O výletu, pivu a bobcích…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Povedlo se! Změna se dostavila... Pár dnů po nešťastném a protrpěném nemocném týdnu jsem se cítila po fyzické stránce mnohem lépe. A protože jsem si řekla, že opravdu potřebuju něco změnit a nesedět jen doma při čekání na efičkota, rozhodla jsem se naplánovat manžulovi na prázdný víkend výlet.

 Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Samozřejmě s přidanou hodnotou. Pro mě jí měla být návštěva dědy (případně ještě strejdy a pocvičení se v řízení auta) a pro Jiřího navíc prohlídka nějakého místního pivovaru – nejlépe několika. A povedlo se. Výlet se vydařil beze zbytku. Jen škoda, že neměl tak 4 dny.

Byla jsem nesmírně ráda, že jsme se k tomu odhodlali – však kdyby náhodou, tak bychom určitě do nějaké nemocnice dojeli, cestou byli hned tři – minimálně. Ale nebylo to potřeba.

Adam byl z výletu také nadšený, protože se setkal s dětmi při hraní v dětských koutcích, projížděl se zámeckým parkem na své motorce, prošmejdil dědečkovi byt a přilehlé travnaté okolí domu před odjezdem a projel se ve vláčku (v nákupním centru mu už maminka jedné holčičky ukázala, že do vláčku se strkají korunky a ten se pak rozjede – i s ním na palubě). Bohužel pak dostat dítko z vláčku byl skoro nadlidský úkol, ale po mírném běsnění se povedlo. My věděli, že sladká nevědomost nepotrvá věčně.

S dědou čas zase, jako vždycky, strašně rychle utekl. Nejdříve jsme si zašli na oběd, pak jsme si u dědečka dali dobrůtku a kafčo. Před večerem jsme ještě využili krásného počasí a podívali se v Chebu do parku. A v Chebu v hotelu jsme měli rovněž zařízené bydlení. Bála jsem se, že bychom dědu rušili, pokud bychom zůstali spát u něho a jsem ráda za předvídavost. Chytly ho totiž záda a spal v noci místo v posteli v křesle. Tím pádem spal málo. Takže nevím, jak by to vypadalo, kdybychom tam zůstali nocovat. Asi by to pro něho bylo velmi nepříjemné.

A pro nás také, protože Adámek je ještě malý a v noci se přemísťuje, vyžaduje tulení a to zejména v cizím prostředí a budí se a mítá, a někdy i pláče. Navíc pro mne už není jednoduché vyspat se všude – bříško se spíše přelévá ze strany na stranu a mám-li se přetočit z boku na bok, připadám si, jako kdybych obracela tank. Stejně tolik místa zaberu. Tedy pro mne není moc komfortní spát v blízkosti Adámka, který kolem sebe kope. Naštěstí jsme měli v hotelu pro sebe třílůžák, kde jsem já spala na samostatné posteli a manžula s Adámkem na manželské. Velmi vychytané!!! Děkuji za zařízení manžulo! I děda tak mohl při své nespavosti využívat svého celého bytu a nebát se, že by nás snad rušil, když ho to tak bolelo.

V zajeté rutině tak i pro Adama došlo na příjemnou změnu. Soudím podle jeho reakcí – v hotelovém pokoji byl jako doma, velmi se mu líbilo, že se všechno odehrává v jednom prostoru a nejvíc byl překvapený, že může mít televizi naproti posteli. Doma sice pohádky také vídá, ale tady si vzal ovladač, lehl si do postele a pustil si telku. Museli jsme se smát. Německé pohádky a nějaký sport, co si pustil ráno, než jsme se my rodičové oblékli, využil k tomu, aby opřený o hromadu polštářů ležel a díval se. Vypadal najednou jako velký líný chlap, co doma nic nedělá a jen se válí u telky. Bylo to vtipné a samozřejmě jsme to museli zachytit na několika fotkách.

Cestování vydržel bravurně. Často jsme stavěli. Na procházku po zámecké zahradě, oběd a sem tam na záchod. Navíc jsem prozíravě zabalila celý malý batůžek hraček, které jsem v autě postupně vyndávala. To ho zabavilo po dobu, kdy nespal.

Také jsme si ověřili, že děti nepotřebují moc komunikovat verbálně, pokud jsou zhruba v podobném věku. Adam si rozuměl s německy mluvícím chlapcem úplně v pohodě. Jeden mlel Téééděééédi a druhej Klain bär či co, takže pohoda, vzájemně si to odkývali a hráli si, ukazujíc si znaky a jinou pantomimou, že ani jeden nechtěl jít domů.

Díky tomu, že Adam je opravdu společenský a strašně rád děti téměř jakéhokoli věku, troufám si tvrdit, že až sestřička trošku povyroste, bude nadšený, že má s kým dělat lumpárny. Do té doby budu muset zapracovat na jeho sociálním kontaktu s nějakými dalšími dětmi. Hodně mu to pomáhá ve vývoji. Už samotný výlet a to, že musel komunikovat s někým dalším (japonskými turisty v hotelu, chlapečkem a holčičkou v dětském koutku, dědou a strejdou) pro něho znamenal docela výrazný posun v mluvení a i po fyzické stránce se rozvinul. Je vidět, že se snaží slova, co zná, a znaky, co umí, spojovat do vět tak, aby mu kdokoli rozuměl. Už mi umí říct například, že nahoře v patře má hračku, kterou si tam zapomněl a chtěl by si pro ni jít, nebo by si raději ještě chvíli hrál a pak teprve se šel přebalit a nasnídat, popřípadě by raději tím směrem na procházku a ne tím, kterým chce jít maminka a proč (co tam je a co ho tak láká). A naučil se skvěle chodit po schodech – vypiloval to skoro k dokonalosti.

Navíc mě překvapilo, jak se rychle dokáže zorientovat v neznámém prostoru – resp. v prostoru, kde byl před hoooodně dlouhou dobou – např. u dědy v bytě, v hotelu... a jak je všímavý.

Jiří přidal do své pivní turistické mapy další pivovary, ochutnal pivo i přes soukromou párty v jednom z nich (navíc jsme dostali i malé občerstvení k pivní ochutnávce) a majitelé to nechtěli ani zaplatit a nebýt toho, že Adam už opravdu musel spát, byli by chtěli, abychom tam zůstali. Bylo to od nich velmi milé, protože najít ten pivovar vůbec nebylo jednoduché! (Byl v místě, kde bych ho čekala jen velmi málo, navíc otočený spíše k jiné části silnice a nebýt toho, že se manžel zoufale snažil a obešel celý ten blok domů, byli bychom odešli bez zářezu na pažbě.)

Také jsme se přesvědčili, že Cheb je město, které kromě Špalíčku má i mnoho jiných krás a zajímavostí, které stojí za to navštívit ještě při dalších návštěvách. Tedy, že i s malými dětmi je co vidět a co si užít.

Z výletu jsem se vrátila dobitá energií, dobrou náladou ze splněného úkolu nejen návštěvy, co jsem si předsevzala ještě před porodem udělat (návštěva dědy s malým Adamem a maličkou efičkou nebude zase hned tak možná, tedy je otázka, kdy dědu zase uvidím) a s manžulou jsme zase chvilku strávili společnými aktivitami jinými, než řešením práce nebo úkolů kolem budoucího bydlení. Hned se zdálo být veseleji.

Dostali jsme kupu dárků od strejdy i dědy, od dědy navíc na cestu výborné chlebíčky vlastní výroby (velmi vyhlášené, jen mě mrzí, že i přes bolavá záda šel nakupovat suroviny!!! Proto jsme se, dědo, přece neohlásili s příjezdem dříve! Ale já vím... a navíc se po nich v autě jen zaprášilo – musela jsem se smát, že manžula se prý styděl si vzít na návštěvě, když my ostatní jsme si nebrali. Jenže já povídala a navíc jsem se bála, že jsem stále od snídaně plná – a určitě to znáte, k miminkům v bříšku se zase tolik jídla nevejde...).

A teď už snad bude kupa sluníčka na zahradě. Vyburcovalo mě to k malé aktivitě – po pejskovi jsem vše sesbírala, takže nás zase čeká nerušený oddech a Mítačut konečně může prozkoumávat, co se mu zlíbí, a nemusíme se omezovat jen na verandu, jako za škaredých jarních dnů, kdy jsem se bála, že se s nějakou rozmočenou hromádkou potká. Navíc moje přehazování suchých psích bobků do pole ho velmi pobavilo, takže jistě ocení, až teta s pejskem zase brzy přijedou, aby bylo co přehazovat přes plot do pole! S lopatkou teď chodí a zkoumá zahradu sám a hledá, co by se dalo přes plot hodit... to tam zase bude věcí!

Zítra budeme muset vymyslet nějakou jinou bžundu, abychom pak ale měli vůbec nějaké zahradní náčiní a hračky...

Jen místo bžundy bude zase jedna včelička do zadečku, tak snad to ten náš klouček u paní doktorky zvládne.

Užívejte vykukujícího sluníčka,
Zuzana


 

Zuzana právě prožila 32. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 

 

23. 4. 2015Zuzana
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Jako žito

MÁMA ZUZANA Tak se cítím. Unavená. Jako strašně zmlácená… Snažím se stihnout všechny termíny odevzdání všeho, co hoří, a nebo hoří víc… Celý článek »

Stavební povolení

MÁMA ZUZANA Je doma. Zdálo se to jako už nemožné, ale je doma. Přišlo mailem a je tu. Otevřeli jsme bublinky i přes mé kojení a u večeře vypili každý kousek ze své sklenky.  Celý článek »

Trpělivost

MÁMA ZUZANA To je zboží, kterého se mi někdy v poslední době opět nedostává. Vím, že je to u nás už ohraná deska. Jenže opravdu nepamatuju, kdy jsem si od dětí naposledy odpočala na déle než pár hodin. Rozumějte. Sem tam vyjede manžel s dětmi... Celý článek »

Mlčeti zlato…

MÁMA ZUZANA nemlčeti platina? Už se Vám určitě někdy stalo, že jste se musely rozhodnout mezi úplně dvěma špatnými variantami. Tedy... „špatnými“ je relativní pojem. Zkrátka mám na mysli rozhodování, které nemá naprosto dokonalé řešení. A protože... Celý článek »

Když máma naletí

MÁMA ZUZANA Tento týden jsem sobě, ale hlavně svému malému synkovi, připravila ohromné zklamání. A na rozdíl od dítěte, které jak je pozitivně naladěné od narození ze svého přirozena, jsem se toho pocitu nemohla zbavit – a vlastně jsem se ještě... Celý článek »

Když létám...

MÁMA ZUZANA Mám ráda cestování. Cestování v jakémkoli dopravním prostředku. Z prostředků nejvíc letadlem. Mé děti to mají stejně. To si troufám tvrdit. Celý článek »

Na mou duši

MÁMA ZUZANA Abych navázala na předchozí blog, Vánoce u nás proběhly. Nikterak bych to nerozmazávala, protože bych si opět musela trošku stěžovat na „babičku“. A tak raději nebudu vyprávět. Celý článek »

Sáňky v létě

MÁMA ZUZANA Po delší odmlce vás opět zdravím. Velká omluva všem, pokud jste na blog marně čekali. Rozhodování na poslední chvíli má svá úskalí. Někdy nemalá…  Celý článek »

Mumie

MÁMA ZUZANA Týdny plynou a my už víme, že na dovolenou do dalekých zemí, pojedeme (tedy, pokud zdraví dovolí a bude jinak shůry dáno). Celý článek »

Nedovolená dovolená

Každý se občas v životě ocitl mezi mlýnskými koly. My se tak cítíme nyní. Celá rodina. Na jaře jsme si s kamarády koupili letenky do Brazílie, že pojedeme na krásnou dovolenou přes Vánoce. Letenky jsem pro jistotu pojistila pro případ, že bychom... Celý článek »

Parádnice

MÁMA ZUZANA Dva týdny se v kalendáři otočily a u nás se relativně nic nezměnilo. Tedy co se týká stavu domu, stavebního řízení a hypotéky.  Celý článek »

Mluvící a čůrací

MÁMA ZUZANA Vždycky se na podzim těším jako malá holka. Přijde mi snad stejně zábavný, jako zima. V zimě se, pokud je, běhá po sněhu a hraje v něm. Když ne, tak se na něj těší… a podzim zase přináší kupu listí. To naštěstí mnohem pravidelněji v... Celý článek »

Kdo si hraje, nezlobí…

MÁMA ZUZANA …většinou. Poslední dva týdny byly nabité událostmi. Nedostali jsme hypotéku, neočkovali děti, protože byly nastydlé, (díky tomu ani nenastřelovali náušničky), dověděli jsme se, že brzy dostaneme stavební povolení, manžel se dověděl,... Celý článek »

Ideální mimi

KLUB TĚHULEK! ZUZANA To je jasné označení naší Zorečky. Miluji naše miminko. Asi jako každá máma, ale u naší Zorečky je skutečně jen minimum chvil, kdy bych ji nejraději vystřelila na Mars a zavřela okno.  Celý článek »

Až jednou…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Mám seznam. Už to není seznam věcí, které musím stihnout do porodu. (Naštěstí! Stále platí, že „hlavně už žádný porod!!!“ Dvě akutní sekce stačily.) Je to seznam toho, na co se těším, až to budu moci dělat. Jednou. Až děti... Celý článek »

Tak a DOST!!!

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Tento náš domácí a poslední šestinedělní týden poznamenal test Babywebu: Jste líný rodič?! Celý článek »

Týden snů a klidu

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Prožívám s rodinou takovou moji malou dovolenou. Se začátkem prázdnin odjela babička učitelka na týden za svými příbuznými a přáteli a doma zavládl klid a pohoda. Tedy klid spíše bez komandování, bez fňukání, že děti všechno... Celý článek »

Syslí tváře a vypasená bříška

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Zase ten blog nepíšu v termínu. Najít čas v rozmezí pátek až úterý dopoledne se stalo nadlidským úkolem. A v rozmezí úterý až pátek se zase nic tak zásadního většinou nestane, nebo se pak stane něco mnohem lepšího, takže to... Celý článek »

V nouzovém režimu

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Tak fungujeme. V duchu už tomu říkám nouzový režim. Já a mé dvě děti, které jsou mimochodem velmi hodné - obě, žijeme podle pravidel cizí domácnosti tak, abychom co nejméně překáželi a co nejvíce si užili spolu legrace – a... Celý článek »

Ať žijem!!!

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Týden opět v čudu... a manžulovo dovolená taky. Návrat do práce se mu ani trošku nezamlouval. Prý si ani nepamatuje cestu do práce. ;o) Vtipálek. Celý článek »

Porod, Zorka a já

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Ač to tak v neděli večer nevypadalo (a v pondělí v porodnici při vyšetření se stahy po 4 minutách prý také ne), pondělní poradny v 9:00 jsem se už 2 v 1 nedočkala.  Celý článek »

Když dojde na ústupky…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Ještě pořád jsem celá... Efička se zatím ven nemá. A já jsem ráda. Objednaná do poradny jsem zase na pondělí, tentokrát bylo všechno v pořádku napoprvé, tedy žádné přetáčení monitoru. Uvidíme, zda se pondělka tahle ještě... Celý článek »

Že bychom třeba vymalovali?

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Voda zase nebude. Respektive porod do ní. Stejně jako v mnoha jiných porodnicích, je v současné době na Kladně použití porodní vany hygienikem zakázáno. Takže zase smůla... No co se dá dělat. Celý článek »

Poradna s povidlovým koláčkem

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Porodnice v Kladně mne znovu (ač po skoro dvou letech) nezklamala. Všichni byli hodní, laskaví... a bylo tam narváno. Ale v tamním stále stejném bufetu jsem si ihned koupila výborný koláček s obrovským množstvím povidel.... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené