Mluvení je dřina – motivujte své dítě!

Kolem prvního roku života začíná dítě mluvit. Nejprve jsou to jednoslovná, často i jednoslabičná vyjádření, která mají spojitost s aktuálními situacemi (pápá, ham), osobami (táta, máma, bába), zvířaty (haf, mňau, bé) a věcmi (hop, tú). Tato vyjádření však sama o sobě nejsou jen pouhým pojmenováváním, představují celou větu a právě na situaci a kontextu závisí její význam. Když dítě řekne „tú“, může to znamenat „koukej, mám auto“ nebo „vidím, jak jede auto“ nebo „pojedeme autem“ nebo „slyším, jak jede auto“ apod.

Citoslovce

V řeči dítěte jsou také velmi častá citoslovce, která nahrazují slovesa. Např. hop = házím, házej, ham = chci jíst, jím, mám hlad, pa = jdu pryč atd. Tím, jak reagujeme, opakujeme a větu dopovíme, dáváme dítěti pozitivní zpětnou vazbu a umožňujeme mu tak rozšiřovat jeho aktivní slovní zásobu. Spojováním pak může vzniknout věta s více slovy, např. Táta pa tú. Máma dá ham.

Slovní zásoba

Slova dítě zpočátku řadí podle významu a napodobuje podle našeho vzoru. Protože jsou pro dítě víceslabičná slova zatím obtížná, přizpůsobuje je svým možnostem, slova komolí, zkracuje a vytváří vlastní novotvary. Naučí se používat „můj“, „moje“ , pozná rozdíl mezi „já“ a „ty“, správně reaguje na „ano“ a „ne“ .

Slovní zásoba se rozšiřuje v závislosti na dostatečném množství podnětů a na komunikačních příležitostech, které dítě má. Pokud s dítětem hojně komunikujeme a podporujeme jeho mluvní apetit, má kolem druhého roku aktivní slovní zásobu kolem 100 slov. Toto číslo je však pouze orientační, mezi dětmi jsou velké rozdíly.

Vývoj dítěte

Vývoj dítěte je komplexní, všechny dovednosti spolu souvisí a navazují na sebe. Samostatná chůze a zručnější manipulace s předměty ovlivňuje rozvoj jeho rozumových schopností a naopak. Mezi prvním a druhým rokem se významně rozvíjejí pohybové dovednosti dítěte. Tím, že je pohyblivější, rozšiřuje si okruh poznávání ve svém okolí, má větší příležitost rozvíjet své smysly.

Sluch

Pro vývoj řeči má zásadní význam kvalitní sluchové vnímání. Dítě se musí naučit poznávat rozdíly mezi jednotlivými zvuky, poznávat rozdíly mezi kvalitou artikulovaných hlásek. Tato schopnost se nazývá fonematické rozlišování a je rozhodující při osvojování správné artikulace. Jakýkoliv problém se sluchem je pro dítě velkou nevýhodou.

Vývoj řeči dítěte se sluchovou vadou je tímto handicapem vždy narušený, a proto vyžaduje odborné vedení již od prvních měsíců života dítěte.

Čtěte také:

Zrak

Na vývoj řeči má také vliv zrakové vnímání. Dítě velmi pečlivě sleduje naše mluvidla a snaží se napodobovat jejich postavení při artikulaci. Je tedy důležité, aby mělo dítě možnost svůj mluvící protějšek nejen slyšet, ale také vidět. Mezi druhým a třetím rokem je zpravidla dítě dostatečně vybavené na to, aby se jeho řeč mohla zkvalitňovat ve své formě i obsahu.

Slovní zásoba aktivní i pasivní se úměrně zkušenostem a podnětům rozvíjí a zvětšuje. Dítě si postupně osvojuje artikulaci většiny hlásek našeho fonematického systému. Tříleté dítě dovede řeč používat k dorozumění, k uspokojení svých potřeb, ovlivňuje jí prostředí kolem sebe, a to k velké radosti celé rodiny. Komunikace řečí se pro dítě stala potřebou, nutností, ale také prostředkem k zábavě a radosti.

Prostředí

Každé dítě je jiné a přináší si do života vlastní jedinečnou výbavu a obklopuje ho prostředí typické jen pro jeho rodinu. Proto má také vývoj každého dítěte své specifické rysy, kterými se liší od ostatních. Vývoj některých dětí je velmi pozvolný a plynulý, dítě „postupuje“ v získávání nových dovedností jakoby systematicky, krok za krokem. Jiné děti nemají v různých obdobích psychomotorický vývoj plynulý, vyvíjí se ve skocích. Období, ve kterých se velmi snadno učí, se střídají s obdobím klidu.

Stále se však dítě rozvíjí harmonicky a rovnoměrně ve všech oblastech. Třetí skupinu tvoří děti, které mají psychomotorický vývoj nerovnoměrný, to znamená, že v některých oblastech jsou napřed oproti svým vrstevníkům, ale naopak v jiných ani zdaleka nedosahují potřebné úrovně. U takových dětí je třeba najít příčinu a pokusit se tyto nedostatky „doladit“.

Nemluvnost 

Pokud se řeč dítěte nerozvíjí, může to mít mnoho příčin. Je-li však zdravé, jeho psychomotorický vývoj je bez odchylek, má vhodné podmínky pro rozvoj řeči, ale přesto do tří let věku nezačne mluvit, nazýváme toto období prodloužená fyziologická nemluvnost.

Není třeba se zneklidňovat, takové dítě potřebuje jen všestranné a pečlivé vedení včetně podpory a rozvíjení jeho komunikačních dovedností. Má potom šanci zařadit se svými schopnostmi mezi své vrstevníky.

Opakování

Rodiče svým přístupem a podněcováním dítěte ovlivňují rozvoj jak formy, tak obsahu řeči dítěte. Jedno od druhého nelze oddělit. Aby si dítě osvojilo správnou artikulaci hlásek, potřebuje opakovat mnohokrát slovo, ve kterém se hláska vyskytuje. Musí tak činit v různých situacích a musí vědět, jak na to. Využívá k tomu své smysly a naši ochotu opakovaně vše znovu a znovu předvést, to klade nároky nejen na dítě, ale také na vychovatele.

V prvním roce života potřebovalo dítě utvářet a upevňovat hlavně citové vazby, zažívat pocit bezpečí, aktivita byla hlavně na straně rodiče. Po druhém roce se snažíme dosáhnout komunikační kompetence dítěte, schopnosti se domluvit.

Aby se to úspěšně dařilo, je třeba řídit se několika zásadami:

  1. Na dítě vždy mluvíme správným mluvním vzorem, nešišláme, slova nekomolíme.
  2. Tempo naší řeči má být klidné, pro dítě srozumitelné.
  3. Modulace naší řeči by měla být výrazná, ale ne přehnaná.
  4. Po dítěti slova správně artikulačně opakujeme, nehodnotíme jeho nedostatky.
  5. Umožníme dítěti sledovat při mluvení náš obličej.
  6. Aktivitu střídáme s odpočinkem, dítě nepřetěžujeme zbytečně dlouhými činnostmi, dodržujeme pravidelný režim spánku a bdění.
  7. Hojně si s dítětem zpíváme, říkankujeme, čteme jednoduché pohádky a příběhy, prohlížíme knížky (leporela), komentujeme činnosti, které s dítětem děláme, zapojujeme ho do aktivní komunikace při hrách.
  8. Vyvarujeme se drilu. Je zakázáno používat výzvy typu „řekni“! Chuť dítěte s námi mluvit nesmí být vynucená, podporujeme jeho mluvní apetit poskytováním pozitivní zpětné vazby.

Nekonečné otázky

Někdy kolem třetího roku se u dítěte mohou začít objevovat první otázky „Co to je?“ a v zápětí otázka „Proč?“ Smyslem těchto otázek je v první řadě získat potřebné informace.

Postupně však pozorujeme, že se dítě opakovaně ptá na stejné věci stále dokola, ačkoli už odpovědi zná. Zamyslíme-li se nad obsahem těchto „rozhovorů“, zjistíme, že dítěti nejde o informace, ale hlavně o navázání kontaktu a posilování zpětné vazby rodiče. Dítě nám tím sděluje, že má zájem s námi komunikovat, má chuť mluvit. Citlivý a vnímavý rodič reaguje na tyto výzvy trpělivě, dítě neokřikuje a svými odpověďmi v dítěti podporuje jeho mluvní apetit.

Odpovídat na tyto otázky není často jednoduché, ale pokud od nás dítě uslyší „Dej mi pokoj! Neptej se na blbosti! Co zase chceš?…“, dítě se ptát přestane a jeho komunikační dovednosti se přestanou rozvíjet, protože přestane mít zájem.

Pokud se cítíme unavení, nejsme naladěni anebo máme za sebou perný den, máme zcela právo odpovědět „nevím“, „budu o tom přemýšlet“, anebo přesměrovat hovor jinam, ale je to pro nás jen čas na krátký oddech. K dialogu je třeba dvou a dítě si tyto zkušenosti ponese celý svůj život.

Zásoba slov

Ačkoli se dítěti věnujeme a poskytujeme mu dostatek komunikačních příležitostí, je běžné, že se dítěti mnoho slov ještě nedaří, že se v jeho řeči ještě objevují nedostatky. Kolem třetího roku mívá dítě aktivní slovní zásobu zhruba kolem 400 slov, a jak bylo výše uvedeno, řeč se stala jeho hlavním prostředkem komunikace s okolím. To se však nestane samo od sebe, je to výsledek velkého množství pokusů a omylů.

Rodiče mají povinnost dítě maximálně v jeho úsilí podporovat, chválit ho, motivovat. Pro vychovatele není snadné objektivně zhodnotit úroveň dovedností dítěte, často chybí srovnání, ale také nezaujatý pohled. Pokud dítě ve třech letech nemluví, doporučuji obrátit se na klinického logopeda, který stav jeho řeči posoudí a navrhne další postup.

Když se dítě učí mluvit, je to nejvíce zatížený duševní pracovník na naší planetě, aniž o tom má, naštěstí, nejmenší tušení. K. Čukovskij

12.2.2015 12:16| autor: Jana Bezděková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist