Tobiho křtiny

Pro křest jsme se rozhodli již dávno, ale když se Toby narodil, najednou jsme neměli čas. Na křtiny došlo až toto léto. Moje jediná obava byla – jak ho proboha udržíme po celou dobu křestu na jednom místě? Nakonec asi Toby sám vycítil, že se jedna o zvláštní příležitost a byl vcelku hodný. Tedy až na okamžik, kdy se rozhodl, že by nám mohl něco zahrát na malé varhany v kapli… A nebo když nad ním pan farář držel ruku, Toby se neudržel a s úsměvem mu do ní plácl… High five! 🙂

Také nastal okamžik kdy i mě ukápla nějaká ta slza. Jsem prostě cíťa, obzvlášť od té doby, co mám dítě, mě dojme i maličkost. Slzy se mi začaly hrnout po tváři v okamžiku, kdy farář vyzval přítomné, aby udělali Tobymu křížek na čele, pokud chtějí. A zvedli se všichni, do jednoho. Najednou jsem si uvědomila kolika lidem na Tobym záleží.

S Tobym je teď opravdu legrace. Tedy – pokud se dobře vyspí. Je neuvěřitelné, jak moc záleží na tom, jak dlouho a dobře spí. Podle toho pak vypadá celý den. Protože takový unavený Tobísek, to opravdu není žádná sranda.

Podnikáme teď hodně výletů. Toby se zajímá o zvířata, stačí jen krávy nebo koně za ohradou. Snaží se napodobovat zvuky zvířat, ale zatím je to jen pejsek (af, af) a ostatní zvířata jsou vrrrr. Také má speciální jméno pro kočky. Náš kocour se jmenuje Déle. Takže Toby na něj začal volat “Déé” a teď už jsou všechny kočky jen “Déé”.

Nechápu, proč se říká, že první slovo dítěte je “máma”… Znala jsem tady v Belgii chlapečka a jeho první slovo bylo “nog” – v překladu : “ještě”. Hlavně když jedl, říkal neustále “nog, nog… “. Toby byl nejdříve fascinován vším co tikalo. Takže když viděl hodiny, vytřeštil oči a opakoval “tik tak, tik tak”.

Dopracovali jsme se k prvnímu opravdovému slovu a tím je “táta”. Michel si myslí, že by měl říkat “papa”, ale Toby trvá na české verzi. Většinou mezi mnou a Tobym probíhá následná konverzace: “Toby, kde je táta?” a Toby se začne rozhlížet kolem sebe a opakuje “táta, táta”. Po nějaké době změním tátu za mámu a ptám se: “ A kde je máma?” a Toby se na mě šibalsky podívá a vykřikne: “Táta.” A tím naše konverzace většinou končí. Jednou mě Toby překvapil a řekl krásně “Máma.” Měla jsem takovou radost, že jsem mu dala pusu a řekla mu, jak je hodný a Toby se na mě usmál, přitulil se, opětoval mou pusu a s láskou mi řekl: “Táta” 🙂

A jaká byla první slova vašich dětí?