Toby a jeho idol

A Plop je skutečný… tedy, je hraný jedním amatérským hercem a děti ho mohou skutečně potkat, potřást si s ním rukou, zazpívat si a zatancovat. My Plopa potkali v neděli. Vzali jsme Tobyho na “Plavbu s Plopem”.

Nejdříve jsme dorazili do sálu plného nedočkavých dětí a rodičů. Strčila jsem Tobyho doprostřed mezi ostatní děti. Na zemi byly polštářky pro všechny malé příznivce. Toby, místo sezení začal polštářky sklízet. Čistota musí být. Par jich sesbíral a snažil se přesvědčit sedící holčičku, ze by ten její polštář také potřeboval, ale holčička se nedala. Tak se Toby také posadil…

Nejdříve přišel kapitán lodi a společně na mapě s dětmi hledal, kde je schovaný poklad. Toby vše pozoroval. Ale na nějakou interakci je přece jen ještě malý. Pak do sálu vešel PLOP. Toby vstal a posunul se trošku vystrašeně ke mě. Nemohl uvěřit svým očím, stál v úžasu, s otevřenou pusou a  opakoval “pop, pop” (v překladu :plop, plop). Po nějaké chvíli začal Plop zpívat a tancovat… a Toby se okamžitě přidal. Ty písničky přece zná! Skoro mi to vehnalo slzy do očí…Toby byl tak šťastný. Smál se a tancoval… dokonce Plopa držel za ruku a chvíli vedle něj při tanečku pochodoval.

Po pár písničkách jsme se všichni odebrali na velkou loď, kde Plop rozdal dětem mince, které mohli vyměnit za wafli a džus. Myslela jsem, že Tobymu wafle moc nechutnají, ale přesvědčil mne o opaku. Holt wafle od Plopa! Všichni si užívali pěkné počasí a jízdu lodí, děti postupně chodili pozdravit Plopa a udělat si s ním fotku. I Tobyho jsme posadili Plopovi na klín a začali jsme na něj volat, aby se podíval na nás a my měli pěknou fotku. Ale Toby prostě nemohl spustit oči z Plopa… takže naše fotka by se dala pojmenovat “Oční kontakt mezi Plopem a Tobym”. Nakonec z recese sedl na Plopův klín i Michel. 🙂

Doma teď všichni pravidelně pobíháme majíc na hlavě Plopovu čepici. Na Tobyho tváři to vždy vykouzlí obrovský úsměv od ucha k uchu… A co bysme pro své dítko neudělali, že? 🙂

Přemýšlela jsem, jak tento článek uzavřu a nakonec nemám skoro čas na dopsání. Máme za sebou téměř probdělou noc, lépe řečeno prozvracenou. Už včera při vyzvedání z jesliček mi bylo oznámeno, že Toby nechtěl odpolední svačinu a jednou se pozvracel. Doma jsem mu udělala kuřecí vývar s nudlemi. Mě to na rozbouřený žaludek pomáhá. Toby vypadal v pohodě, ale v noci nás čekalo opět zvracení každé dvě tři hodiny… přečkali jsme do rána a jsme spolu doma.Chci aby se Toby pořádně vyspal a hlavně chci kontrolovat, co jí a pije. K snídani Toby spořádal misku piškotů a uvidíme, jak se s tím popere během dne. Doufám, že neskončíme opět u doktora…tak nám držte palce. Protože teď kolem mě Tobísek skotačí a nevypadá vůbec nemocně 🙂