V koupelně nečíhá strašidlo

Ve vaně s hračkami by roční Emil vydržel hodiny. I tělíčko si nechá namydlit. Jakmile však přijde na mytí hlavy, tak spustí křik. A z celkem pohodové podvečerní chvilky se rázem stává drama, které se den co den opakuje. Je možné tomu nějak zabránit?

Ani malá chyba se nezapomíná

Emilova matka dobře ví, kde se stala chyba, proč se její chlapeček dá do křiku, jakmile se blíží konec koupání a ona sáhne po lahvičce se šamponem. Před pár týdny se mu nešťastnou náhodou dostalo trochu šamponu do očí. Na ten nepříjemný zážitek nedokáže zapomenout a už předem má z mytí hlavy hrůzu. Jiné děti se však brání tomuto úkonu z příčin, které nejsou až tak jasné. Lze jen odhadovat, že mohou mít něco společného s jejich rozvíjející se psychomotorikou.

Oči před světem nezavírá

Ve věku, kdy dítě zdolá první krůčky a neustále objevuje úžasné novinky kolem sebe, je těžké ho udržet na jednom místě. Hračky ve vaně jsou sice fajn, jakmile se jich nabaží, tak má choutky pustit se dál do světa a ne jen tak nehybně sedět ve vodě. Navíc se po něm chce, aby mělo zavřené oči při mytí hlavy. I když je to jen na okamžik, stejně se mu to nelíbí, odporuje to jeho zvídavosti. Přitom právě účinná ochrana očí ho může ušetřit nepříjemné zkušenosti.

Štítek proti kapkám

Při mytí hlavy je dobré dítěti zaručit přiměřený komfort, aby se z tohoto úkonu nestal hororový zážitek pro všechny zúčastněné. Napřed malého požádáme, aby co nejvíc zaklonil hlavičku a pak „vybudujeme“ hráz, která šampon zadrží. Někdy stačí rukavice, ale dá se koupit i speciální ochranný kšilt s nastavitelnou velikostí, který brání stékání vody a šamponu do obličeje. Při oplachování po mytí je šetrnější použít vodu z koupele, kterou nabereme do plastové lahve. Jednak má odpovídající teplotu a navíc pro některé děti je to příjemnější než trochu agresivní oplachování sprchou.

Násilí nic nevyřeší

Při mytí hlavy informujeme dítě krok po kroku, co se chystáme udělat. „Teď ti namočím vlásky vlažnou vodou, pak ti na ně dám trochu šamponu a nakonec to opatrně spláchneme.“ Muzikálně naladěné maminky to mohou odzpívat, dítě to víc pobaví, anebo se dá vymyslet jednoduché rozpočitadlo, v němž budou zahrnuté jednotlivé kroky. Dítě se na ně bude před koupáním těšit. Vlastně je to podobné jako u zubaře. I dospělý má menší strach, když ví, co bude následovat. Situaci můžeme odlehčit i tím, že vybídneme dítě, aby současně umylo hlavu nějaké své hračce. Odvedeme tím pozornost od stresujícího úkonu. Především ale není dobré na dítě tlačit, dramatizovat celou situaci. Pokud vidíme, že dítě je večer unavené, nevrlé, tak raději od mytí hlavy upustíme. Je to lepší, než aby ho to ještě víc rozhodilo. Konec konců, hlava se mu nemusí mýt denně.

Cvičení samostatnosti

Dalším „strašidlem“ v koupelně může být mytí rukou. Je to základní hygienický návyk, první, s nímž by se dítě mělo seznámit. Ruka je totiž pomyslnou křižovatkou, na které se potkávají mikroby. Dětem se odmala vtlouká do hlavy, že ruce se mají mýt před jídlem, po použití záchodu, po hrátkách se zvířátky, po smrkání, a také když přijdeme domů.

Přesto jen asi polovina prvňáčků má při nástupu do školy tento návyk zažitý. Přitom čím dřív se dítě toto naučí, tím lépe si to zafixuje. Ideální věk je tak mezi druhým a třetím rokem. Využijeme situace, že malý človíček chce být velký, napodobuje dospělé, ale přitom pořád dokola opakuje větičku: „Já sám.“ Pokud mu tedy šikovně svěříme mytí rukou jako úkol, který sám jistě zvládne, můžeme se těšit na úspěch.

Čtěte také:

Škola hrou

Málokterá rodina má koupelnu vybavenou speciálním dětským umyvadlem. Dítě si může mýt ruce ve vaně, pokud je k baterii dobrý přístup, anebo nezbývá než pořídit bezpečný stupínek k umyvadlu. Dítěti napřed předvedeme, jak se ruce myjí. Na důkladné mytí často zapomínáme i my, dospělí, na to, že je potřeba pečlivě namydlit i partie mezi prsty, i v okolí nehtů a také hřbety rukou. Celá operace by měla trvat až půl minuty. Aby to dítě nevzalo „hákem“, jako to obvykle děláme my, zpíváme mu po celou dobu písničku, ve které popisujeme, co děláme.

Také můžeme využít tento moment k tomu, že dítě učíme, jak se jmenují jednotlivé prsty, případně si pro ně vymyslíme nějaké přezdívky. Zkrátka uděláme z této nepopulární procedury zábavu, na niž se dítě bude těšit. Nezapomínáme na pečlivé osušení rukou vlastním ručníčkem zavěšeným na dosah, aby se dítě mohlo samo obsloužit.

Nic se nemá přehánět

My sami můžeme být zvyklí mýt si ruce víc než desetkrát za den, ovšem je těžké něco takového chtít po dítěti. „Mytí rukou je důležité kvůli přenosu mikrobů, neměla by se však z toho stát obsese,“ varují pediatři. Dítě nemůže žít jako v kleci. V kontaktu s mikroby se utváří jeho imunitní systém, stává se odolnější. Samozřejmě bychom dítěti měli vštěpovat hygienické návyky, ale nemá cenu dbát úzkostlivě na jejich absolutním dodržování. Prostě všeho s mírou.

6.6.2016 1:37| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist