Pan Nočník

BATOLE LIVE! ANITA Nevím proč, ale k „nočníku“ a „záchodu“ jsem v rozhovorech s Anit předsadila slovo „pan“. Asi jsem tak podvědomě chtěla Anitce podsunout, jak důležité tyto věci denní hygieny jsou. Pan Nočník předává čurání a hovínka panu Záchodu. Pan Záchod je spláchne (sní). A oba mají radost. To je mantra Anitina vyměšovacího procesu.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Instrukce nebo intuice?

Když bylo Anit asi devět měsíců, vydala jsem se s ní na kurz „Hurá na nočník“. Jeho cílem bylo poradit rodičům, jak naučit děti chodit na nočník do dvou let. „Pohoda, máme ještě spoustu času,“ říkala jsem si. Zrovna jsem ale měla čas a taky jsem se nechala zlákat maminkami a lektorkou ze znakování.

Kurz byl pro mě malinko matoucí. Sice hlásal odnaučení od plen do dvou let, zároveň ale cílil na mnohem mladší děti. Vybrala jsem si proto jen ty rady, které mi intuitivně připadaly vhodné pro model, který jsme s Tomem zvolili my. Nechtěli jsme vysazovat naši dceru na nočník, sotva se naučila sedět. Ani podmiňovat její vyměšování odměnami a tresty. Ovšem pomalu jsme ji na pana Nočníka začali zvykat už zhruba od třinácti měsíců. Tedy od doby, kdy se naučila chodit (a tedy i sedat ze stoje – takže jí na nočník nikdo nemusí pomáhat).

První seznámení

Nočník jsme koupili na začátku léta a nejprve jsme Anit vysvětlili, co to vůbec je za podivnou „stoličku“. „Tady se čurá a kaká. Ee-ee.“ Ukazovala jsem jí důležitě každé ráno po probuzení. Při tomto proslovu jsem sama seděla na záchodě, nahatá Anit naproti mě na nočníku. První den se rozkřičela, že na pana Nočníka sedat rozhodně nebude. Hned si stoupla a my ji nechali odejít. Dalších pár dní sice chvilku poseděla, ale nevydržela ani několik minut.

Naše nočníkování teď

Postupně se doba sezení prodlužovala a já ji začala zvykat na sezení na nočníku častěji (tedy ne jen ráno). Momentálně ji posadím vždy, když mám pocit, že by mohla čurat nebo kakat. Někdy se povede, jindy (většinou) vstane a udělá loužičku vedle na podlahu. Občas na zemi přistane i nějaký bobek. Seznamovat batole s nočníkem je jako mít doma štěňátko. V této fázi mi ale jde hlavně o to, aby se nelekla, když se v panu Nočníkovi najednou „něco“ objeví. Když se zadaří, vždy se na dceru usměju. A i když se snažím mírnit ovace, které mi duní v těle (nechci, aby vyměšovala proto, aby udělala mamince radost), Anit pozná, že se jí něco povedlo. Často si sama zatleská. Pak projdeme naším rituálem – spolu ruku v ruce odneseme to, co pan Nočník chytil, panu Záchodu. Ten udělá Splách (Anit znakuje mohutným mávnutím ruky). A umyjeme ruce.

Nočník taky často zapojuji do různých her. Všichni Anitčini plyšáci a pany už dělali „ee-ee“. Anitka je sama dává vyčurat a vykakat, když dospěje k názoru, že pes Pes, Sue, Ela, Hilda, Kája a mnoho dalších Anitčiných plyšových a pryžových kamarádů (no, nějak se nám ten zvěřinec-paninec rozrostl), potřebují. Vždycky pak koukne do nočníku a zakroutí hlavou s nechápavým pohledem na dotyčnou panu: „Není nic.“ Vždycky mě tím rozesměje.

Jsem spokojená. Anitka má patnáct měsíců. Nočník bere jako přirozenou součást domácnosti a každodenních činností. Nebojí se ho. Nemá s ním spojené žádné výrazné pocity. A až se přehoupne z orální do anální fáze a naučí se cíleně zadržovat potřebu, pan Nočník se stane jejím pravidelným společníkem. Počítám někdy kolem druhého roku plus minus.

Dobře mířené „rady“

Přestože jsme s Tomem naprosto v klidu a Anitčino vyměšování neřešíme, dost známých v našem okolí má potřebu nám radit, jak na to. Na co? Aby už to naše dítě KONEČNĚ začalo chodit na nočník. To dřív (myšleno o jednu až dvě generace zpět) se dávaly děti na nočník už ve čtyřech měsících – hned, jak se naučily sedět. (Co na tom, že ve čtyřech měsících z vývojového hlediska dítě sedět SAMO neumí, tedy toto „sezení“ bylo spíš posazování – tedy z pohledu moderních trendů nevhodná až škodlivá manipulace s dítětem).

Pro pobavení podobně smýšlejících rodičů, jako jsme my, uvedu dvě povedené rady, které jsme dostali. Prosím, nezkoušejte!

Rada číslo jedna: Musíte Anit posadit na nočník a držet, držet, držet, dokud se nevyčurá. Klidně i hodinu. Nevadí, když brečí nebo se vzpouzí. Za pár dní až týden (strávený aplikováním této metody) se naučí, že se čurá do nočníku. (Jasně, co ji třeba rovnou na ten nočník přilepit sekundovým lepidlem, když už jsme u humánních metod?)

Rada číslo dvě vychází z následujícího rozhovoru:

Rádce: Tak co, už chodí na nočník?
My: No, seznamuje se. Obvykle si sedne, pak stoupne a vyčurá se vedle. Haha (myslíme si, jak jsme vtipní a že touto historkou už máme téma „nočník“ odbyté).
Rádce (přísně, vtípek evidentně nezafungoval): No a dostane bitku?
My: Nechápavě se díváme na rádce, jestli to myslí vážně nebo si dělá nějakou zvrácenou srandu.
Rádce: No tak jako ne úplně velkou bitku, ale prostě na zadek. Aby věděla, že vedle nočníku se nesmí čurat. (Když nebude fungovat přilepení na nočník, proč nezkusit dítě pokaždé, když se vyčurá jinam, zmlátit? Určitě pak získá výborný vztah nejen k osobní hygieně, ale i svým rodičům. Díky za radu!)

Nevěřím, že rodiče, kteří při výchově používají aspoň trochu intuici, by něco podobného dělali. Ani dnes. Ani dřív! Oba mí rodiče jsou psychologové. Moje máma dokonce vývojová psycholožka. A my se sestrou jsme se v pohodě naučily chodit na nočník těsně před druhými narozeninami. Takže tohle není „záležitost“ naší generace. Je to jen o naslouchání svým dětem a „pomáhání jim růst“. A mezi pomocí a nucením je obrovský rozdíl.

Temná stránka pana Nočníka

Vše ale není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Pan Nočník má totiž i svou temnou stránku. V rámci seznamování Anit doma chodí dost často „s holou ďupou“. A tak kromě neustálého utírání loužiček občas zažijeme i výživnější příhodu. Jen z minulého týdne mám hned dvě.

Po létě jsem začala zase víc pracovat. Tom doma hlídá, já si sbalím kabelku a chvátám do televize. Jenže něco tady smrdí. A to dost! Nestíhám. Jako obvykle jedu na knop, což se v pražském provozu fakt nevyplácí. „No, asi jsem do něčeho šlápla,“ říkám si. Jenže nešlápla. Od Anitčiných hovínek mám celou kabelku a teď už i sedačku v autě a kalhoty. Jak se to stalo, nemám čas řešit. Musím totiž rozhodnout jiné dilema: Převléct se a přijít hodně pozdě, nebo smrdět? Z lákavé nabídky vybírám dvojku. Takže o pár desítek minut později se plížím chodbami ve snaze nepotkat příliš mnoho kolegů. Na WC se zbavuji toho nejhoršího, ale kabelka druhý den stejně letí do popelnice. Nikdo mi nic neřekl, tak snad si toho fakt nevšimli. Nechci být v práci za smraďocha.

Druhý „hnědý útok“ schytal Tom. Zase jsem ráno hektila do práce a už vypravená na něj volám, ať si jde převzít Anit, že už fakt musím. Tom se vybatolí z postele a rozespale sestupuje po schodech dolů. Najednou rána a je na zemi. Uklouzl po čerstvé hromádce. Rychle jsem se zdekovala. A ponaučení? Když nemáte čas dítě sledovat (jestli tlačí nebo se chystá čurat), bez plíny ho nechávejte jen na vlastní nebezpečí.

Vyměšování zdar. Vaše V.

17. 9. 2014Veronika
Komentáře k článku
Počet komentářů: 2
Obrázek uživatele Veronika
Veronika

Zuzko, díky za komentář. Hezky jsi mě povzbudila! Sice mám kolem sebe podobně smýšlející maminky a respektující a chápající rodiče i tchány, ale někdy potřebuju slyšet nějaký povbudivý příběh, protože těch "rejpalů" se najde taky dost:-) Mějte si prima a ať se vám čůrá:-)

Obrázek uživatele Zuzana T
Zuzana T

Veroniko, super článek! Hlavně u konce jsem se fakt nasmála :) a u těch dvou zaručených metod jsem zase valila oči, až mi málem vypadly. Mám dvě děti, dvou a půl letou "slečnu", která se naučila chodit na nočník úplně sama. Někdy kolem 12, možná 13 měsíce jsme nočník pořídili a když byla chvíle, posazovali a říkali "ee", to stejné slovíčko jsme říkali u přebalování. A nic. V létě, když jí byl rok a půl, jsem se snažila víc. Co nejvíc jsem ji nechávala bez plenky a pokoušela se vychytávat "nehody". No moc úspěšná jsem nebyla, louží bylo všude dost, bobků taktéž. Pak se nám narodilo mimčo, teď už roční brácha a já jsem svou snahu vzdala. Prostě při té péči o miminko nebyla síla ještě llovit všude louže a bobky a vychytávat ty správné chvíle. A pak, těsně před Vánoci, nám naše holčička nadělila dárek. Začala konečně hlásit "ee". To jí byl rok a třičtvrtě. Samozřejmě, že ze začátku to bylo většinou až po akci, pak při ní, pak to chtělo moji tryskovou rychlost a nakonec, ještě než jí byly dva, úplně v klidu říkala a byla bez plen. Teď už má plenky jen na noc a taky to nechávám na ní, prostě to přijde. Je spousta nocí "sucho" a pak zas několik za sebou ne, tak ji nechci nechat spát v mokru. A její roční brácha? Ten o existenci nočníku ví, vidí, co na něm ségra dělá a necháváme to na něm. I když už se spousta lidí ptá, jestli už na nočník chodí. Uff, jsem se nějak rozepsala ;) každopádně potvrzuji, že to prostě přijde a plus minu kolem toho druhého roku. Mějte se hezky, Zuzka

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Anitka bude sestra

(Těhulka LIVE! Veronika) Vždycky jsme si přáli mít víc než jedno dítě. Já čtyři, Tom dvě. Kompromis je tři. Ale uvidíme. To ještě předbíhám. Když se narodila Anit, byla jsem v totální mateřské euforii. Ta ostatně stále trvá. Přála jsem si, aby... Celý článek »

Jak mluvit s dětmi

BATOLE LIVE! ANITA Dneska jsem po dlouhé době brečela. Brečela jsem jako želva spolu s Anit. Ta mě střídavě vinula k sobě a odstrkávala. A (na)říkala: „Máma ne!“ Mé slzy ji překvapily stejně jako mě samotnou. Celý článek »

Vzdorný týden

BATOLE LIVE! ANITA Minulý týden vzdorovaly události, věci i dítě. Jedna z velkých změn, kterou jsem slibovala v minulém článku, nakonec nepřišla. Měli jsme koupit byt. Den před podpisem smlouvy se ale majitelé domluvili s jiným zájemcem, který měl... Celý článek »

O holčičích věcech

BATOLE LIVE! ANITA Poslední dobou se dějí velké věci. Velké, intenzivní a většinou pozitivní. Čas, kdy o nich napíšu víc, ale teprve zraje. Dnes budu psát o malých věcech. Malých, ale pro nás neméně intenzivních. O naší holčičí holčičce.  Celý článek »

Léto s Anit

BATOLE LIVE! ANITA S Anit miluji všechna roční období, ale nejvíc léto. V létě se všechny drobné všednodenní problémy tak nějak řeší samy. Na oblečení Anit vystačí jedny šaty na týden, vše mokré hned uschne, vůbec nevadí, když Anit nechce nosit... Celý článek »

Umluvená máma

BATOLE LIVE! ANITA Nemyslela jsem si, že se mi to někdy stane. Jsem extrovert. Mluvím hodně. Mluvím ráda. Dokážu mluvit pořád! Zeptejte se kolegů z práce, kteří mají „to potěšení“ s takovou praštěnou nezavřipusou sdílet kancelář. Ještě štěstí (pro... Celý článek »

Zoubky jako perličky

BATOLE LIVE! ANITA Začaly prázdniny a najednou se toho děje nějak moc. Návštěva na Moravě a řádění s Anit v aquaparku, moje máma v Praze, party s Ániným kamarádem Edou na chatě. A taky první prohlídka u zubaře. Celý článek »

Máma, táta, Áňa

BATOLE LIVE! ANITA V létě nepracuji. Nebo jen minimálně. A tak s překvapením zažívám období, kdy během odpoledního spánku nebo v noci nepotřebuji brejlit do počítače. Kdy se nemusím do telefonu respondentům omlouvat, že se neslyšíme, protože dcera... Celý článek »

Party time!

BATOLE LIVE! ANITA Anitka absolvovala dvě oslavy svých druhých narozenin. A je potvrzeno: Anit je "párty člověk". Miluje společnost. Tanec. Veselí. Focení. Náš malý extrovet si prostě užil dosyta. Pozornosti se jí dostalo ze všech stran. Celý článek »

Poprvé u moře

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek by mohl být krátký. Krátký jako jedna věta. Byla to fantastická dovolená! Víc než to. S Tomem jsme u moře nebyli tři roky. Předtím jsme si to ale dávali pěkně v našem stylu. Věděla jsem, že teď to bude jiné. To mě... Celý článek »

Kytičková koupel

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek píšu těsně po tom, co jsem Anit uspala. Anit občas usíná s hlavou na mém břiše nebo hrudníku. Stejně jako dnes. A tak ji můžu očichat. Sledovat, jak chvilku hýbe očima pod zavřenými víčky. Jak se usměje z... Celý článek »

Temná stránka rodičovství

BATOLE LIVE! ANITA Na Velikonoce jsme jeli navštívit Tomovy prarodiče na Slovensko. Liptovský Mikuláš je sice z Prahy pořádný kus, ovšem s mezipřistáním na Moravě u našich se to dá celkem v pohodě zvládnout. Veškeré cestování navíc plánujeme tak,... Celý článek »

Srabíci, nemehla a špindírové

BATOLE LIVE! ANITA A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli, a ta Anitka se nemohla nabažit houpání... Celý článek »

Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela... Celý článek »

Batoletština

BATOLE LIVE! ANITA Právě jsem Anit uspala. Představte si tu situaci: ležím s ní v posteli, ona chvilku saje mléko. Pak se otočí, opře se zády o mou hruď. Poslouchám její pravidelný dech a přemýšlím, o čem budu psát. A zase mě nenapadá nic, na co... Celý článek »

Výchova nemá být dřina

BATOLE LIVE! ANITA O výchově se často bavím s Tomem a MILUJU jeho pohled. Ztotožňuji se s ním a děkuji Osudu za takového chlapa. Kterému nemusím nic tajit (třeba rozbitou skleničku nebo tři loužičky na koberci). Se kterým nemusím o nic bojovat ... Celý článek »

Co od dětí chceme...

BATOLE LIVE! ANITA Nejdřív prostě jen chceme, aby byly. Pak se ale naše požadavky začínají zvyšovat. Aby zvedaly hlavičku. Aby lezly. Aby seděly. Aby chodily. Vždy podle věku a (v "chytrých knihách" definované) probíhající fáze vývoje. Období, ve... Celý článek »

Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple - a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu... Celý článek »

Rok dřevěného koně

BATOLE LIVE! ANITA Rok 2014 byl podle čínského horoskopu rokem dřevěného koně. Vlastně pořád je, protože končí až v druhé půlce února. A jaký byl ten náš? Rychlý. Bujný. I plný rodinné intimity a budování vztahů.  Celý článek »

Prosím, nestrašit!

BATOLE LIVE! ANITA Tento článek bych chtěla věnovat Mikuláši. Tomu, jak se u nás slaví, a co vlastně znamená pro děti Anitčina věku. Předtím ale lehce zabrousím do uplynulých čtrnácti dnů. Ty jsme s Anit obě promarodily.  Celý článek »

Plínu, dudu a šup nahoru!

BATOLE LIVE! ANITA Naše slaďování práce a rodiny dosáhlo kritického stádia. Stádia, kdy se musí “něco” stát. Některé situace našeho života se totiž občas začínají podobat rodinné komedii. Takový scénář by si ale nikdo snad ani netroufl napsat.... Celý článek »

Sebezpytování

BATOLE LIVE! ANITA Svoje chyby znám a nějak jsem se s nimi naučila žít. Taky jsem s nimi naučila žít Toma (za těch nekonečně mnoho - 15 - let, co jsme spolu). A teď se s nimi učí žít Anit. Jenže má dcera mi nevinně a bez jakýchkoliv postranních... Celý článek »

Zvedáme kotvy

BATOLE LIVE! ANITA Konečně je to tady. Stěhování. Prodali jsme byt a přesunujeme se do nájmu. Zatím. Než se rozhodneme, kam dál. Stěhování je mimořádná situace, která otevírá celé rodině nové obzory. Obzory týkající se hlavně otázky, kolik je toho... Celý článek »

Jednomatka

BATOLE LIVE! ANITA Ještě než jsem měla Anitku, často jsem slýchala od svých “dětných” kamarádek: “Počkej, až budeš mít taky dítě. To ti teprve začne tóčo. Žádné vysedávání, vykecávání. Uvidíš!” Pak se narodila dcera. A teď zase poslouchám (obvykle... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí

BATOLE LIVE! ANITA Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak trochu... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí.

(BATOLE LIVE! ANITA) Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak... Celý článek »

Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se... Celý článek »

Anita v botách

BATOLE LIVE! ANITA Odkaz na Perraultovu pohádku v nadpisu je tentokrát čistě náhodný. Ne, že by Anitka nebyla chytrá jako onen kocour. A výřečná je taky dost. Já chci ale psát o botách. Protože boty - to je téma. Celý článek »

Prázdniny u babičky

BATOLE LIVE! ANITA Minulých čtrnáct dní jsme s Anit prožily u našich na Moravě. Tom nám oběma moc chyběl. Ale zase jsem měla full servis a tyto "prázdniny u babičky" si náležitě užila. Máma si vzala dovolenou, takže jsme se podělily o hraní s... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené