dost velký byznys. Nebuďme ovce.

Zatial. Vaše V.

18.3.2015 1:52

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist