Chcete, aby vaše dítě brzo mluvilo? Zpívejte mu

Uspáváte svoje dítě ukolébavkou, rytmickým pobrukováním nebo notováním jednoduché melodie? Zpíváte si při různých domácích činnostech, jako je vaření nebo žehlení? Zpíváte si se svým dítětem denně?

Dítě si osvojuje řeč napodobováním. Čím častěji bude dítě dostávat vhodné zvukové podněty, tím častěji je bude napodobovat. To je důležité zvláště v období, kdy samo ještě nemluví. V této době vnímá hlavně zvukovou stránku řeči. Podle rytmu, melodie, intonace, atd. se naučí rozpoznat obsah naší promluvy, ačkoli jednotlivým výrazům nerozumí. Říkáme, že nemluvně vnímá tzv. modulační faktory řeči (sílu, výšku, melodii, barvu, tempo, atd.)

Hlas matky

Síla hlasu vyjadřuje hlasitost, jejíž škála začíná u šepotu a končí křikem. Přízvuk souvisí s mateřštinou, výška mluvené řeči závisí na sdělovaném obsahu, jak je tento obsah pro mluvčího důležitý, zda se ptáme, voláme, oznamujeme, jestli hlas během promluvy kolísá nahoru či dolů. Vzniká melodie a intonace řeči. Barva hlasu je pro každého člověka charakteristická, podle barvy hlasu poznáme, s kým mluvíme. V projevu také měníme tempo řeči.

Miminko se opakovaným poslechem naučí rozeznávat hlasy blízkých lidí. Brzy bezpečně pozná hlas matky od jiných ženských hlasů. Intenzivně vnímá rozdíly a učí se je poznávat.

V žádné jiné formě řeči než v lidském zpěvu není tak ideálně zastoupena celá škála modulačních faktorů. Už při střídání dvou tónů můžeme vytvořit různé melodie, rytmickým opakováním a tempem „písničku“ měníme (ukolébavka, pochod…). Právě zpěv písní rozvíjení řeči (kromě pohádek a říkanek) velmi dobře pomáhá, jeho význam je pro rozvoj řeči nenahraditelný.

Kulisy doby

Původ písní je v lidových slavnostech a obyčejích a stejně jako říkadla a básničky byly v minulosti jednoduché písničky a popěvky součástí každodenního života, ať na vesnici, tak ve městě. Zpívalo se při práci i pro zábavu. A jak jsme na tom se zpíváním doma dnes? Posloucháme rádio, magnetofon, televizi…na zpívání nezbývá prostor. Obklopujeme se dobrovolně kulisami hudby, často na hranici hygienických hlukových norem. V takovém prostředí je pro malé dítě velmi obtížné naučit se sluchem rozeznávat kvalitu jednotlivých zvuků. 

Mnoho rodičů koupí dítěti profesionální nahrávky dětských nebo lidových písní a pak už jenom zmáčknou knoflík. Ale dítě potřebuje slyšet právě náš hlas v „akci“, náš třeba i nedokonalý zpěv. Není nutné podávat profesionální výkony. Stačí obyčejné melodické a rytmické provedení jednoduchých zpívánek a veršovánek. 

Neumíte zpívat? Nevadí 

V logopedické ambulanci se od rodičů často dozvídám, že dětem a s dětmi nezpívají, protože to neumí. Omyl! Každý je schopen zpívat. Dítě své rodiče bezvýhradně miluje takové, jací jsou, nehodnotí je a přijímá, co mu nabídnou. Jakýkoli pokus o zpívání je vždy lepší než nic. Lidí, co opravdu nemají hudební sluch, je velmi málo.

Více než na melodii se zaměříme na rytmus a tempo. Při klidném a rytmickém zpěvu se dítě v náručí uklidní, přestane plakat, naslouchá, často i usne.

Když nám zpívání příliš nejde, vytvoříme si vlastní rytmizace jednoduchých slov, slovních spojení či vět. Nepouštíme se do komplikovaných melodií, ale na dvou tónech (klesáme a stoupáme hlasem v rytmu) vytvoříme vlastní „písničku“. Použijeme jméno dítěte a spojíme ho s činností, kterou právě děláme, nebo pojmenováváme hračky, osoby… Např. Ká-ja ha-já u mámy, bu-de br-zy spin-kat. Kou-pá-me Aničku, my-je-me ručičku, u-my-jem i nožičku… Většinou takto rytmizujeme spontánně. Pro dítě to má obrovský význam.

A tak nemysleme na správnou intonaci, nezpívejme „slova a tóny“, ale radost, smutek, lítost, lásku… zpívejme srdcem.

Čtěte také:

Náš hlas je originál

Do repertoáru postupně zařazujeme jednoduché populární dětské říkánky a písničky, můžeme je také spojit s pohybem, tancem… Např. Paci, paci, pacičky, Šiju boty do roboty, Vařila myšička kašičku, apod. Knížky pro nejmenší nabízejí celou řadu takových písniček. 

Snadno zjistíme, jestli rodiče doma dítě ke zpívání vedou a zpívají s ním. Když jsou děti v logopedické ambulanci vyzvány, aby něco zazpívaly, „loví“ v paměti. Rodiče napovídají, aby zazpívalo, co se učí ve školce, anebo něco z té prima kazety, co mají doma. Ve školce však už dítě promeškaný čas nedožene. To už má mít slušný repertoár písniček naposlouchaný, a ty snadnější tzv. v krvi. Někteří rodiče se dokonce cítí dotčeni, když je na to upozorníme. Přece se nebudou před dítětem ztrapňovat! Ale dítě potřebuje vnímat zpívání již od narození, při uspávání, chování, koupání… 

Tak jako čtení pohádek a recitování říkánek je i zpívání emocionální záležitost. Pro naše dítě je podstatné, že písničku zpíváme právě my, rodiče. Citová vazba dítěte a rodiče je jedinečná, dítě vnímá, že náš zpěv jde od srdce. Že zpíváme s láskou, i když zpěv není dokonalý. Náš hlas je pro dítě originál!

13.8.2015 12:53| autor: Jana Bezděková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist