Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple – a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu objevuji malý háček: právě v herničkách je snad největší koncentrace nemocných dětí.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Tedy abych se trochu opravila: V herničkách je (v tomto počasí) největší koncentrace VŠECH dětí. Mimo jiné i těch zdánlivě bezprizorních, řádících, plačících, zběsile běhajících, strkajících, řvoucích, s nudlí u nosu, kašlajících, s jednou ponožkou, čistých i ušmudlaných.

Jako správná sluníčková matka musím konstatovat, že Anit je i v takto přeplněné herničce prostě úžasná. Nestrká se. Nerozčiluje. Ukázněně pustí dravější děti a pak si v pohodě sjede svou oblíbenou skluzavku. Klouzání je pro Anit momentálně aktivita číslo jedna. Zbožňuje skluzavky všech velikostí. Ale zároveň neriskuje. Nechá se přesvědčit, podržet, ochránit a nasměrovat.

Ale ne, že by neměla svou hlavu. To zase ne. Nebezpečí vyhodnocuje zároveň i sama a ne vždy se svými rodiči souhlasí. A už si umí i krásně zavzdorovat. Otočit se zády. Případně si kleknout na všechny čtyři. A dát tak najevo svůj nesouhlas. Svéhlavička. Zdá se, že bude víc po mně. A období vzdoru, které se blíží mílovými kroky, asi jen tak nepřehlédneme.

Už se těším, jak vybrousíme na naší trucující berušce respektující přístup. Protože dosud to byla vážně pohodička. Anitka rozumí, komunikuje a pochopí všechny situace (i ty, co by mohly vypadat jako „krizové“), které před ni život staví.

Mléko, mléko, mléko

V podstatě jediné, co ji dokáže vyvést z míry, je mléko. Respektive jeho nedostatek. Když ukáže znak pro mléko a není jí dostatečně rychle vyhověno, začíná fáze lehkého napětí. Ta – podle toho, jak dokážu situaci zvládnout – vyústí v tyto možné scénáře: Buď Anit zabavím a ona na kojení zapomene, nebo začne být mrzutá a znovu mi důrazně opakuje, co potřebuje. A to ji pak samozřejmě nakojím a vše je zase růžové a super.

A abych odpověděla na množící se dotazy ohledně kojení: Ano, kojím. Pořád. Ve dne, v noci. A budu tak dlouho, dokud budeme chtít. Tak už se neptejte.

Čtěte také:

Guilty pleasure

V uplynulých dvou týdnech jsem si dvakrát naordinovala takové malé „guilty pleasure“. Moje malá Áňa už není tak malá. Tak malá, abych se od ní nehnula. Jednou týdně ji pár hodin hlídá „teta“ chůva Eva. Anit ji má ráda a já tedy taky. Většinou jsem Evu využila pro to, abych udělala něco do práce. Tentokrát jsem poprvé vyrazila za zábavou – na bikram jógu. A cítila jsem se trochu provinile. Je jóga dostatečný důvod? Asi jak pro koho. Mě naprosto uklidnil návrat: Anit byla s Evou v pohodě, po mámě ani nevzdechla. Já přišla nabitá a plná energie. A když jsem si přebírala dceru, už jsem vymýšlela různé hrátky. Takže win-win, kterému se do budoucna rozhodně nebráním.

Druhé provinilé potěšení jsme si s Tomem dopřáli o víkendu. Tomova máma a sestra Miki hlídaly Aňulku a my si zašli do IMAXU na Hobita. Vlastně to byl můj nápad. V kině jsem nebyla dva roky a jakožto milovnice Tolkiena i virtuální reality jsem se nemohla dočkat. Navzdory všem kritikám, které jsem na film slyšela – mě nezklamal. Srdce mi bušilo, smutnila jsem i se smála, uhýbala jsem před létajícími kusy ledu a bojovala spolu s hlavními postavami. S Tomem jsme se shodli, že si podobné chvilky pro sebe čas od času dopřejeme. Stojí to za to.

Proč koukat do tmy

Od Anit se pořád něco učím. Jen to sem zapomínám psát a to je škoda. Dneska při uspávání jsem zrovna přemýšlela o tom, jak se Aňulka hrozně snaží udržet co nejdéle otevřené oči. Ještě chvilku koukat na ten báječný svět, který ji tak okouzluje. Udivuje. Baví. Dospělí tohle učarování světem ztrácí. Rychle zavřít oči, ať už je tenhle den pryč, třeba ten další bude lepší. Ale Anit miluje být. Žít. Nespat. Tak prosté a tak silné.

Vždy když mi tahle jednoduchá pravda dojde (obvykle někdy v posledních metrech uspávacího maratonu), odplaví se ze mě veškeré negativní pocity spojené s tím, že to naše dítě ještě nespí. A taky mě baví být. Žít. A nespat spolu s dcerou. Jen se přitulit v posteli, nabídnout (po sté) prso a potichu zpívat nebo něco vyprávět. Nebo jen koukat do tmy. A nezavírat oči.

Zatial. Vaše V.

NAPIŠTE VERONICE DO DISKUZE

21.1.2015 12:29

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist