Koupat se, anebo nekoupat s dítětem?

Když vidíme, jak je miminko ve vodě šťastné, nejraději bychom se ve vaně cachtali s ním. Tak uvažuje část rodičů. Jiní zase společnou koupel zatracují. Co je tedy správně?

profimedia-0287955383-1100x618.jpg Zdroj: Profimedia.cz

Kontakt kůže na kůži je pro miminko a jeho rodiče nenahraditelný a společná koupel je jedním z momentů, kdy si ho můžeme dopřát. „U kojence však musíme být velmi opatrní a dbát na jeho bezpečnost,“ říká Sandrine Dury, psychoterapeutka specializovaná na vztah rodiče a děti. „Miminko potřebuje pocit bezpečí, musíme je dobře držet, koupel nesmí být ani příliš teplá, ani příliš dlouhá,“ radí. Ideální je tedy miminko jen ošplouchnout, neprodlužovat koupání, a pokud si ještě chceme vychutnat vzájemný dotyk, tak je to lepší po osušení pod lehkou a teplou přikrývku, aby se nenastydlo.

Co až dítě povyroste?

Na to neexistuje žádný předpis. Některé maminky rády v tomto příjemném rituálu pokračují, jiným je to proti srsti. „Každá jsme jiná, k téhle záležitosti je třeba přistupovat podle vlastních pocitů, toho se držet. Každý rodič bere nahotu trochu jinak,“ říká Sandrine Dury. Pokud dítě vídá čas od času rodiče nahé nebo jen ve spodním prádle, třeba po ránu, když se chystají do práce, nahota by mu neměla dělat žádné problémy. Naopak pro stydlivější dospělé, kteří mají nahotu spojenou jen s přísným soukromím, není přirozené se svléci a s dítětem se koupat.

A co stud?

Společná koupel by měla být oboustranným potěšením a přirozenou věcí. Tam by neměl mít stud místo. Takže pokud se objeví, u dospělého nebo u dítěte, je to signál, že by se s tímhle rituálem mělo přestat. Obvykle ve dvou třech letech se dítě začne zajímat o tělesné odlišnosti dospělých. Začne klást otázky typu: Co je tohle? Jak to, že to já nemám? Můžu si na to sáhnout? Samozřejmě mu na ně odpovídáme, ale zároveň nás může jeho bezprostřední zvědavost přivést do rozpaků, to je docela přirozené. Není třeba nad tím nějak hloubat, prostě to vzít jako signál, že je čas s koupacím rituálem skončit.

Všímáme si reakcí

V některých případech dá samo dítě svým chováním najevo, že je mu společné koupání nepříjemné. Může jít jen o malé náznaky, jichž si všimne pozorný pozorovatel. Například si čas od času zakrývá své pohlaví, vyhýbá se tělesnému kontaktu i pohledu na nahotu dospělého. Ten by mu měl příznaky studu vysvětlit s tím, že je to úplně normální, že jeho tělo patří jen jemu a že nikdo nemá právo mu vnucovat, aby s ním dělal to, co se mu nelíbí.

Konec se přihlásí sám

„Konec koupání ve dvou se obvykle dostaví spontánně, prostě už to nebude ono, tak příjemné a samozřejmé jako dřív,“ říká Sandrine Dury. Nedá se přesně stanovit, v kterém věku se to stane, obvykle v tom předškolním, v pěti nebo šesti letech, kdy dítě začíná pociťovat jistý ostych vůči opačnému pohlaví. Tato nová situace ho vede k tomu, aby si víc uvědomovalo vlastní tělo i těla svých rodičů. I když nebude vysílat žádné signály, je dobré v tomto věku se společným koupáním skončit.

Svoboda ve vaně si žádá přísný dohled

Zatímco některé maminky si užívají společnou vanu s miminkem, jiné fandí naopak „svobodnému“ koupání miminek. Jde o to nebránit dítěti v pohybu lehátkem ke koupání, případně ho nesvazovat malým prostorem vaničky, ale dopřát mu volný pohyb ve vaně či sprchovém koutě. Je ovšem třeba dodržovat jisté zásady. „Především by miminko nemělo být ani na vteřinu bez dohledu dospělého, starší bratr nebo sestra, to nestačí,“ říká propagátorka této metody dětská fyzioterapeutka Michèle Forestierová.

Jak na to

Dítě položíme do vany či vaničky od sprchového koutu na záda, voda by mu měla dosahovat jen po boltce (je to zhruba 5 cm vody). Dítě nijak nepřidržujeme, můžeme mu však nechat ruku položenou na bříšku, spíš pro vlastní pocit, že je miminko v bezpečí. Můžeme pod něj položit i podložku do vody, ale není to nutné. Nemusíme se bát ani později, když se miminko naučí samo obracet na bříško. „Dítě se dokáže udržet ve vzporu o ruce, samozřejmě je na něj třeba dávat pozor,“ říká fyzioterapeutka.

Všechno má své plus i minus

S tímto způsobem koupání lze začít u dvouměsíčního miminka. Hodně to pomůže jeho motorice, zvykne si na vodu a je to i ekologické vzhledem k úspoře vody. Pro rodiče, který dítě koupe, je zase výhodou, že má obě ruce volné. Zvlášť když je dítě těžší, tak si některé maminky stěžují, že je bolí záda, když s ním musí manipulovat ve vaničce. Samozřejmě existují i nevýhody. Musíme hlídat, aby voda nevychladla, případně ji upustit a přidat teplou, a taky občas tělíčko dítěte polít, protože není zcela ponořené. Místnost by měla být dobře vytopená. Navíc bychom měli počítat s tím, že dítě bude cákat a voda bude všude. Nicméně co je to proti tomu, že si koupání skutečně užívá.

6.5.2019 8:10 | autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist