Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se do hledání nějaké mama-dcera zábavy na dobu, kdy je Tom v práci. A našla jsem ji. Má pískovou příchuť. Hřišťátko.

5599_7517_0-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Super léto skončilo. Užili jsme si jej parádně a nejspíš proto taky tak hrozně rychle uteklo. Nestěžuji si, jen konstatuji. A aby nás ta zářijová atmosféra neinfikovala nějakou nostalgií nebo nedejbože sklíčeností, zavedli jsme několik „náladozlepšováků“. Vyrážíme na výlety. Relaxujeme. Dobře jíme. Hodně se smějeme. A víkendy jsou vůbec nejlepší – to děláme všechno dohromady tak intenzivně, až mám někdy pocit, že jsem zpět na dovolené.

To byly celorodinné náladozlepšováky. Když jsme ale přes týden samy s Anit, zjistila jsem, že se kupodivu líp cítím v sice velmi flexibilním, ale aspoň rámcovém režimu. Hraní – spaní – oběd – výlet – spaní – hraní – hurá, táta je tu. Zkrátka potřebuji malinko učesat chaos (tolik typický pro naši rodinu). Nejdůležitější a nejvariabilnější položkou našeho denního itineráře je „výlet“. Tedy doba po obědě, kdy obvykle odcházíme ven. Za zvířátky. Za dobrodružstvím. A jak název a první odstavec článku napovídá. Na hřiště.

Anit už parádně rázuje nějaký ten pátek a předpoklady pro hraní na hřišti tak splnila dávno. Jenže v létě se pořád něco dělo. Návštěvy, dovolené, túry a bazény. Na hřiště jsme zavítali většinou jen tak náhodou a mimochodem, nejčastěji když jsme se potřebovali najíst a restaurace měla venkovní dětský koutek. Teď je cílem velké části našich výletů právě hřiště.

Má to své výhody. Nejsem vyloženě procházkový typ. Zato hřiště mě baví. Líbí se mi sedět v písku, plácat bábovky, tleskat, když Anitka sjede po skluzavce a tisíckrát ji pak vysadit nahoru, protože ty schody jsou moc kolmé. Ochotně jí pomáhám na dřevěného houpacího koně. Nahoru. Dolů. Nahoru. Dolů. Zbožňuji první interakce mezi Anitou a ostatními dětmi a s úsměvem pozoruji, jak se tahá s cizí holčičkou o hrabičky (žádná Anitčina hřišťátková pře zatím nestojí za zmínku, konflikty se obvykle řeší samy tak, že se jedno z dětí začne zajímat o něco jiného). A ani mi nevadí, že se nám auto proměnilo v pískoviště nebo že jsem začala podezřele často prát. Každý den vyrážíme jinam, ať to máme pestré. A na hřišťátkování prostě nedám dopustit.

Pak jeden celý den pršelo a v tom mi to docvaklo. Co budeme dělat v zimě? Nemůžeme přece pořád chodit do nějakých herniček. Rychle sedám k počítači a plánuji nám rozvrh na školní rok. Středa cvičení s batolaty. Čtvrtek montessori dílnička. A ještě něco na pondělí – že bychom konečně zkusily to plavání? V létě se Anitka projevila jako pravý vodní had (podle čínského horoskopu) a „svůj“ živel si oblíbila. Úterky a pátky nechávám volné hlavně kvůli své práci, kam jsem po dvou měsících zase nastoupila. Jak trávíte volný čas se svými dětmi vy? Napište mi, ráda se inspiruji.

PS.: Té zimy už se ale fakt děsím.

Zatial. Vaše V.

3.9.2014 12:23

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist