Dovolená s Dračicí aneb My se moře nebojíme

MIMI LIVE! NIKOLKA Když jsem dřív jezdívala na dovolenou, říkala jsem si, proč ty rodiče berou s sebou malá miminka. Vždyť je přeci jedno, jestli leze na Macháči nebo v Itálii. Musím tedy ale z vlastní zkušenosti říct, že není. Ale kdyby nás kamarádi nepřizvali na společnou dovolenou do Itálie, nejeli bychom.

Do odjezdu jsem pořád přemýšlela, jestli děláme dobře. Osm hodin v autě, plno slunce, moře a tak dále. Obav bylo plno. A jak to tak bývá, když jsem se začala těšit, Niky si vymyslela nějaké nastydnutí. V noci měla horečku a usoplený nosík. Jenže nemoc se ještě nerozjela, takže ani paní doktorka nevěděla, jestli to je pátá nemoc, šestá nemoc, letní viróza nebo jen lehké nastydnutí.

Odjezd na dovolenou jsme tedy museli o den odložit a čekat. Nakonec Nikolce bylo čím dál líp, ale my to s manželem oba chytli. Takže Niky odjížděla na dovolenou úplně v pohodě a my usmrkaní s bolavým krkem. Ale kvůli nám se dovolená neodkládá. Překvapivě jsme přijeli do báječného počasí a ještěže jsme nevyrazili den předtím. V Itálii lehce sprchlo a počasí bylo moc příjemné. Nikolčina aklimatizace byla tedy úplně skvělá. Do vody jsem jí ještě nepustila, namazala jsem ji krémem s ochranným faktorem 50 a připravila jí hrací plochu ve stínu. Jak naivní jsem byla. Niky jsem položila a během chvíle tak zvaně vzala čáru. Sluníčko, nesluníčko, lezla po celé pláži. Zdrhala, prozkoumávala, koukala na děti, nafukovací hračky, moře, sprchy atd. Horký písek jí vůbec nevadil. No a já lezla s ní.

Snažila jsem se, aby byla pořád aspoň v mém stínu. Byla tak nadšená, že její radost byla nakažlivá. Já lezla vedle ní a manžel fotil. Museli jsme být pěkná atrakce. Pak se konečně trochu zklidnila a začala si hrát na písku s dětmi. Ale to by nebyla Niky, aby neochutnala písek. V nestřežené vteřině si nacpala plnou hrst písku do pusy. Snažila jsem se jí to vyndat a vypláchnout. Naštěstí moc vodu nepije, ale plive ji, takže toho moc nesnědla.

Když se vydračila a napapala, dali jsme ji do kočárku, jednou objeli pláž a ona v kočárku usnula na dvě hodiny. Mořský vzduch jí celkově dělal strašně dobře. Po nachlazení už nebylo ani památky, tak druhý den mohla poprvé do moře. Je pravda, že to jí zas tolik nebralo. Cákala kolem sebe, kopala a houpali jsme jí v dětském kruhu na vlnách. Co jí ale bavilo nejvíc, bylo lezení v loužích při odlivu. Klobouček do čela, padesátku na tělíčko a mohla dračit ve vodě. Z toho byla asi nejvíc v tranzu. Pokud se ovšem (sama a cíleně) nenapila vody. Člověk se pořád snaží, aby neměla nic slaného, a ona si pak lokne moře. Ale na rozdíl od ochutnání písku, už si nelokla. Asi to bylo pro ni opravdu nechutné.

Čtěte také:

Z Dračice Šípkovou Růženkou

Jak Niky nikdy nebyla moc spinkací, tak u moře si to všechno vynahradila. Spinkala krásné dvě hodinky dopoledne a dvě odpoledne. Pak večer čumákovala po všem možném na promenádě a asi v deset to zatáhla úplně. Sice se v noci občas budila, ale vstávala až po osmé hodině s úsměvem na tváři. Naučila se plno nových věcí a strašně se rozpovídala. Umí třeba zhasnout a rozsvítit. Měli jsme totiž vypínač hned nad postelí. Všechno háže na zem a říká „bác“. Umí tleskat ručičkama, ale i nožičkama. Plácnout si a hlavně umí „tany, tany“. Jak slyší hudbu, začne kývat hlavou a tančit. Je to velká legrace, asi z ní bude tanečnice. 

Bez větších problémů rozšroubuje povolenou láhev a ví, jak si nasadit máminy sluneční brýle. Snažili jsme se jí na dovolené nepřetěžovat, aby si to užila. Dokonce jsem povolila a jednou jí dovolila olíznout zmrzlinu. Sápala se po tom ručičkama a vůbec to nechtěla pořádně ochutnat. Ale na to má ještě času dost. Cestu domů jsme nakonec taky zvládli. Hrála jsem si s ní vzadu v autě a ona to stejně skoro celé prospala. Když se vzbudila, zastavili jsme na odpočivadle, roztáhli deku a nechali ji vydračit. Po půl hodině řádění se unavila a v autě zase spinkala.

Aby to ale nebylo zas tak jednoduché, tak se skoro na konci cesty poblinkala. Museli jsme ji převléknout, vystlat autosedačku čistou plínkou a celou ji očistit. Asi se jí chudince dělá v autě špatně, takže příště musím pořešit Kinedryl nebo tak něco.

Dovolená byla super, ale upřímně jsem ráda, že už jsme v pořádku doma. Jen teď nevím, co s Niky budu dělat. Pláž na kilometrové lezení tu nemáme, moře taky ne, klíšťata tu řádí jak pominutá a hlavní atrakce – tatínek – musí zase do práce.

6.7.2016 1:20

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist