Hrajeme si na obchod

„Dobrý den, paní, prosila bych dvacet kilo gumových bonbónků a jedny boty pro maminku.“ Všichni, hlavně rodiče malých holčiček, to jistě dobře známe. Oblíbenou hru na paní prodavačku. Je to však „jen“ pouhá kratochvíle? Samozřejmě, že hra upevňuje u dítěte jeho sebevědomí a pomáhá mu procvičovat i tolik důležité komunikační a sociální dovednosti. Jinými slovy, hra je velmi dobrý trénink na běžný život. Dopřejme ho však nejen svým dětem, ale i sobě. Pokud chceme samostatné děti, důvěřujme jim.

Jak postupovat?

S dětmi se domluvíme, kdo bude hrát prodavačku, kdo zákazníka a dokonce i jakého (vzteklá paní, stařičký pán, mladá dívka) a také na situacích, které budeme společně přehrávat (paní si nemůže vybrat svetr, pán nakupuje jídlo na oběd, dívka nakupuje dobroty, které má rád tatínek, apod.).

Hru přizpůsobíme věku:

  • Batolata – trénink komunikace a běžných rituálů (dobrý den, co si přejete… prosím… děkuji dostanu pět korun prosím děkuji nashledanou).
  • Předškolní děti – vymýšlíme s dítětem jednodušší situace, trénujeme samostatnost, předvádíme různé druhy chování, ladíme spíše do legrace.
  • Mladší školní věk – pomáháme vymýšlet užitečné formulace, trénujeme slušné vystupování.
  • Starší školní věk – můžeme už promýšlet a zkoušet různé strategie postupu a jejich výsledky hodnotit.
  • Puberta, adolescence – můžeme natáčet situace na video a provázet děti reflexí vlastního chování v modelové situaci – trénink asertivních principů jako u dospělých, děti jsou schopné odlišit i jemné rozdíly mezi agresí a asertivitou.

Chcete samostatné dítě? Důvěřujte mu

Jmenované souvislosti často vidíme u druhých a u sebe máme sklon je přehlížet. Je proto důležité zachovávat si nadhled nad vlastním chováním, být otevřený a přístupný ke změně i u sebe. V rozhovorech v rámci výzkumu vývoje psychické odolnosti se rodiče předškolních dětí mimo jiné vyjadřovali k tomu, zda nechávají své dítě krájet ostrým nožem. Velká část jich odpověděla, že dítě s nožem pracovat nesmí – argumentovali tím, že by to dítě neumělo, pořezalo by se či ohrožovalo své okolí. Na otázku, zda to vyzkoušeli, jen několik odpovědělo, že ano.

Rodiče předpokládají, že dítě úkol nezvládne, aniž to vyzkoušejí. Odněkud „vědí“, že dítě malým ostrým nožem krájet nemůže. U těch, kdo dětem nedovolí krájet nožem, byla ojedinělá odpověď: „Nechala jsem ji krájet, ale ona přitom pořád mluví a s nožem v ruce kolem sebe mává, proto jsem jí to už nedovolila“. Někdy je lepší zatnout zuby a nechat dítě věc vyzkoušet – děti nás často příjemně překvapí.

Cvičení

Zkuste se sami zamyslet nad tím, zda byste dítě nechali např. krájet malým ostrým nožem ovoce, míchat pudink na plotně, zatloukat kladivem hřebík do dřeva atd. Jaká je vaše první reakce? Jaké jsou vaše první argumenty? Cítíte přitom úzkost? Za jakých okolností byste dítě takovou věc nechali vyzkoušet? Zeptejte se na názor někoho dalšího a srovnejte ho se svým postojem.

Použitá literatura: Hoskovcová, Simona Ryntová Lucie: Vývoj k psychické odolnosti dítěte, Grada (redakčně upraveno)

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené