Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě pletou oslavu Silvestrova svátku s oslavou Dne dělostřelectva a raketového vojska. (Ten je tuším až 15.1., výročí bojů u Jasla.)

Celkem vzato, letošního přelomu roku jsme se obávali. Náš byt není tak odhlučněný, aby k němu neproniklo bujaré veselí a loňský zážitek byl celkem hororový. Zato jsme měli plán, jak přežít, pokud možno s co nejnižšími ztrátami na dětech. Jenže plán byl nevyzkoušený. A záložní plán „B“ neexistoval.

Naštěstí nám náš plán vyšel. Celkem vzato, byl to pohodový televizní Silvestr. Spát jsme šli před osmou. Když nás petardy a rachejtličky po půlnoci vzbudily, než dostal syn záchvat panické hrůzy, odnesli jsme ho k PC a pustili mu Krtečka tak nahlas, až to přehlušilo venkovní projevy. Kolem druhé hodiny ranní zase spokojeně usnul. Díky, pane Milere.

Nicméně synův biorytmus narušen byl. Podle hesla: „Protivné dítě je méně protivné venku než vevnitř,“ jsem syna v šest ráno narval do kočárku a vyjel do ztichlých ulic. Okamžitě zase usnul. Chodil jsem dvě hodiny novoročním sídlištěm a měl dost času na bilancování, předsevzetí i meditaci.

Uvědomil jsem si, jak přelomový pro nás letošní rok bude. Někdy letos zahodíme kočárky a syn se z nemluvněte stane mluvčím. Doufáme. Teď se nacházíme v období anglickou literaturou nazvané terrible two, strašlivý druhý rok asi mezi 18. a 28 měsícem. Vybavuje se mi asociace na námořní termín „oblast řvoucích čtyřicítek.“ Syn je teď prostě příšerný.

Hošík je naprostý asociál. Všem bere hračky a sám svoje brání. Trvá na tom, že se bude dělat jen to, co chce on a jen tehdy, když on to chce. Ještě neumí vyjednávat, pouští se opakovaně do naprosto ztracených soubojů. Většina přebalování, oblékání, aplikace sirupů a kapek, transport do postýlky, to všechno připomíná boj na život a na smrt. Zatím syn vždycky po tvrdém zápase podlehl, ale za několik minut se mnou se pouští do nového souboje.

Odmítá papat zdravou a vyváženou stravu. Nejraději by jen chleba, rohlíky a cokoliv bílého mléčného vyjma jogurty. Zákeřně podané maso, zelenina a ovoce u něj vyvolávají dávivý reflex. Pak je ochoten jíst potraviny vysloveně v jeho věku nevhodné. Uzeniny, špek, hodně očesnekované topinky.

Nosit chce výhradně oblečení s obrázkem medvěda, krtečka, výjimečně ovečky nebo myšky. Nerad punčocháče a sandálky (dáváme mu je místo bačkůrek, ty si zuje okamžitě, sandálky někdy chvíli vydrží). Odmítá cokoliv zeleného a chlupatého.

Nejhorší je, že existují i děti, kterých se tohle vývojové stádium nedotklo. Jsou vzorné a demoralizují tak nás, rodiče příšerných dětí.

A moje jeremiáda by mohla pokračovat donekonečna. Ale už končím s bilancováním a dostávám se k předsevzetím. Mám vlastně jen jedno – přežit tohle hrozné období. A k tomu mi třeba dopomůže meditace. A když ne, existují také antidepresiva.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26.6.2013 3:31

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist