Tatínek Emanuel (63): Dítě školkou povinné II.

Syna ještě ze školky nevyloučili. I když měl už asi namále. Laskavý čtenář jistě ví, co znamená být po škole. A můj syn už byl po školce!

Manželka se už sbírala, že ho půjde vyzvednout, když tu ji volala paní ředitelka školky, že Háša zorganizoval sedmnáct dětí, aby společně bojkotovaly oběd. A že jako by bylo dobré, abychom ho tam nechali o tři hodiny déle, že s ním i s dětmi potřebují pracovat. Svolili jsme.

Nevím, co tam s ním přesně dělali, ale tvářil se docela spokojeně. Že by si nesměl hrát s ostatními, dokud nesní dvě porce? Nebo musel stokrát opsat: „Školkový oběd není dá!?“ (Výraz dá používá syn jako ekvivalent pro fuj. Mluvit neumí, psát taky ne.) Nevím. Ale na nemluvně je to slušný organizační výkon, že?

Jinak se syn pořád občas počůrává. Doma to používá jako zbraň proti nám. „Tu máte rodiče za trest!“ Jindy zase rozlije manželce do postele vodu. Ve školce se občas také počůrá. Mám hypotézu, že to dělá proto, aby na sebe soustředil pozornost. Taky se rád předvádí, jak je šikovný, že se sám svleče i obleče. Ale čert ví…

Má paní je doma, a tak dáváme syna do školky, jen když je úplně zdravý. Věřím, že ostatní rodiče posílají děti i s rýmou a kašlem. My ne. Takže syn navštěvuje školku dost nepravidelně. Naštěstí v naší školce platí, že nevyužitou docházku může čerpat jindy.

Když zůstane s rýmou doma, dohromady mu nic není, tak může řádit jako tisíc čertů. Jelikož neumí mluvit a nás zajímá, co dělají ve školce, hrajeme si na školku doma.

Syn si postavil jakousi opičí dráhu. Přes dva kbelíčky položil smeták, který přeskakoval. Pak rozestavil míče, mezi kterými provozoval člunkový běh. Za ně natahal stoličku, větší stoličku, židli a křeslo. Přeskákal z jednoho na druhé a vše završil saltem na kanape. Skvělé, dokud mě nezačal nutit, abych to dělal po něm.

Pak si stáhl matraci z mé postele a ukazoval nám válení sudů, kotrmelce a vyskakování jako na trampolíně. Nakonec dal nějaké prostné cviky a pár kliků. Všechno završil divokým výrazovým tancem téměř na špičkách, který bych nazval „Jeskyní medvěd se raduje ze sežrání tlupy lovců“. Takže pohybová výchova je mi jasná.

Syn má doma plastelínu, vodovky, voskovky, tužky, fixy. Předvádí nám, jaké se naučil nové techniky. Na některé jsem se ve školce ptal. A prý to nedělali. Takže rozválení plastelíny válečkem na nudle po stole a vykrajování tvořítky na vánoční cukroví je asi synova invence. Stejně tak obtiskování ozdobných knoflíků do plastelíny.

No a na vycházkách sbírají všechno možné. Což praktikuje i s námi. Navíc se ve školce učí i znakovou řeč. Proč ne. Sám fakt učení je důležitý. Nepatřím k rodičům, kteří požadují, aby se dítě ve školce naučilo dvěma světovým jazykům a golfu. Jenom když syn nemluví a doma znakuje, je někdy těžké pochopit, co chce. Předvádím znaky ve školce a tam mi je vysvětlují.

Vypadá to, zaplať Pánbu, se školkou dobře. Ne jako se mnou. Mám pocit, že mě kdysi vyloučili asi z pěti školek pro asociální chování, kdy jsem ubližoval sobě i ostatním dětem.

A naposledy mi říkali ve školce, že syn si okupuje o rok staršího chlapečka, kterému brání dělat, co ten by chtěl, a naopak ho nutí dělat, co můj syn chce. Doma rozhodně zavedu přísné vyšetřování podle metodiky ministerstva školství o vyšetřování šikany. Ale jak vyslechnout nemluvně?

18. 10. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené